Druhý svazek Plútarchových srovnávacích životopisů zahrnuje osm dvojic řecko-římských osobností, včetně čtyř samostatných biografií. Předchozí svazek obsahoval čtrnáct až patnáct životopisů. Z původního souboru se ztratil pouze zlomek, včetně jedné dvojice a autorovy předmluvy. Plútarchos se srovnáváním slavných osobností snažil porozumět minulosti, přičemž se nechtěl soutěžit s historiky, kteří již popsali významné události. Zaměřil se na charakter a jednání jednotlivců, které formovaly dějiny, a shromáždil údaje, jež byly opomíjeny. Vybral osobnosti, které nejlépe vyjadřovaly jeho výchovné záměry, a použil princip analogie pro porozumění. Biografie považoval za optimální žánr pro tento účel a vytvořil z nich svižné eseje. Nejvíce protagonistů pochází z klasické doby Athén, prvního století helénismu a římských občanských válek. Plútarchos tím demonstroval svůj pohled na řeckou a římskou historii a vytvořil galerii významných osobností, přičemž zdůraznil, že Řekové byli iniciátory ušlechtilých myšlenek a morálních ctností. Jeho dílo zpracovává bohaté dědictví klasické historiografie a nově interpretuje platónskou filozofii. Plútarchos sehrál klíčovou roli v přechodu křesťanství a jeho práce se stala oblíbenou mezi byzantskými učenci a evropskými vzdělanci, inspirovala renesanční a novověké autory a dodnes se čte.
