Libor Dušek Bücher

Dramatické příběhy z válečných i poválečných let. Výběr pamětníků narozených ve 20. a 30. letech 20. století, s jejichž osudy se seznámíme na následujících stránkách, není náhodný. Pamětníci a pamětnice jsou vybráni tak, aby prostřednictvím jejich příběhů byli čtenáři seznámeni s historickým odkazem regionu a jeho přesahem do současnosti. Proto v knize zazní hlasy mužů a žen z českého i německého prostředí a různorodého sociálně-ekonomického zázemí. Většinou je zachován hovorový a často jadrný jazyk.

Třetí pokračování příběhů rodáků z Krkonoš a blízkého Podkrkonoší přináší pestrou mozaiku životních osudů vypravěčů, v nichž silně rezonuje česko-německá interakce. Soužití obou etnik v této oblasti nebylo vždy ideální. Napětí se zvýšilo ambicemi Konrada Henleina a Adolfa Hitlera v 30. a 40. letech, následovanými českou reakcí po květnu 1945 pod vedením Edvarda Beneše. Paradoxně většina krkonošských rodáků v rodokmenu najde německy nebo česky hovořící předky. Smíšená manželství byla běžná až do 30. let, stejně jako dočasná výměna dětí mezi rodinami, motivovaná výukou jazyka, což přinášelo pozitivní sociální aspekty. Přesto se však nenávist nezastavila. Historicko-politická rozhodnutí měla drtivý dopad na všechny zúčastněné. Paní Ingrid Mainert musela jako Němka opustit místo svého dětství, Danuše Nekolová pracovala během války pro Němce, protože byla Češka, a Herta Paulů vyrůstala bez otce, který byl Němec a narukoval do války. Podařilo se jí vyhnout poválečnému vysídlení díky české matce. Realita je často složitější, než se na první pohled zdá.

Krásná, a zároveň drsná horská krajina Krkonoš a Podkrkonoší byla do roku 1945 etnicky smíšenou pohraniční oblastí. Lidé zde narození ve 20. a 30. letech prožili na vlastní kůži „velké“ dějinné zvraty, ale často ještě větší změny v rámci rodinného kruhu. Kniha nabízí osobní prožitky jedenácti pamětníků, krkonošských rodáků, zahrnující i další příběhy desítek rodinných příslušníků a přátel. Ve vzpomínkách se zrcadlí samorostlý naturel českých i německých horalů a především jejich osudy v období první republiky, ve 2. světové válce a v prvních letech po osvobození.

Dramatické příběhy válečných i poválečných let. Páté pokračování Krkonošských rodáků opět nabízí pestrou mozaiku životních příběhů pamětníků a pamětnic z Krkonoš či blízkého Podkrkonoší. Ke svému rodišti má většina lidí dlouhodobou vazbu, která se s přibývajícímiroky zpravidla zintenzivňuje a vytváří velmi hluboký vztah k domovu. Ačkoliv v průběhu dějin dochází ke dramatickým událostem, které přinášejí často ještě dramatičtější změny, pomyslné kořeny v půdě se s jistou nadsázkou zpravidla jeví jako věčné. Má na tom větší podíl příroda, nebo lidé? Nebývá výjimkou, když v pokročilejším věku lidé sepisují své paměti. Zpravidla proto, aby uchovali rodinnou paměť pro své potomky. Libor Dušek se již mnoho let seznamuje s těmito pozoruhodnými lidmi, jejichž životní osudy vám znovu nabízí. První třetina knihy je věnována ústním i písemným vzpomínkám Bohuslava Janouška ze Stromkovic, malé vesničky západních Krkonoš. Jeho podrobné popisování každodenních strastí a slastí krkonošských horáků výtečně zachycuje proměnlivou atmosféru života ve 20.-50. letech 20. století, kterou už dávno odvál čas. Alfred Tippelt zažil poslední fázi skutečného budního hospodářství. Do roku 1944 žil v rodné chalupě na Světlé hoře, pak musel narukovat do wehrmachtu a domů už se natrvalo nevrátil. Marie Lustyková, rozená Finková z Podhůří se narodila do smíšeného česko-německého manželství, a tak ona i její rodina zakusila příkoří z mnoha stran.

Publikace Lidová kultura západních Krkonoš ve světle Národopisné výstavy českoslovanské 1895 představuje etnografický profil historicky národnostně smíšeného regionu. Z oblasti západního Podkrkonoší bylo na Národopisné výstavě českoslovanské (NVČ) nejsilněji zastoupeno Horní Pojizeří, zejména pak Vysocko jakožto specifický etnografický subregion, kde navíc českojazyčné osídlení sahalo až k zemské hranici. Pro účely NVČ zde proběhla rozsáhlá fotodokumentace lidové architektury, povahy kulturní krajiny i antropologického profilu obyvatelstva; většina fotografií pak byla skutečně v Praze prezentována v rámci vysocké krajinské výstavky.

Kniha pojednává o aktuální situaci a živobytí etnika Váchánců v severovýchodní části Islámského emirátu Afghánistán. Autor, který tento region opakovaně navštěvuje, čtenáři představuje specifičnosti tohoto horského regionu, hospodaření v extrémních podmínkách, tradiční řemesla, náboženství, zvyky a rituály, ale nechybí ani popis situace v zemi, kde vládne obávaný Tálibán.

Čtvrté pokračování knih Krkonošští rodáci vzpomínají opět nabízí pestrou mozaiku životních příběhů pamětníků a pamětnic z Krkonoš či blízkého Podkrkonoší. Nebývá výjimkou, když v pokročilejším věku lidé sepisují své paměti. Zpravidla proto, aby uchovali rodinnou paměť pro své potomky. Libor Dušek se již dvanáct let seznamuje s těmito pozoruhodnými lidmi, jejichž životní osudy vám nyní předkládá.

Je tomu právě půl století co nepředvídatelná přírodní katastrofa předčasně utnula snahy československé expedice Peru 1970. Nekompromisně destruktivní lavina ledu a kamení způsobená rozsáhlým zemětřesením v pohoří jihoamerických Bílých Kordiller pohřbila v základním táboře pod Huascaránem snahy a cíle všech jejích čtrnácti členů. Většina z nich horolezecky vyrostla mezi pískovcovými věžemi Skaláku a pro mnohé z nich to byl jejich první kontakt s velehorami. Mene tekel přišlo už dva týdny předtím, když tragicky zahynul jeden ze členů expedice. Ničivý otřes půdy v horách si vyžádal v řádu minut životy úhrnem sedmdesáti tisíc kečuánských indiánů. Srdce Bílých Kordiller však tepe dál. Na přetrženou nit navázali po letech profesionální horolezci i alpinisté srdcaři. Kniha nabízí společně s reprintem souboru fotografií Viléma Heckela Poslední hora dialog vteřiny a věčnosti, příběhy generací, které spojuje přátelství, odvaha i tragédie, ale především síla a nezlomnost lidského ducha a vítězství myšlenky, která své první řádky začala psát v dalekém Peru před více než padesáti lety…