Zvolání „Panenko Skákavá“ je všeobecně rozšířená fráze, která byla po dlouhou dobu bez zjevného vztahu k dnes již zaniklé obci Skoky u Žlutic. Situace se změnila v roce 2006. Místní, kdysi impozantní poutní kostel, byl vystaven bezprecedentnímu rabování, během kterého skupina zlodějů za účelem získání mědi odřezala vršky kostelních bání. Jeden ze zlodějů ze střechy kostela spadl. Pád však zázračně přežil a následná medializace tohoto případu přitáhla pozornost různých zájmových uskupení, která se v současné době snaží o záchranu kostela a obnovení zapomenuté poutní tradice ve Skocích. Kniha prostřednictvím tří případových studií představuje způsoby rozpomínání na toto zapomenuté poutní místo a diskutuje obecnější problémy spojené s výzkumem kolektivní paměti. Autor se vymezuje vůči jejím tradičním výzkumům úzce spojeným s tendencí, kterou lze označit jako dematerializace paměti, a snaží se promýšlet formování paměti ve vztahu k materiálním objektům a infrastruktuře.
