Kateřina Dytrtová Bücher

Kniha Ko-text, adjustovaná v krabici společně s autorsky výtvarně pojatým souborem edukačních pomůcek, zkoumá přístupy dynamicky pojaté výtvarné pedagogiky a strategie současného výtvarného umění v interakci s dětskou tvorbou. Jádro publikace shrnuje čtyřletý, zatím neuzavřený projekt založený na dialogu spoluautorů knihy (grafika,pedagožky a teoretičky) a žáků základní školy – dětí ve věku od šesti do deseti let. Publikace byla výtvarnou porotou soutěže Nejkrásnější české knihy roku 2015 oceněna 2. místem v kategorii Učebnice pro školy všech stupňů a ostatní didaktické pomůcky. V soutěži Zlatá stuha udělované tvůrcům nejlepších knih pro děti a mládež byla kniha vyhodnocena jako Výtvarný počin roku.

Text autorky analyzuje způsoby použitého média na vybraných dílech současných autorů výtvarné umělecké scény jak v Čechách, tak ve světě. Jedná se o selekci z významných výstavních projektů nedávné doby v Galerii Rudolfinum, ve Veletržním paláci, v prostorách Galerie hlavního města Prahy, také o díla vystavená na Benátském bienále v roce 2015 či na poslední kasselské Documentě 14 v roce 2017. Publikace je určena studentům tvůrčích disciplín, ale také kurátorům či učitelům, kteří díla interpretují, odborné veřejnosti a zájemcům o obor umění.

Publikace „Exprese, vztahy a procesy“ je souborem textů, kreseb a grafik, jejichž společným polem zájmu je exprese, její druhy a způsob performativity. Interaktivní obrazová část publikace určená dětem k dokončení je soubor grafických tisků Martina Raudenského.

Autorka cílí na studenty kurátorských a edukativních studií uměleckých oborů, zavádí teoretické pojmy ke způsobu interpretace uměleckého díla, při rozhovoru s Jiřím Kovandou zkoumá vztah subjektivního prožitku a jeho objektivizace tvorbou.

Kolektivní monografie se zabývá specifiky výuky teoretických aspektů umění na uměleckých školách. Dějiny umění coby vědecký obor generují, systematizují a performují vědění specifickým způsobem, text si proto v úvahách jednotlivých autorů klade otázky: Jak jsou výstupy umění transformovány pro potřeby edukace na vysokých uměleckých školách? O jaké potřeby se jedná? Odlišují se obecně edukativní charakteristiky od těchto specifických přístupů? A souvisí-li spolu, tak jak? Jak tříděné a již interpretované depozity umění ovlivňují tvorbu?