Hra měla premiéru v listopadu 2007 ke stému výročí Divadla na Vinohradech. Autorka si zvolila život Adiny Mandlové jako téma po přečtení autobiografie Lídy Baarové, která ji inspirovala absurdním kontrastem mezi krásou a zlem, když Baarová navštívila Hitlera. V osmdesátých letech, žijící v emigraci, měla touhu realizovat tento projekt, ale ta se zdála vzdálená. Po získání Fulbrightova stipendia v roce 1990 se vrátila do Prahy a začala zkoumat staré české filmy, což v ní vyvolalo podivné pocity, jako by se dívala do ztraceného světa. Zatímco Baarová ji fascinovala, Mandlová se stala její skutečnou múzou díky tónu její autobiografie, který jí byl bližší. Autorka se zamýšlí nad tím, jak jsme všichni zapleteni do historie a jak daleko je bezpečné kolaborovat. Dospívala v padesátých letech, kdy šlo o krk, a pozorovala, jak Adina, která nikdy nedbala na opatrnost, čelila následkům své krásy a šarmu, které jí dávaly moc nad lidmi, ale zároveň se často obracely proti ní. Její odvaha a inteligence jí nakonec nepomohly najít řešení pro život rozdělený emigrací.
