Komunistický režim při uplatňování svých totálních nároků zasáhl i církve, a to ve všech oblastech jejich života a působení. Navíc se prohlásil za ateistický režim, a proto chtěl náboženství vymýtit nebo zpočátku dosáhnout alespoň toho, že jeho veřejné projevy zmizí ze života společnosti, že bude nanejvýš trpěno jako soukromá záležitost. Proto měla být liturgie církve zatlačena jen do „kostela a sakristie“ a mělo být zabráněno šíření křesťanských hodnot do společnosti. Tato kniha systematicky pojednává o omezování života katolické církve a její liturgie v komunistickém Československu a dokumentuje to zejména na příkladech z oblasti jižních Čech. Je určena všem zájemcům o moderní českou historii, církevní dějiny a dějiny liturgie. Díky bohatému pramennému základu knihu ocení i sociologové náboženství, kteří se věnují soudobým proměnám religiozity české společnosti, a politologové zkoumající vztah státu a církve v komunistickém Československu.
