Praktická knížka se stane dobrým pomocníkem při učení a procvičování chorvatských slovíček. Na veselých obrázcích, jež znázorňují běžné životní situace, najdete názvy věcí, se kterými se denně setkáváte. Každý tematický celek je pak doplněn jednoduchými frázemi ze života, které můžete potřebovat. V závěru knihy se nachází souhrnný česko-chorvatský slovník a poznámky k chorvatské výslovnosti a gramatice.
Třetí z plánovaných šesti svazků první kompletní kritické edice korespondence Karla Havlíčka (1821–1856) obsahuje dopisy z období, v němž se Havlíček stal redaktorem Pražských novin a České včely, a tedy i veřejně činnou a veřejně známou osobou. Vedle soukromé korespondence tak zahrnuje i korespondenci redakční; v závěru období se jednou z tematických dominant stává i Havlíčkovo zapojení do organizace veřejných sbírek na vybudování první české průmyslové školy v Praze. V osobní rovině jsou prvořadou složkou svazku listy mapující vývoj Havlíčkova vztahu se snoubenkou Františkou Weidenhoffrovou až do jeho ukončení. Knihu otevírá studie, jež nově interpretuje průběh tohoto vztahu; druhý z úvodních textů shrnuje počátky Havlíčkova novinářského působení a podíl Pražských novin na organizaci sbírek na českou průmyslovou školu. Stejně jako předchozí dva díly obsahuje i tento svazek vedle dopisů a úvodních studií i vysvětlivky, rozsáhlou ediční poznámku, kalendárium Havlíčkova života a díla, obrazovou přílohu a jmenný rejstřík.
Chystáte se na cesty do zahraničí a nevíte si rady s jazykem? Vezměte si s sebou Slovník na cesty, určitě se s ním neztratíte. Šikovný pomocník obsahuje spoustu ilustrací znázorňující situace, které turisté musejí často řešit: na letišti, na nádraží, v hotelu, v obchodech, v lékárně, na policii ad. Vedle ilustrací jsou uvedena slovíčka s výslovností, takže si je snadno přečtete a zapamatujete. Kromě slovíček najdete v knize i často používané výrazy.
Čtvrtý z plánovaných šesti svazků první kompletní kritické edice korespondence Karla Havlíčka (1821–1856) zahrnuje bezmála dvě stě dopisů z přelomového roku 1848, valnou většinou zpřístupňovaných veřejnosti vůbec poprvé. Období je rámováno Havlíčkovou svatbou s Julií Sýkorovou a narozením dcery Zdenky. Jádrem svazku je ale korespondence redakční: většina otištěných listů přibližuje Havlíčkovy novinářské aktivity, jejich organizování i veřejný ohlas, jim je věnována i úvodní studie. Po uvolnění cenzury a císařském slibu konstituce opouští Karel Havlíček redakci Pražských novin a zakládá opoziční Národní noviny. Po potlačení svatodušních bouří je proti němu vedeno vyšetřování a několik červencových dní je vězněn na Pražském hradě. Právě v té době je zvolen poslancem ústavodárného říšského sněmu, avšak koncem roku se mandátu vzdává, aby se mohl naplno věnovat novinám. Stejně jako předchozí tři díly obsahuje i tento svazek také vysvětlivky, rozsáhlou ediční poznámku, kalendárium Havlíčkova života a díla, obrazovou přílohu a jmenný rejstřík.
Novinář, básník a politik Karel Havlíček (1821–1856) patří mezi nejvýznamnější osobnosti moderních českých dějin. Jeho korespondence čítá přes 1200 položek a je značně rozmanitá – svým stylem, užívanými jazyky, ale i pokud jde o jednotlivé pisatele a adresáty a Havlíčkův vztah k nim. Cílem této kolektivní monografie, která v NLN vychází v úzké souvislosti s právě zahajovanou šestisvazkovou edicí Havlíčkovy korespondence, je naznačit zmíněnou rozmanitost tohoto materiálu a s ní i variabilitu přístupů k jeho analýze. Autorský kolektiv v ní předkládá korespondenci Karla Havlíčka jako mimořádně podnětný zdroj poznatků o sociální praxi české společnosti poloviny 19. století, se zvláštním akcentem na praxi komunikační. Jednotlivé kapitoly jsou většinou věnovány jednomu Havlíčkovu epistolárnímu partnerovi nebo jednomu okruhu dopisů. Analýza dopisů v nich umožňuje mj. sledovat generační a myšlenkové souvislosti Havlíčkovy veřejné činnosti, odkrývat nové informace o dobovém publicistickém provozu, nově popsat způsoby užívání vybraných výrazů, které v polovině 19. století procházely v češtině bouřlivým vývojem, a poukázat na pestrý vějíř funkcí, které v tehdejší komunikaci plnily dopisy a které v dopisech plnily cizojazyčné prostředky.
Monografie se věnuje zkoumání češtiny Bedřicha Smetany (1824–1884). Tento významný hudební skladatel žil v období, které je v pracích o vývoji češtiny označováno jako obrozenské a poobrozenské, tedy v době, pro niž je z jazykového hlediska charakteristické nahrazení němčiny češtinou ve funkci vyšší komunikační variety a formování normy novodobého spisovného jazyka. V popředí zájmu publikace stojí především otázka, jak tuto normu zvládali doboví mluvčí, kteří byli vzdělaní, ale přitom s češtinou nebyli profesně svázáni (jako např. literáti či publicisté). Monografie prostřednictvím rozboru pravopisné, gramatické a doplňkově také lexikální stránky Smetanovy korespondence ukazuje, v čem je Smetanovo vyjadřování prototypické, v čem je naopak specifické, a současně se snaží přispět k poznání konstituujícího se spisovného jazyka 2. poloviny 19. století.