Tomáš Holčapek Bücher

Monografie představuje ojedinělou syntézu zdravotnického práva, jako svébytného právního odvětví, které již nesporně našlo své místo také v české právnické vědě a právní praxi. Multidisciplinární povaha zdravotnického práva, která ve své podstatě pramení ze vzájemného prolínání medicíny, práva a etiky, přináší v praxi řadu otázek, na které předkládaná monografie nabízí odpovědi. Autoři se podrobně věnují všem tématům tohoto oboru - od medicínského (lékařského) a farmaceutického práva přes organizaci zdravotní péče, právo zdravotnických pracovníků včetně povinné mlčenlivosti až po práva pacienta včetně jeho informovaného souhlasu a otázky odpovědnosti (ať už trestněprávní, nebo soukromoprávní). Nevyhýbají se ani tématům, jako je eutanazie nebo medicínský výzkum. Autoři pojali tuto publikaci způsobem, jaký je běžný v zemích na západ od našich hranic. Jejich cílem je nabídnout čtenáři nástroj pro komplexní pochopení nemalého obsahu zdravotnického práva, jeho důležitých institutů a vzájemných souvislostí mezi nimi. Kniha tak nenabízí jen analýzu jednotlivých otázek, ale je vědeckou rukovětí v tom nejlepším slova smyslu, s níž bude možné obor zdravotnického práva uchopit a orientovat se v něm. Autorský kolektiv je tvořen především pracovníky Právnické fakulty Univerzity Karlovy, působícími při její Katedře občanského práva a Centru zdravotnického práva.

Moderní medicína je ovlivněna vědeckým a technickým rozvojem, zejména informačními a komunikačními technologiemi a elektronizací. Tyto vymoženosti přinášejí výhody, ale také problémy, rizika a náklady. Při zavádění inovací v oblasti zdraví je nutné brát v úvahu obě stránky. Právo hraje klíčovou roli v regulaci chování ve společnosti a ovlivňuje rozvoj moderní medicíny. Usiluje o podporu inovací, zatímco chrání důstojnost, svobodu a práva člověka. To vyžaduje stanovení pravidel a omezení, která mohou představovat bariéry pro tvůrce nových myšlenek a technologií. Cílem této monografie je ukázat, jak se právo snaží reagovat na výzvy a hledat nástroje pro udržení rovnováhy mezi vědeckým pokrokem a bezpečností zdravotní péče. Zabývá se aspekty inovativního lékařství, jako je použití umělé inteligence, telemedicína, ověřování nových metod a elektronizace zdravotnictví. Dílčí poznatky jsou propojeny a zkoumá se, jak zavádění odborných a technologických novinek ovlivňuje kvalitativní standard zdravotní péče.

Kniha Dokazování v medicínskoprávních sporech se soustředí na problematiku, která je pro spravedlivé řešení sporů vyplývajících z odpovědnosti za poskytovanou zdravotní péči stěžejní, tedy především na náležité zjištění skutkového stavu, které umožňuje následně právně posoudit důvodnost uplatňovaného nároku na odškodnění či jiné zadostiučinění. Zabývá se postupně jednotlivými stavebními kameny odpovědnosti v kontextu soudního sporu a zkoumá, které skutkové předpoklady musejí být prokázány nebo jinak zjištěny, kdo ve vztahu k nim nese důkazní břemeno, jak přesvědčivý důkaz musí být podán a jaké techniky pro ulehčení tohoto důkazního břemene bývají využity či by mohly být využity. Opírá se přitom nejen o platné české právo a rozhodnutí českých soudů v konkrétních případech, ale též o uvažovanou rekodifikaci občanského zákoníku, jakož i o srovnání se zahraničními právními úpravami i praxí.

Teorie a praxe informovaného souhlasu ve zdravotnictví Publikace je zaměřena na stěžejní právní otázku v oblasti poskytování zdravotní péče, informovaný souhlas pacienta se zákrokem. Zabývá se významem souhlasu jako základní podmínky lékařského zákroku, od vypsání receptu až po nejnáročnější operace. Důležitost poučení pacienta a jeho souhlasu s diagnostickými i léčebnými výkony přitom v povědomí českých pacientů, lékařů i právníků v poslední době, zejména po ratifikaci Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (č. 96/2001 Sb. m. s.) a po novelizacích zákona o péči o zdraví lidu (č. 20/1966 Sb.) a dalších předpisů, silně narůstá.