Karel Krejčí Bücher

Quo Vadis? ist eines der spektakulärsten Werke der Weltliteratur - es verknüpft historische Szenen mit dem Martyrium der Christen und dem Pathos einer großen Leidenschaft. Schon bei Erscheinen im ausgehenden 19. Jahrhundert nahm das Lesepublikum den Roman mit Begeisterung auf, der seither in über 40 Sprachen übersetzt, im Theater und als Oper aufgeführt und mehrmals verfilmt wurde.

Soubor 43 statí českého literárního historika a komparatisty K. Krejčího (1904-1979) shrnuje jeho práce na poli srovnávací literatury a představuje hluboký, nesmírně erudovaný a stále inspirativní vhled do problematiky evropského literárního procesu; má zásadní význam pro bohemistická a slavistická bádání. Kniha je uvedena obsáhlou studií Vladimíra Svatoně a doplněna úplnou bibliografií autora.

Námět románu je vzat z ovzduší českých umělců obrozeneckých, usilujících o to, aby národní české umění získalo zaslouženého uznání i v cizině, aniž se ovšem vzdá svého národního charakteru a společenského buditelského poslání. Edice Národní klenotnice svazek 46.

Svatý Xaverius napsán r.1872 1. vydání 1873, Ukřižovaná napsána r. . vydání 1876. Newtonův mozek - napsán r. 1879 - 1877, 1 vydání 1877.

Tato poetická pohádková hra patří ke klenotům české dramatické tvorby a dočkala se řady inscenací. Diváci ji mají spojenu i s hudbou Josefa Suka a určitě vzpomenou i na Weiglovo působivé televizní zpracování. Vychází jako 32. svazek edice D.

Kniha rozvíjí před čtenářem nový, mnohotvárný a téměř neznámý obraz Prahy.

Obě prózy patří k nejvýznamějším a nejcharakteris­tičtějším autorovým romanetům. Děj prvního romaneta je soustředěn kolem barokního obrazu umírajícího světce v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Ve druhém romanetu jsou v napínavém ději zobrazeny smělé perspektivy, které přináší moderní věda.

V tomto v pořadí třetím, nejzdařilejším a nejslavnějším zpracování broučkovského motivu, ocitne se pan Brouček ze stol. 19. v roce 1410. Autor líčí prostředí husitské Prahy i život v ní a heroickým prostředím provádí svého nehrdinského hrdinu. Na proti kladu sobecky pohodlného a zbabělého chameleonství Broučkova a mravní opravdovosti, statečnosti a obětavosti husitů ukazuje Sv. Čech úpadkovost své doby.

Sociologie literatury představuje ojedinělou práci v české literárněvědné produkci 20. století. Text byl původně vydán jako cyklostyl v omezeném počtu jednotlivých exemplářů, které dnes nejsou dostupné širší čtenářské veřejnosti. Krejčí se v monografii zabývá literaturou jako společenským jevem, rekapituluje sociologickou metodu ve vývoji literární vědy a pokouší se o sociologické rozdělení literatury.

Vývoj Matěje Broučka jako typizované postavy obtloustlého bohatého pražského měšťana sedmdesátých a osmdesátých let 19. století v literární studii. Autor ve své studii sleduje nejprve vývoj, kterým prošel spisovatel při vytváření jedné z nejznámějších a nejcharakterističtějšíchpostav svého díla - pražského domácího pána, "blahobytného měšťánka, který se ve snu stává velmi nehrdinským hrdinou dobrodružství, daleko přesahujících uzoučký obzor jeho egoistického živůtku". V dalších kapitolách zachycuje jednotlivé fáze vývoje pana Broučka jako typu; postavu autora i jeho hrdiny pak uvádí v širších souvislostech české satirické a humoristické literatury.