Dagmar Bartoňková Bücher

Nové, zásadním způsobem přepracované vydání prvního svazku Pramenů k dějinám Velké Moravy navazuje na záměr původního vydání z roku 1966, které usnadnilo přístup ke středověkým textům o Velké Moravě a jejím prostoru v 9. a 10. století. V novém vydání bylo revidováno a doplněno celkem 104 kronikářských a analistických textů s paralelními českými překlady, přičemž byly využity moderní zahraniční edice. Věcný poznámkový aparát čerpá z původních komentářů a upřednostňuje aktuální historická a archeologická řešení problematických míst. Zpřesnění se týkají osob, lokalit a dalších reálií zmíněných v pramenech. Orientaci v historiografických textech usnadňují křížové odkazy a úvodní komentáře, které zahrnují historické hodnocení, informace o autorech a dochování rukopisů. Každý komentář obsahuje bibliografický přehled důležité literatury a odkazy na použité edice. Kniha je doplněna seznamem zkráceně citovaných pramenů, mapovými přílohami, soupisem pramenů a literatury, rejstříkem historiků, editorů a autorů sekundární literatury, a obsáhlým výkladovým rejstříkem, který zahrnuje vlastní jména, etnika, toponyma, rukopisy a originální názvy děl.

Letopisy a kroniky představují jednu část ze základních fondů znalostí o politických osudech Moravanů a jejich říše. První svazek komplexního vydání pramenů k dějinám Velké Moravy obsahuje letopisy a kroniky. Základem tohoto svazku je studijní edice s překladem Dagmar Bartoňkové - Fontes latini ad Magnum Moraviam pertinentes (Praha 1963), která byla doplněna o další prameny. Reedice je rozdělena seřazena chronologicky s přihlédnutím ke vzájemným genetickým vztahům mezi jednotlivými prameny.

Edice středověkých pramenů k politickým dějinám Velkomoravské říše. Druhý svazek obsahuje životopisy, legendy a hagiografické i liturgické texty. Originální text (většinou v latině) je doplněn českým překladem

Edice pramenů k dějinám Velkomoravské říše. Čtvrtý svazek obsahuje právní prameny vydané světskou i církevní vrchností.

Edice pramenů k dějinám Velkomoravské říše. Třetí díl obsahuje různé druhy písemností (např. listiny, polemické listy a traktáty), které vznikly převážně mimo území Velké Moravy.

Průvodce Itálií seznamuje v úvodních kapitolách se základními údaji o zemi, její kultuře a umění i o historickém vývoji. Další kapitola je zaměřena na podmínky pro turistiku v jednotlivých oblastech. Místopisný seznam měst, obcí a přírodních zajímavostí uvádí podrobnosti k jednotlivým heslům. Přibližuje historické, kulturní, technické a přírodní památky. Publikace je doplněna barevnými fotografiemi a plánky.

Průvodce popisuje téměř 80 řeckých ostrovů, z nichž většina patří mezi oblíbená místa turistických návštěv. Kromě historických památek a rekreačních středisek poskytují autoři mnoho praktických rad, zejména o dopravě a lodním spojení na ostrovy. Součástí průvodce je i popis pevninských historických lokalit a přístavů, které turisté navštěvují při cestě na ostrovy.

Uherské legendy a kroniky náležejí k nejcennějším výtvorům latinského písemnictví v Uhrách 11. až 14. století. V 1. polovině 11. století byla sepsána Knížka mravních naučení krále Štěpána následníku trůnu kralevici Imrichovi. V letech 1064-1116 vznikl cyklus štěpánských legend o zakladateli raně středověkého uherského státu sv. Štěpánovi. Ke slovenskému prostředí se váže nejstarší uherská legenda o svatých poustevnících Svoradovi a Benediktovi. Cyklus nejstarších literárních památek doplňuje legenda o mučedníku sv. Gerardovi a druhém uherském králi Ladislavovi I.. Svět rozvinutého středověku přiblíží čtenářům legenda o sv. Markétě ze 70. let 13. století. Románové vyprávění o příchodu Maďarů do Karpatské kotliny je předmětem nejstarší dochované uherské kroniky Anonymovy z počátku 13. století. O Juliánově cestě do oblasti Velkých Uher v Povolží napsal zprávu pro papežskou stolici dominikán bratr Richard. O vpádu Tatarů do Uher v letech 1241-1242 píše kanovník Rogerius. Kronika Šimona z Kézy přináší teorii hunsko-maďarského příbuzenství a najdeme v ní i popis bitvy na Moravském poli v roce 1278. Poslední ukázku tohoto souboru tvoří Vídeňská obrázková kronika z roku 1358, jejíž autor Márk Kálti patřil k nejvýznamnějším uherským kronikářům.

Cestovní příručka se základními údaji o zemi a popis kulturně, umělecky či přírodně významných míst.