Cara Delevingne has fast become one of the most influential supermodels on the planet. She is the girl who landed on her feet in the fickle fashion industry, and she's here to stay. But she's not just a pretty face; Cara's quirky charm - and controversial antics - are pure box-office. Abi Smith's biography traces Cara's life on and off the catwalk.
Pour yourself a cup of Rosie Lee, take the weight off your plates and prepare for a right giraffe as you read this engaging tale of, Micky Flanagan, 'an East Boy done good'.
Good news, Russell Howard fans!It's time to take a butcher's into the mad, rib-tickling, insane yet lovable world of the one of the UK's favourite comedians.
Je jednota výzkumu a výuky samozřejmým a nezbytným základem moderního vysokého školství? Shodují se na tom akademické elity všech západních zemí včetně České republiky. Tato kniha však ukazuje, že nikoliv, neboť nebyla nikdy ve skutečnosti realizována – podle autorů se jedná o ideologický princip, který realitu spíše zastírá a který je potřeba podrobit kritice. Důsledkem této ideologie je často nezájem vyučujících o studující a o to, co se naučí. V tomto smyslu představuje jednota výzkumu a výuky oxymóron: jedná se o zdánlivě ztracený, ale přitom nikdy neexistující ráj, jehož věčné hledání pouze zastírá současné problémy a brání jejich konstruktivnímu řešení. Interdisciplinární přístup knihy sleduje vývoj této ideologie od 19. století do současnosti, v mezinárodním kontextu i v českých zemích. Kniha vyvrací stereotyp o oddělení výzkumu a výuky v socialistickém Československu a namísto toho poukazuje na inovativní transformaci humboldtovské ideologie do ideologické jednoty „vědy, vzdělání, výchovy a praxe“. Období po roce 1989 tudíž nepřineslo „obnovu jednoty výzkumu a výuky“, naopak vznikl systém, který propojování ideologicky vyžaduje, ale nepodporuje: školy se snažily vyhovět všeobecně deklarovanému nárůstu studijních míst a současně narůstajícím nárokům na vykazování výzkumných výsledků.
Renomovaní čeští autoři přináší první komplexní a teoreticky založený pohled na vývoj českého vysokého školství po roce 1989. S využitím konceptu "masifikacee" vysokého školství detailně analyzují základní vývojové trendy, jimiž české vysoké školství prošlo, a to v několika vzájemně propojených oblastech. Podstatné změny kapacit vysokého školství měly významné důsledky pro postavení jak studentů, tak akademických pracovníků. Tito hlavní aktéři jsou představeni jak z hlediska vnitřních charakteristik, tak i v kontextu celé společnosti.