Jacques Heers Bücher
6. Juli 1924 – 10. Januar 2013
Jacques Heers war ein französischer Historiker mit Schwerpunkt auf dem Mittelalter. Sein Werk zeichnet sich durch eine detaillierte Untersuchung gesellschaftlicher Strukturen und des täglichen Lebens in mittelalterlichen Städten, insbesondere in Italien, aus. Heers näherte sich der Geschichte mit kritischem Blick, hinterfragte etablierte Narrative und versuchte, weniger bekannte Aspekte der Vergangenheit aufzudecken. Seine Schriften bieten neue Perspektiven darauf, wie die Menschen lebten, regierten und wie sich ihre Gesellschaften in dieser entscheidenden Epoche entwickelten.
Kniha francouzského medievalisty Jacquese Heerse je věnována středověké karnevalové kultuře a středověkému vztahu k zábavám a slavnostem. Rozsáhlou pozornost autor věnuje církevním slavnostem a jejich významu pro každodenní prožívání křesťanské víry. Vedle svátků a slavností, které stály na pomezí mezi laickou a církevní kulturou, ale ve středověku existovaly i ryze světské slavnosti, svátky bláznů, karnevaly, jimž věnuje Heers největší pozornost. Na základě především francouzských pramenů se mu podařilo zachytit jejich pestrou podobu, v níž někdy dominovaly děti, jindy naopak tělesně postižení či blázni. Samostatnou pozornost pak věnuje kategorii blázna, i dvorského blázna, ve středověké společnosti, jež této postavě často přisuzovala divotvorné a magické vlastnosti.
Pluriel: Esclaves et domestiques au Moyen Âge
- 300 Seiten
- 11 Lesestunden
L'historien, à juste titre, condamne l'esclavage, mais le voit volontiers dans un passé lointain ou dans un contexte colonial. Le marchand d'esclaves est étranger ou conquérant. Comment en admettre la pratique dans son propre passé ? Avons-nous un seul livre sur l'esclavage en pays musulmans ? Sur les chasseurs et les convois de captifs noirs vers les comptoirs de l'Islam ? Le sordide trafic des négriers sur les côtes occidentales d'Afrique n'aurait jamais pris une telle ampleur sans les mercantis maures ou noirs, sans les potentats de l'Intérieur qui razziaient et jetaient sur les marchés des troupes de malheureux prisonniers. Et en occident ? Entre chrétiens même ? Nos manuels n'en parlent pas : reflet d'une éthique, d'une gêne aussi. Pourtant l'esclavage a bel et bien existé, pour les femmes surtout, amenées d'Orient, domestiques en Italie, en Espagne et en Provence. Un phénomène qui marque la société en profondeur, impose une teinte particulière aux rapports humains, suggère une autre idée de la ville médiévale du Midi.
