Básně psané od konce roku 2011 do poloviny roku 2012 odrážejí pocity, objevy a nálady autorky. Přeskakují od rozhořčené kritiky vyvolané nejnovějšími zprávami ke vzpomínkám na lidi dávné i současné, od povzdechů nad vlastní fyzickou kondicí k něžnému zamyšlení nad láskou.
Sbírka kritických básní, v níž se autorka věnuje především tématu ekologie a konfliktu náboženství. Motto knihy: Falus a atom Nejhorší fantom
Velká část sbírky se věnuje vztahům - lidem, které autorka znala, vzpomínkám na dětství, důležitým okamžikům života, lásce. Ani zde ale nechybí básně kritické k soudobému stavu společnosti a planety.
"Jsou muži, před nimiž si s úctou kleknu Jiní, jejichž křiku se nezaleknu ale pociťuji k nim pohrdání O tom všem je mé povídání" Tak autorka sama charakterizuje obsah své sbírky básní. Najdeme zde poezii kritickou vůči destruktivitě, bezohlednosti a velikášství mužů, jejímž důsledkem je mnoho společenských problémů, ale i fiktivní hovory s muži, jichž si autorka vážila, jako byl Darwin nebo Gándhí.
Výbor z přírodní lyriky, již autorka psala od mladých let do současnosti. Vedle básní odrážejících okouzlení krásou přírody se ve sbírce objevují i básně upozorňující na devastaci přírody a ekologické problémy.
Drobná sbírka krátkých glos k aktuálnímu dění i stavu společnosti je první z řady děl, v nichž se autorka věnuje sociální kritice a burcování proti stavu, v němž se nachází planeta Země. Kniha je "věnována mladé naději našeho národa (pokud jsme ho mezitím výhodně neprodali".
Podtitul knihy zní "variace na přísloví, citáty a pořekadla". Každá ze společenskokritických básní je proto uvozena nějakou známou, obecnou pravdou skrytou v přísloví či výroku moudrého člověka.
