Leonid Andreyev Bücher

> Die Geschichte Russlands in spektakulären frühen Farbfotografien > Mit Texten und Kommentaren des bekannten Historikers Philipp Blom > Reise in eine faszinierend fremde Welt voller Gegensätze SEIT MONATEN BLICKT die Welt sorgenvoll auf Russland. Die zunehmende Abschottung des Landes, die politischen Wirren – es fällt uns schwer, dieses Land zu begreifen. Einen Blick in die Vergangenheit, der für die gegenwärtige Situation erhellend ist, liefert dieses faszinierende Buch: Zwischen 1860, dem Beginn der Fotografie, und 1918, dem Ende des russischen Zarenreichs, bedeckte Russland ein Sechstel der Erdoberfläche. Es reichte von Polen bis nach Japan, vom arktischen Meer bis an die Grenzen der Türkei, den Himalaya und China. Die Autoren unternehmen eine Reise durch dieses Riesenreich. Ihre Reisebegleiter sind zeitgenössische Fotografen, aber auch Schriftsteller wie Andrejew, Tschechow und anonyme Zeugen. Durch ihre Augen entdecken wir eine enorm vielseitige Welt zwischen extremer Armut und immensem Reichtum, archaischer Brutalität und überraschender Modernität. Die vielen, hier erstmals veröffentlichten Farbfotografien stammen von Sergej Prokudin-Gorski, der ungemein lebendige Bilder dieser faszinierenden Welt.

Die Buchreihe TREDITION CLASSICS bietet eine Wiederveröffentlichung von literarischen Klassikern aus über zwei Jahrtausenden, die oft vergriffen oder nur antiquarisch erhältlich waren. Ziel ist es, diese bedeutenden Werke in gedruckter Form zu bewahren und die kulturelle Vielfalt zu fördern. Durch die Wiederaufbereitung wird sichergestellt, dass zahlreiche literarische Schätze nicht in Vergessenheit geraten.

Der Schriftsteller, Gesellschaftskritiker und Freund Maxim Gorkis - Leonid Nikolajewitsch Andrejew (1871-1919) - gilt als Begründer des Expressionismus der russischen Literatur. Das Buch "Das rote Lachen" erschien Ende 1904 und schildert die Greueltaten des Krieges und die schauderhafte Verwandlung der humanistischen Gesellschaft in die Anarchie. Obwohl der Krieg als ein abstrakter Wahnsinn der Zerstörung dargestellt wird, wurde dieses Werk als eine Antwort auf die schrecklichen und tragischen Ereignisse des Russisch-Japanischen Krieges verfasst.

Leonid Andreyev's Expressionist novella The Red Laugh is an experimental, fragmentary depiction of war and its psychological effects. Translated into English for the first time since 1905, it is here paired with a fresh translation of Andreyev's earlier story The Abyss, which caused scandal when it first appeared in 1902.

Set against a backdrop of historical significance, this classic work has been preserved through modern republishing efforts to ensure its accessibility for future readers. The text has been meticulously reformatted and redesigned, providing clarity and readability. It explores themes relevant to Slavic languages and literature, making it a valuable addition for those interested in this genre. The dedication to preserving the original's essence while enhancing its presentation highlights its importance throughout human history.

Satan returns to Earth as a wealthy American businessman, enjoying life in Europe. With good intentions, he meets various morally corrupt individuals and falls for a beautiful young woman, making him vulnerable to those who seek to exploit the Devil himself.

Leonid Nikolaievich Andreyev (21 August [O. S. 9 August] 1871 - 12 September 1919) was a Russian playwright, novelist and short-story writer, who is considered to be a father of Expressionism in Russian literature. He is regarded as one of the most talented and prolific representatives of the Silver Age period. Andreyev's style combines elements of realist, naturalist, and symbolist schools in literature. Of his 25 plays, his 1915 play He Who Gets Slapped is regarded as his finest achievement.

Leonid Nikolaievich Andreyev (21 August [O. S. 9 August] 1871 - 12 September 1919) was a Russian playwright, novelist and short-story writer, who is considered to be a father of Expressionism in Russian literature. He is regarded as one of the most talented and prolific representatives of the Silver Age period. Andreyev's style combines elements of realist, naturalist, and symbolist schools in literature. Of his 25 plays, his 1915 play He Who Gets Slapped is regarded as his finest achievement.

Leonid Nikolaievich Andreyev (21 August [O. S. 9 August] 1871 - 12 September 1919) was a Russian playwright, novelist and short-story writer, who is considered to be a father of Expressionism in Russian literature. He is regarded as one of the most talented and prolific representatives of the Silver Age period. Andreyev's style combines elements of realist, naturalist, and symbolist schools in literature. Of his 25 plays, his 1915 play He Who Gets Slapped is regarded as his finest achievement.

Leonid Nikolaievich Andreyev (21 August [O. S. 9 August] 1871 - 12 September 1919) was a Russian playwright, novelist and short-story writer, who is considered to be a father of Expressionism in Russian literature. He is regarded as one of the most talented and prolific representatives of the Silver Age period. Andreyev's style combines elements of realist, naturalist, and symbolist schools in literature. Of his 25 plays, his 1915 play He Who Gets Slapped is regarded as his finest achievement.

Leonid Nikolaievich Andreyev, a prominent figure of the Silver Age in Russian literature, is celebrated for his contributions as a playwright, novelist, and short-story writer. As a pioneer of Expressionism, his work blends realism, naturalism, and symbolism. Among his 25 plays, "He Who Gets Slapped," written in 1915, stands out as his most acclaimed piece, showcasing his unique literary style and depth.

Leonid Nikolaievich Andreyev, a prominent figure of the Silver Age in Russian literature, is celebrated as a pioneer of Expressionism. His literary style uniquely blends realism, naturalism, and symbolism. Among his 25 plays, "He Who Gets Slapped," written in 1915, stands out as his most acclaimed work, showcasing his talent and prolific nature as a playwright, novelist, and short-story writer.

This book is a reproduction of a historical work, published by Megali, a company dedicated to producing large print editions for improved accessibility. The focus on making literature more readable caters specifically to individuals with impaired vision, ensuring that a wider audience can engage with important texts from the past.

Leonid Nikolaievich Andreyev, a prominent figure of the Silver Age in Russian literature, is celebrated for his contributions as a playwright, novelist, and short-story writer. His works reflect a unique blend of realism, naturalism, and symbolism, establishing him as a pioneer of Expressionism in Russia. Among his 25 plays, "He Who Gets Slapped," written in 1915, stands out as his most acclaimed piece, showcasing his literary prowess and innovative style.

Leonid Nikolaievich Andreyev, a pivotal figure in Russian literature, is celebrated for his contributions to Expressionism during the Silver Age. His diverse writing style melds realism, naturalism, and symbolism, showcasing his literary versatility. Among his 25 plays, "He Who Gets Slapped," written in 1915, stands out as his most acclaimed work, exemplifying his talent and innovative approach to storytelling.

Leonid Nikolaievich Andreyev, a pivotal figure in Russian literature, is celebrated for his contributions to Expressionism during the Silver Age. His unique writing style blends realism, naturalism, and symbolism. Achieving literary stardom with his first collection in 1901, which sold over a quarter-million copies, Andreyev continued to captivate readers with works like "The Wall," "In the Fog," and "The Abyss," the latter serving as a counterpoint to Tolstoy's "The Kreutzer Sonata." His prolific output and innovative approach mark him as a key literary figure of his time.

This play, presented in six scenes, holds significant historical importance and explores profound themes relevant to human experience. Alpha Editions has undertaken efforts to preserve this classic by republishing it in a modern, clear format, ensuring its accessibility for both current and future readers. The book has been carefully reformatted and retyped, providing a fresh presentation that enhances readability while honoring the original work's essence.

The book features a curated collection of influential short stories from prominent Russian authors of the 19th century, showcasing the rich literary heritage of the era. It includes works like "The Nose" by Gogol and "The Queen of Spades" by Pushkin, highlighting themes of fate, morality, and human experience. Esteemed figures such as Tolstoy, Chekhov, Dostoyevsky, Gorky, and Andreyev contribute to this anthology, reflecting the depth and diversity of Russian literature during its golden age.

This book is a reproduction of a historical work, published in large print to enhance readability for individuals with impaired vision. The publishing house Megali focuses on making classic texts accessible, ensuring that important historical literature can be enjoyed by a wider audience.

Leonid Nikolaievich Andreyev, a pivotal figure of the Silver Age, is celebrated for his contributions to Russian literature, particularly in Expressionism. His work seamlessly blends realism, naturalism, and symbolism. Among his 25 plays, "He Who Gets Slapped," written in 1915, stands out as his most acclaimed piece, showcasing his unique literary style and depth. Andreyev's prolific output and innovative approach have solidified his reputation as a key voice in early 20th-century Russian literature.

Introduction (Blood Is Not Enough) • (1989) • essay by Ellen Datlow Carrion Comfort • (1983) • novelette by Dan Simmons The Sea Was Wet as Wet Could Be • (1967) • short story by Gahan Wilson The Silver Collar • (1989) • short story by Garry Kilworth Try a Dull Knife • (1968) • short story by Harlan Ellison Varicose Worms • (1989) • novelette by Scott Baker Lazarus • (1906) • short story by Leonid Andreyev L'Chaim! • (1989) • short story by Harvey Jacobs Return of the Dust Vampires • (1985) • short story by Sharon N. Farber Good Kids • (1989) • short story by Edward Bryant The Girl with the Hungry Eyes • (1949) • short story by Fritz Leiber The Janfia Tree • (1989) • short story by Tanith Lee A Child of Darkness • (1989) • short story by Susan Casper Nocturne • (1989) • poem by Steve Rasnic Tem Down Among the Dead Men • (1982) • novelette by Gardner Dozois and Jack Dann …To Feel Another's Woe • (1989) • short story by Chet Williamson Time Lapse • (1989) • poem by Joe Haldeman Dirty Work • (1989) • novelette by Pat Cadigan

Symbolizmus a expresionizmus v spojení s filozofickými náhľadmi na ľudský osud sa spájajú do celistvého celku v diele slávneho ruského spisovateľa Leonida Andrejeva. Múzami obdarený skeptik čelil celý život depresívnym stavom, a pretože neveril ani v Boha, v silu rozumu, ba ani v mravné hodnoty, veľmi bolestne prežíval svoje neľahké rozpoloženie. Ovplyvnený Schopenhauerovou teóriou životného pesimizmu sa dokonca niekoľkokrát pokúsil o samovraždu. A fascinácia smrťou je aj témou jeho majstrovských diel. V svojich prózach dokonale rozbúral obraz človeka, tak ako ho nezávisle od seba prácne budovali Lev N. Tolstoj i Fiodor M. Dostojevskij. Štylisticky a jazykovo výborne vybavený prozaik sa díva na človeka komplexne, tvrdiac, že osud ľudskej bytosti nepodlieha neviditeľným náhodám, ale autentickému uvažovaniu a schopnosti vidieť, vedieť, cítiť, poznať a oddeliť. Znie to nepravdepodobne, no sám introvert nabádal ľudí, aby sa neuzatvárali do seba, pretože sa dostanú do zlej spoločnosti. Jeho dielo desilo, no bolestný pesimizmus nikdy nevykazoval prvky pózerstva, vďaka čomu je Leonid Andrejev dodnes obdivovaným a milovaným spisovateľom.

Soubor novel a povídek (Povídka o sedmi oběšených, Propast, Mé zápisky, Lazar, V mlze, Život Vasilie Fivejského) ruského prozaika a dramatika, jehož dílo stojí v ruské literatuře mimo literární směry a jehož prózy byly před druhou světovou válkou hojně čteny. Příběhy na hranici skutečnosti a halucinace, postihující nespoutanou vášeň, pocity z blízkosti smrti, mystickou skepsi, hypnotické napětí a démoničnost.

Výber obsahuje: Rozhovor uprostred noci, Tma, Gubernátor, Červený smiech, Judáš Iškariotský

Svazek kromě titulní novely O sedmi oběšených (1906) obsahuje novely Satanův deník a Jidáš.

Obsahuje povídky Propast, Křesťané a Ben-Tovit

Rozsáhlý výbor z povídkové tvorby představitele ruské předříjnové literatury z období prvního desitiletí jeho literární činnosti (1898–1908). Autor v ní svérázným způsobem reaguje na sociální problémy své doby i na revoluční události r. 1905 a ostře kritizuje nesrovnalosti společenského řádu předrevolučního Ruska.

Obsahuje diela: Gubernátor, Judáš Iškariotský, Tma, Príbeh o siedmich obesených, Diablov denník. "Leonid Andrejev je nepochybne najvýznamnejším ruským spisovateľom konca 19. storočia a prvých dvoch dekád 20. storočia. Vo svojej tvorbe spája to najlepšie z dvoch velikánov klasickej ruskej prózy - Dostojevského a Čechova. Diablov denník a iné novely je výberom z jeho prozaickej tvorby, obsahuje päť noviel vrátane novely Diablov denník, ktorá v slovenskom preklade vychádza prvý raz, a dnes už klasického diela Príbeh o siedmich obesených. Publikáciu z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia." - oficiálny text distribútora Prvýkrát v tomto preklade vychádzajú aj ostatné novely.

Deník L. N. Andrejeve, autora Fixní ideje a Povídky o sedmi oběšených, z první světové války a především z počátků bolševického teroru. Deníkové zápisky završuje opožděná Andrejevova výzva k záchraně Ruska, která zde vychází v prvním úplném znění.

Содержание: Иуда Искариот (повесть), стр. 5-70 Из рассказа, который никогда не будет окончен (рассказ), стр. 71-76 Рассказ о семи повешенных (рассказ), стр. 77-153 Иван Иванович (рассказ), стр. 154-165 Цветок под ногою (рассказ), стр. 166-181 Он. Рассказ неизвестного (рассказ), стр. 182-223 Герман и Марта (рассказ), стр. 224-229 Полет (рассказ), стр. 230-249 Рогоносцы (новелла), стр. 250-263 Чемоданов (рассказ), стр. 264-274 Два письма (рассказ), стр. 275-288 Дневник Сатаны (повесть), стр. 289-443

Výbor povídek význačného ruského autora přelomu 19. a 20. století. Tématem jeho osobitých próz je beznaděj v nejrůznějších podobách, pocit životní skepse, nevyjasněné vztahy mezi lidmi a otázky života a smrti.

Krátkou novelu Moje zápisky, jejíž vydání bylo v Sovětském svazu až do nástupu perestrojky zakázáno, pokládal L. Andrejev za své nejzdařilejší dílo. Novela byla původně zamýšlena jako pokračování dramatu Sáva, její hrdina se však nakonec stal jeho přímým protikladem a samotný text ostrým útokem proti ideji Lva Tolstého „o neprotivení se zlu násilím“. Moje zápisky vzbudily po svém vydání značný, vesměs však kritický ohlas. Vypravěčem je vězeň odsouzený za hrůzný čin k doživotnímu vězení, a proto se právě zde snaží nalézt smysl svého života; není-li možné změnit vnější svět, je třeba najít vlastní svobodu a tu nachází právě ve vězeňském životě – v jeho řádu.

Groteskní drama, odehrávající se během zámeckého plesu ve středověké Itálii, rozvíjí motiv masky a maskování ve více významových rovinách.

Jidáš Iškariotský - Moje zápisky - Syn člověka - Eleazar - Rozum (drama) - V Saburově - Hlupáček Aljoša - Láska k bližnímu.

Výbor z dramat ruského prozaika a dramatika, jednoho z nejvýznamnějších umělců předrevolučního dvacetiletí. Život člověka (1906) zachycuje drama lidského života ve formě střídajících se symbolizujících a zobecňujících obrazů. Ve hře Dny našeho života dochází ke krizi, když mladý muž zjistí, že dívku, kterou miluje, nutí její matka k prostituci. Hra Ten, který dostává políčky (1915) je zaměřena proti malosti a nelidskosti měšťáckého světa. V dramatu Milé přízraky jsou na postavě chudého studenta zachyceny některé rysy F. M. Dostojevského. Satirická miniatura Krásné Sabinky útočí proti oportunismu opozičních buržoazních stran a proti rozporu mezi jejich činy a slovy.

Nejvyzrálejší dílo významného ruského spisovatele předříjnového období (1871–1919), rozsahem nevelká novela z r. 1906, je psychologicky hlubokým a umělecky strhujícím vylíčením posledních chvil sedmi lidí – pěti revolucionářů a dvou zločinců – odsouzených k smrti oběšením. Třebaže autor ani zmínkou nenaznačuje, zač jeho revolucionáři bojovali a zač jdou na smrt, třebaže odsouzence v jejich předsmrtných úvahách nemučí nezdar revolučního díla, nýbrž jen hrůza ze smrti, která je sbližuje s oběma zločinci, přece bylo dílo v době stolypinské reakce chápáno nejen jako protest proti hromadným popravám a proti nelidskosti trestu smrti, ale přímo jako revoluční čin, jako proticarský manifest.

Průřez tvorbou autora velkého talentu, který ve svém díle sugestivně zachytil člověka postaveného tváří v tvář i nejtěžším životním situacím. Výbor uspořádal a doslov napsal Jaroslav Žák.