Papežská biblická komise Bücher

Tento dokument sa zaoberá problémom vykladania biblických textov a vyjadruje sa k metodologickému pluralizmu v súčasnej interpretácii. Cirkev sa dlhodobo vyhýbala sporným otázkam, no dnes je akceptovaný rozmanitý prístup k skúmaniu biblie, vrátane vedeckých metód, čo prináša obohatenie, ale aj zmätok. Dokument podrobne vysvetľuje metódy interpretácie používané v Katolíckej cirkvi. Medzi vedecké metódy patrí historicko-kritická metóda, nové literárne analýzy (rétorická, naratívna, semiotická), prístupy založené na tradícii (kanonický prístup, židovské interpretačné tradície, dejiny pôsobenia textu) a prístupy využívajúce humánne vedy (sociologický, kultúrna antropológia, psychologické a psychoanalytické prístupy). Ďalej sa dokument zaoberá kontextuálnymi prístupmi, ako sú prístup k písmu z hľadiska oslobodenia a feministický prístup, ako aj fundamentalistickým zaobchádzaním s Písmom. V závere sa dokument zameriava na hermeneutické problémy a charakteristiku katolíckej interpretácie. Tento dokument vydal Kňazský seminár biskupa J. Vojtaššáka pre Katolícke biblické dielo na Slovensku.

Podle víry církve jsou všechny spisy Písma svatého inspirovány, mají za autora Boha, který použil k jejich sepsání lidi, jež si sám vyvolil. Z důvodu své božské inspirace sdělují tyto knihy pravdu. Veškerá jejich hodnota pro život a poslání církve závisí na jejich inspiraci a pravdě. Spisy, které nepocházejí od Boha, nemohou sdělovat Boží slovo, a spisy, které nejsou pravdivé, nemohou zakládat a podněcovat život a poslání církve. Jenže pravdu přítomnou v posvátných textech není vždy snadné rozpoznat. Někdy v nich jsou – alespoň zdánlivě – protiklady mezi tím, co čteme v biblických vyprávěních, a závěry přírodních a historických věd. Zdá se, že tyto vědy protiřečí tomu, co tvrdí biblické spisy, a zpochybňují jejich pravdivost. Je zřejmé, že tento stav se dotýká také biblické inspirace: Jestliže to, co se sděluje v Bibli, není pravda, jak může být Bůh jejím autorem? Na základě těchto otázek se Papežská biblická komise usilovně snažila prozkoumat vztah, který je mezi inspirací a pravdou, a ověřit, jakým způsobem pojednávají o těchto pojmech samy biblické spisy. Gerhard kardinál Müller (z předmluvy)

Další dokument Papežské biblické komise, vycházející z úkolu zadaného papežem Janem Pavlem II. v roce 2002, reaguje na současný morální relativismus a skepsi v biblickém a teologickém bádání. Tým odborníků se zaměřuje na to, jak Bible jako starobylý text a inspirované Boží slovo zavazuje v oblasti mravních principů. Po šesti letech práce je dokument rozdělen do dvou částí. První část chronologicky a tématicky prochází biblické zjevení a zdůrazňuje jeho trvalé morální poselství. Základní definice biblické morálky spočívá v daru života od Boha a odpovědné reakci člověka. Stvoření je tedy základem každé morálky založené na Bibli, přičemž Boží smlouva, vrcholící v „nové smlouvě“ v Ježíši Kristu, je klíčovým bodem pro morální jednání. Druhá část shrnuje morální poselství Bible do základních principů, které pomáhají v rozhodování v souladu s Božím plánem. Dokument navazuje na předchozí práce Papežské biblické komise a je určen nejen odborníkům, ale i kněžím, katechetům a učitelům, a měl by oslovit i širokou veřejnost. Dílo se vyznačuje vědeckou seriózností a snaží se sdělit své myšlenky srozumitelným a pedagogicky systematickým jazykem.

Společné dílo biblistů a systematických teologů z r. 1984 představuje základní současné přístupy k osobě Ježíše Krista.