Antonín Červený Bücher

Autoři nabízí ve své knize možnost jiného pohledu na člověka, který má pomoci na cestě hledání a duchovního zrání. Příručka je reakcí na zvýšenou potřebu lidí poznat svoji duchovní podstatu. Obsahuje návod na porozumění automatických kreseb jako výsledku osobní analýzy. Tato publikace odkrývá pomocí mimosmyslového vnímání a automatické kresby neznámá fakta o energiích, duši a duchu člověka. Analyzuje karmické zákony, které ovlivňují jeho život, a ukazuje jeho napojení do fyzického těla a jemnohmotných sfér. Jde o rozšířené vydání z r. 1997, mimo jiné doplněné o unikátní kapitolu „stínu dvojníka“ v antiprostoru, která nebyla dosud ještě nikdy publikována. Dále je zde ukázka kreseb jemnohmotných těl ateisty, mentálně postiženého člověka, člověka zemřelého normální i tragickou smrtí aj.

V této knize jsou popsány celkem tři různé cyklocesty, které jsme před několika lety absolvovali se Zdeňkem Berkou, bývalým vrcholovým cyklistou. První – třítýdenní cestu po Venezuele – jsme prožili spolu v únoru r. 2004, druhou – měsíční po africkém Lesothu - jel Zdeněk sám o dva roky později, další – třítýdenní putování po jihozápadní Indii v r. 2005 - jsem absolvoval sám zase já. Myslím, že se nám podařilo společnými silami sepsat poměrně čtivé povídání, pro milovníky cizích krajů určitě i atraktivní knihu, neboť čtenář se tak rovnou může podívat do tří, naprosto odlišných zemí tří různých kontinentů. Všechny tři cesty jsou záměrně opět popsány tak, aby se každý čtenář vžil do každé z výprav a měl tak pocit, že cestuje s námi. Podle reakcí čtenářů se nám to snad i podařilo. Kniha je bohatě doplněna fotografiemi. O tom, zda je lepší cestovat sám nebo ve dvou, by se daly vést dlouhé polemiky, pravdou je, že oba typy cestování mají něco do sebe. Každému bych přál zažít oboje, protože jen tak se člověk má šanci dokonale poznat, o to více, když jde o extrémní situace. A takových je na podobných výpravách více než dost.

V knize jsou popsány celkem tři samostatné cykloexpedice z let 2008-2009. První cesta zavede čtenáře do indického pouštního státu Radžastánu. Tuto výpravu absolvoval A. Červený sám, na druhé cestě po náhorních planinách Etiopie jej doprovázel bývalý vrcholový cyklista Z. Berka. Dle jejich vyjádření šlo zatím o nejnáročnější expedici jejich kariéry. Třetí výprava vedla do vysokého Himálaje s cílem vyjet na nejvyšší místo této planety, které je pro kolo sjízdné, a zúčastnili se jí tři cyklisté. Právě jeden z nich – L. Křapa se podílel i na psaní této části knihy, se záměrem ukázat někdy zcela odlišný pohled dvou lidí na jedny a tytéž věci či zážitky. Autorům se určitě opět povedlo sepsat atraktivní knihu, a to nejen pro milovníky cizích krajů, kdy se čtenář může podívat do tří absolutně odlišných zemí dvou kontinentů. Všechny tři cesty jsou opět záměrně popsány tak, aby se každý čtenář vžil do každé z výprav a měl tak pocit, že sám také cestuje. Kniha je navíc sepsána s velkou dávkou humoru, což ji činí velmi čtivou. Všechny tři části jsou bohatě doplněny barevnými fotografiemi.

Jediným impulsem k této výpravě byla skutečnost, že jsem měl ve škole dva spolužáky z Vietnamu a oba dva to byli výborní a velmi chytří kluci. Tak jsem se rozhodl, že si jejich krajinu procestuji a poznám o trochu více než jen doposud z amerických válečných filmů. A také jsem si říkal, že když už budu tak daleko, nakouknu se i do dvou sousedních států – Kambodže a Laosu. Tato cyklovýprava se uskutečnila v prosinci 2003 a bez nadsázky mohu říci, že to byla na zážitky a příhody bezkonkurenčně nejbohatší expedice, kterou jsem kdy prožil. Každý den mě čekalo nové a nové překvapení, byť to bylo někdy v danou chvíli i překvapení nemilé. Celou cestu jsem koukal s otevřenou pusou na exotiku kolem sebe, stejně tak jako místní koukali na mě. Občas jsem si připadal jako ve snu, neboť něco tak fantastického jsem nečekal ani v nejbujnějších představách. Dodnes všem říkám, že jestli chce někdo prožít „opravdovou“ exotiku, ať jede do Jižního Vietnamu nebo Kambodže. Stejně tak do dnešního dne tvrdím, že nejchutnější kuchyně, kterou jsem kdy ochutnal, byla právě ta jihovietnamská…

Projel Nový Zéland v prosinci roku 1998 na horském kole bez jakékoliv předchozí přípravy. Bylo to ale pouze z důvodu, že v té době o Zélandu žádné informace nesehnal. Dnes už je situace lepší, ale stejně je tato země pro běžného Evropana tak vzdálená a exotická, že o ni nemá téměř žádnou představu. Kniha o této výjimečně krásné zemi zcela určitě zaujme každého čtenáře.

Kniha Antonína Červeného zachycuje pocity osamoceného cyklisty na dalekých cestách, odkázaného pouze na své kolo a schopnosti. Zážitky z cest po Jižní Americe (Uruguay, Argentina, Chile) jsou popsány poutavě a s humorem. Publikace oslovuje nejen cykloturisty, ale i široké spektrum čtenářů bez ohledu na věk, kteří mohou prožít dobrodružství autora v majestátních horách a nekonečných rovinách kontinentu. V prosinci 2002 se autor vydal na měsíční cykloexpedici, jejímž cílem bylo přejetí Jižní Ameriky od východu na západ, s vrcholem v podobě přejezdu And ve výšce 4 870 m (Paso del Agua Negra). Těšil se také na projížďku přes tři státy a na procvičení španělštiny, kterou se intenzivně učil. Jak expedice dopadla, se dozvíte v knize, která je bohatá na zážitky a vzpomínky. Autor se snažil psát s humorem a odhalit své nitro a pocity, které na cestě prožíval. Čtenáři často uvádějí, že si tuto náročnou cestu prožili spolu s ním, a to bez jakýchkoliv nákladů. Kniha se dočkala úspěchu a byla vydána dvakrát, avšak text zůstal nezměněn.

Po mimořádně úspěšné knize Nový Zéland – krajina nevšedních zážitků očima českého cyklisty (1998) vychází další cykloturistická kniha z pera tohoto autora. Kromě cyklistických pocitů z jízdy neznámou krajinou zde autor popisuje velmi čtivou, humornou a často a i napínavou formou poznatky o zemi, lidech, přírodě a jiných zvláštnostech země. Svým nevšedním a poutavým stylem vtáhne čtenáře do děje tak, že má pocit, že cestu absolvuje s ním a celou ji tak může prožít jako by tam sám byl. Pro toho, kdo by se do Jižní Afriky chystal, se kniha stane neocenitelným pomocníkem.