Pouze jednu knihu Stín svícnu (1994) doposud vydal Luděk Marks (nar. v Ústí nad Labem 1963). Původně básník undergroundu, pracoval v letech 1987-1992 v časopise Vokno. Pro jeho poetiku je typické propojování katolických motivů a vázaného verše s motivy prázdnoty a beznaděje. Je jediným opravdu prokletým básníkem severních Čech.
Autor výboru Stín svícnu (1994) přichází po letech s novou sbírkou. Opět v ní využívá tradiční, formálně vytříbené básnické formy, a dekadentní stylizaci, kterou ve svých mladých letech sdílel s autorem, jenž mu byl v undergroundu nejbližší, totiž s J. H. Krchovským, prověřil čas. Poznáváme jeho sebeironický škleb, pod nímž je patrná existenciální tíseň konfrontovaná s „paradoxem víry“. V některých svých pozdních textech však Marks sahá po jednodušších formách, k lakoničtějšímu způsobu vyjádření, a to zřejmě právě tam, kde se tvrdě konfrontuje s „novou dobou“. Marksův lyrický hlas v této zemi opravdu chyběl.
Der 1884 erschienene Roman ist eines der Hauptwerke der literarischen Dekadenzen des "Fin de Siècle". Sein Protagonist, der letzte Spross einer alten, hochadeligen Familie, zieht sich in einer Mischung aus Langeweile und hypochondrischer Menschenverachtung in ein außerhalb Paris' gelegenes Landhaus zurück, in dem er sich eine seinem krankhaft verfeinerten Geschmack gemäße künstliche Gegenwart errichtet. Mit dem Vorwort Huysmans', das er 20 Jahre nach Entstehung dieses Romans verfasste.