Alfred Brendel Reihenfolge der Bücher

Alfred Brendel und Peter Gülke pflegen die Kunst des Interpretierens auf einzigartige Weise: Brendel als weltberühmter Pianist, der auch Bücher über Musik publiziert, Peter Gülke als mehrfach für seine Sprach-Kunst des Interpretierens ausgezeichneter Autor, der auch Dirigent ist. In diesem Buch denken sie in einem intellektuell und emotional berührenden Ideen- und Erfahrungsaustausch gemeinsam über die Praxis des Interpretierens nach. Einerseits geschieht dies ganz konkret bezogen auf Schuberts und Beethovens Musik. Andererseits diskutieren sie über Grundsätzliches wie die Frage, welche Freiheit Musikerinnen und Musiker beim Aufführen von Musik haben, und über die Möglichkeiten, sinnvoll über Musik zu sprechen, das heißt: sie sprachlich zu interpretieren.

Neformální řada spisů Alfreda Brendela se uzavírá knihou rozhovorů a esejů, v nichž na sebe tento legendární klavírista prozrazuje mnohé, nikdy však nesklouzává k „autobiografii" a bulváru. Prozrazuje své preference v literatuře, hudbě a filmu a hovoří též o svých sympatiích k surrealismu a absurdnu. Alfred Brendel (5. ledna 1931) je rakousko-britský klavírista, básník a spisovatel. Bývá považován za jednoho z největších pianistů všech dob. Narodil se v Loučné nad Desnou v okrese Šumperk v rodině nehudebníků. Do svých šesti let žil v Československu, poté se rodina odstěhovala do Záhřebu v Jugoslávii a pak do rakouského Štýrského Hradce. Na hodiny klavíru začal docházet v šesti letech. Pak studoval na konzervatoři ve Štýrském Hradci u profesorky Ludoviky von Kaanové a kompozici u Artura Michela. Studia dokončil u rakouského klavíristy a skladatele Eduarda Steuermanna, a zejména absolvováním mistrovských kurzů švýcarského pianisty a dirigenta Edwina Fischera. Brendel poprvé veřejně koncertoval ve Štýrském Hradci, když mu bylo sedmnáct. Z němčiny přeložila Helena Medková.

The title of this collection of essays refers to a tailor's mannequin that Alfred Brendel spotted in a shop window in Arezzo, a small Tuscan town. And so, in his delightful new collection, great masters of nonsense meet great masters of music.

Alfred Brendel, el internacionalmente famoso pianista (¡y poeta!), nació en 1931 en la por entonces Checoslovaquia, viviendo después en Yugoslavia y finalmente en Graz, Austria. Ha escrito varios libros de poesía, de humor y crítica, o humor crítico, o simplemente humor, pues éste no puede dejar de ser crítico si es excelente como el de sus poemas. Los poemas de Espejo cóncavo y duende negro, “escritos entre sueño y vigilia”, según Brendel, combinan el sentido y el sinsentido, el orden y el desorden, melancolía y humor, evocan con frecuencia el absurdo de la gente que incurre en ilusión, a veces con gracia a veces con temor, en una combinación de elementos incongruentes que lleva al lector a una sonrisa a la vez sarcástica y melancólica. Los sujetos de su crítica humorística van desde las óperas clásicas de sorprendente final, hasta Budas en parejas con Papás Noel, pasando por todo tipo de animales domésticos, músicos inmortales, condenados a la horca, tenores, pianos, ciudades, ideas, opiniones, un club de ambivalencias, etc. La temática es inagotable y el humor de sus resoluciones inesperado, inteligentemente sensible, sarcástico y genial, como a Brendel corresponde. La colección RAPTO DE EUROPA intenta ofrecer una selección incesante de poetas máximos de las diversas lenguas del continente europeo, clásicos de su modernidad y señeros de la actualidad en cuidadas traducciones dirigidas por José Luis Reina Palazón.

Schubert und Haydn treffen Schwitters und Jandl: Kann das gutgehen? Und ob! In Alfred Brendels neuem Buch mischen sich Musik- und Literaturgeschichte, Texte großer Meister des Unsinns stehen neben Texten über die großen Meister der Musik. Der Ernst von Schuberts Winterreise ist eine ebenso zutiefst menschliche Erfahrung wie die Komik eines Christian Morgenstern, und auch Musik kann sehr viel mit Humor zu tun haben, was viele tiefsinnige Menschen bei Joseph Haydn zum Beispiel gar nicht hören. Alfred Brendel öffnet die Ohren und ermutigt zum Unsinn – denn ohne den können wir der Welt auch keinen Sinn abgewinnen.

Kniha 2 x 2 = 13 přináší sebrané básně klaviristy Alfreda Brendela, jednoho z nejvýznamnějších světových umělců. Zatímco jeho interpretace skladeb Mozarta, Beethovena, Schuberta, Schumanna a Liszta se soustředí na minulost a notový zápis, jeho poezie představuje tvůrčí a filozofické sebevyjádření. Brendel čerpá inspiraci z evropské básnické moderny, včetně dadaismu a absurdní literatury, a jeho dílo je oceněno smyslem pro humor a sarkasmus. Tímto způsobem se jeho poetika blíží české básnické tradici, což si autor uvědomuje i díky svým návštěvám České republiky. Harold Pinter, slavný anglický dramatik a nositel Nobelovy ceny, popsal čtení Brendelovy poezie jako potěšení, chválí jeho excentrický a vtipný styl. Alfred Brendel, narozený 5. ledna 1931, je rakousko-britský klavírista, básník a spisovatel, považovaný za jednoho z největších pianistů všech dob. Narodil se v Loučné nad Desnou v rodině nehudebníků a do šesti let žil v Československu, poté se rodina přestěhovala do Záhřebu a později do rakouského Štýrského Hradce. Klavírní výuku zahájil v šesti letech a studoval na konzervatoři ve Štýrském Hradci a u významných pedagogů. Poprvé veřejně koncertoval ve svých sedmnácti letech. Z němčiny přeložil Vít Janota.

A unique insight into the exceptional mind of one of the outstanding musicians of the twentieth and twenty-first centuries.

Der Pianist als Dichter: Mit seinen komischen und grotesken Versen baut Alfred Brendel eine luftige Brücke zwischen Sinn und Unsinn. So wird bei ihm Beethoven (der, was auch ziemlich unbekannt ist, ein Neger war) als Mörder von Mozart entlarvt oder die bewegende Frage erörtert, was geschah, als Brahms sich in den Finger geschnitten hatte. In Brendels Gedichten - von denen sämtliche in diesem Band versammelt sind - kommt alles und jeder zur Sprache, sogar ein Speckschwein, das am Telefon grunzend seine Lebensgeschichte erzählt.

Alfred Brendel je bezesporu jedním z nejvýznamnějších klavíristů a umělců 20. století. Je historicky prvním pianistou, který nahrál kompletní klavírní dílo Ludwiga van Beethovena. Když firma Philips v roce 1999 vydala prestižní edici „Velcí klavíristé 20. století“, Brendelovi jako jedinému interpretovi věnovala šest kompaktních disků (tedy více než Rachmaninovovi, Rubinsteinovi, Horowitzovi, Richterovi, Gouldovi atd.). Brendel svojí interpretací děl W. A. Mozarta a F. Schuberta zásadně změnil pohled na tyto skladatele. Souborné vydání jeho esejů se ve světě stalo velkou událostí. Brendel je skvělým spisovatelem, esejistou a básníkem. Umí své postřehy, bádání a celoživotní zkušenosti brilantně zformulovat, jeho eseje mají vytříbený literární styl. Je velkým znalcem literatury, filmu, malířství a architektury, jeho široké zaměření prostupuje celou jeho knihou. Brendel vnímá hudbu v širších historicko-kulturních souvislostech a proto je jeho práce objevná jak pro odbornou, tak laickou veřejnost. Brendel je posledním pojítkem s velkou tradicí – byl žákem legendárního Edwina Fischera, jehož učil žák Franze Liszta, jehož učil žák Ludwiga van Beethovena. Brendel je tedy posledním článkem této velké linie, která pochází od Beethovena. V Brendelových sebraných esejích se navíc vzácně propojuje zkušenost významného a zkušeného interpreta s nejvyšší odborností badatele.