Jiří Janáček Reihenfolge der Bücher

Čtyři rozsáhlé studie ke klíčovým okamžikům německého divadla v Liberci (Stadttheater Reichenberg) se zaměřují na léta 1883–1938. V knize je zachyceno období formování souboru, hudební složky i repertoáru a také snahy divadla o zakotvení v kulturním životě města. Dále sledujeme problém inscenace českých autorů na německém jevišti, a především dramatické období let 1934–1938, kdy se nejvíce projevoval vliv politické situace na divadelní život.

Laskavý humor z lázní Humoristický román Hostinec U kamenného stolu vyšel poprvé v roce 1941. Záhy došel dobrého čtenářského ocenění, a dokonce se brzy dočkal i úspěšné filmové adaptace (1949). V kulisách lázeňského městečka tu Poláček rozehrál příběh osudem pronásledovaného majitele vyhlášeného hostince Šimona Tatrmuže a jeho "hříšné" ženy Boženy, příběh dvou typických středostavovských hrdinů s dobrosrdečným, ale omezeným a naivním viděním svého světa. K nim přidal řadu dalších komických postav, rozhádané a tvrdohlavé bratry inženýry, po Tatrmužově smrti neohrabaně spravující podnik, rodinu rady Dyndery, kochající se poklidnou lázeňskou atmosférou, kvartána Lumíra, jehož dobrodružné nutkání je zatíženo reparátem z matematiky, či Benno Mertense, svůdníka a herce... Autor tak v mistrné psychologické karikatuře a s nebývalým citem pro jazyk vystihl prostředí maloměsta s celou plejádou nejrůznějších afér, konfliktů i humorných situací. Přestože tu a tam z jeho psaní vysvitne osten ironie, to hlavní, co k personálu a návštěvníkům hostince U kamenného stolu chová, je vlídné porozumění. Přes dobromyslnost a nezávadnost obsahu nemohla kniha na začátku čtyřicátých let vyjít pod autorovým jménem; na prosbu nakladatele proto román zaštítil malíř Vlastimil Rada. 10. vydání

Zákruty lidského tajemna se otevírají i v posledním, nedokončeném románu Život a dílo skladatele Foltýna. Je to snad nejdiskutovanější Čapkova práce, vyprovokovala řadu názorů i výkladů. Před čtenáře snad poprvé postavil překvapivě hlavního hrdinu jako člověka nečestného, přesvědčeného o své velikosti a nalhávajícího uměleckou upřímnost svému okolí. Autor sice na několika místech připomene jeho lepší stránky, například se stává, že cítíme nefalšovanou Foltýnovu víru ve vlastní genialitu. Ale tím se jeho životní cesta stává ještě tragičtější, je směšná a málo politováníhodná. Zesilující se slabošství, neschopnost si je přiznat, jako by rezonovalo s náladami některých v pomnichovské době.

První román maloměstského románového cyklu, který vyšel poprvé r. 1935 pod názvem Vyprahlé touhy. Příběh odehrávající se na konci 19. a na začátku 20. století v Jilemnici líčí život bohaté stavitelské dcery, ženy svérázné povahy, plné radostné životní síly a čistého, majetkem nepokřiveného vztahu k lidem, ženy, která pohrdá maloměstským prostředím a je proto osamocena. Autor líčí řadu osudových ran, které hrdinku stíhají a které vrcholí tragickým manželstvím se zchátralým bratrancem - krutým zklamáním a melancholií, jež jí pomáhá překonávat jen její zdravá nesentimentální povaha.

Der letzte Roman des jüdischen, noch kurz vor Ende des Krieges in Auschwitz oder auf einem Todesmarsch ermordeten Karel Polácek, der zu den großen Humoristen der tschechischen Literatur zählt.

Vy všichni, kteří máte své první lásky postupem času odváté, otevřete a čtěte tuto knihu - možná se v postavách poznáte. Národní knihovna sv. 65, vydání 14.