František Xaver Šalda Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Loutky i dělníci boží, poprvé publikovány roku 1916, jsou jediným románovým dílem Františka Xavera Šaldy, přední osobnosti české literární, divadelní a výtvarné kritiky sklonku devatenáctého a první poloviny dvacátého století. Román je významným Šaldovým pokusem o překonání modelu tradičního románu a svou strukturou je do značné míry prózou experimentální: pokouší se o psychologickou motivaci jednání postav, zahrnuje rozsáhlé výkladové esejisticky pojaté pasáže, využívá prvku deníku, motivu dvojníka atd. Loutky i dělníci boží jsou nejen románem milostným, jak jej Šalda vymezil v podtitulu, ale též románem ideovým, filozofickým, náboženským, etickým, českým (ve smyslu národní myšlenky) či také generačním. Příběh vystavěný na půdorysu milostného trojúhelníku, vztahu hlavního hrdiny Franka Lamberka k Šimonce a Kornelii, je v Šaldově pojetí rovněž prostorem k vyrovnání se s důsledky upadající kultury a hledání pevných základů pro budoucí život mladého intelektuála, který nově definuje svůj poměr ke kulturní tradici, společnosti a národnímu celku. Knižní edice přináší kriticky ověřený text posledního znění Loutek i dělníků božích z roku 1935 a je doprovozena edičním komentářem analyzujícím historii textu.

F. X. Šalda (1867–1937) a Jakub Deml (1878–1961) jsou klíčovými postavami české literatury první poloviny 20. století, přičemž Šalda byl v té době vnímán jako „centrální“ osobnost, zatímco Deml byl považován za „okrajovou“. Oba autoři vytvořili rozsáhlé a žánrově různorodé dílo a byli aktivními iniciátory a komentátory práce dalších tvůrců. Jejich vzájemná korespondence, soustředěná ve svazku Pozorné srdce, zahrnuje dopisy, dedikace, básně a kritické texty, které odhalují složitý a vřelý vztah dvou přátel. Tyto listy přispívají k hlubšímu porozumění genezi jejich děl, ohlasu jejich tvorby a širším otázkám české kultury. Literárněhistorický komentář sleduje jejich vztah od raného období, kdy Deml četl Šaldovy texty, přes nepřímé doklady o jejich přátelství až po období odcizení po publikaci Demlova Mého svědectví o Otokaru Březinovi (1931). Komentář objasňuje také dramatické okolnosti vydání Demlovy deníkové knihy Pro budoucí poutníky a poutnice (1913) a jeho tragický vztah s Eliškou Wiesenbergerovou, v němž Šalda figuroval jako přítel a ochránce. Kniha obsahuje bohatý ediční aparát, včetně soupisu zkratek, vysvětlivek, jmenného rejstříku a podrobného soupisu dopisů.

František Xaver Šalda (1867 – 1937) po zanechaní štúdia práva vyštudoval fi lozofi u a prednášal románske literatúry na Karlovej univerzite v Prahe. Pôsobil aj ako literárny kritik, spisovateľ a novinár. Publikoval vo viacerých časopisoch, v ktorých sa venoval otázkam literatúry, umenia, kultúry a politiky. Bol spoluautorom Manifestu Českej moderny (1895) a považuje sa za zakladateľa českej modernej kritiky. Od roku 1925 vydával časopis Tvorba a v rokoch 1928 – 1937 Šaldův zápisník, kde publikoval svoje umeleckokritické eseje. Medzi jeho najznámejšie diela patria Boje o zítřek (prvé vydanie r. 1905) a Duše a dílo (1913).

Výbor z publikací B. Kubišty: Korespondence a úvahy (1960) a Předpoklady slohu (1947). Vybral Pavel Šaradín, předmluva F. X. Šalda.