Petr Vrzáček Bücher

Řízení neziskovky je zcela specifickým druhem svobodného umění – jedná se o manažerský desetiboj, kterému se řídící pracovník musí věnovat prakticky denně. Počet neziskovek v ČR každoročně roste. Mnohé z existujících organizací se profesionalizují. Hospodaří s vyššími rozpočty, zaměstnávají více pracovníků, uzavírají široká partnerství, komunikují a rozhodují ve virtuálním světě, staví před sebe obtížnější úkoly. Důsledkem těchto změn jsou neustále rostoucí nároky na jedince odpovědné jak za správu, tak za řízení. Znalosti a dovednosti, které stačily před několika lety, rychle zastarávají a musí být nahrazovány novými. Účelem této knihy je pomoci manažerům neziskovek při rozhodování. Základem správných rozhodnutí je porozumění situaci a možnostem jejího řešení. Tato publikace obsahuje obojí – popisy 60 problémových situací a 180 doporučení vedoucích k jejich řešení. Pět autorů, 11 kreseb Mirka Kemela a 24 fotografií Jindřicha Štreita – to je Krabička poslední záchrany pro neziskové organizace.

Je únor 1998. Zatímco v japonském Naganu probíhají olympijské hry, na lyžařský výcvik míří sedmáci jedné z pražských škol. Vedou je stárnoucí a vyhořelý Dan, vitální Thaya a čerstvý absolvent pedagogické fakulty Boris. V pohraničí potkávají životem otlučeného samotáře Vlada, jeho synovce, tajemného Jima, a podnikatele Houfného. I když jsou tu všichni kvůli dětem a lyžování, společný pobyt otvírá také možnost zastavit se, ohlédnout se zpět za prožitými lety a přemýšlet o budoucnosti. Někteří odhalují svá skrytá tajemství a přijímají dlouho odkládaná rozhodnutí. Jiní se musí vyrovnat s nečekanými ztrátami. Pro některé však zůstanou životní cesty i nadále zaváté. Vítězství českých hokejistů na olympijských hrách s sebou přinese mohutnou vlnu euforie, která však v sobě skrývá i mírnou pachuť.

Deníky organizovaného veselí a svobodného putování jsou souborem sedmi cestovních deníků. První deník byl napsán v roce 1981, poslední v roce 2000. Tři z nich pochází z cest do dnes již neexistujících zemí – Sovětského svazu a dvakrát do Německé demokratické republiky. Čtyři vznikly před sametovou revolucí a dokumentují způsob, jakým probíhaly dětské pionýrské tábory, i když ne vždy nesly toto označení. Poslední předrevoluční deník byl napsán v létě 1989 při soukromé autorově cestě do Mongolské lidové republiky. Svobodné deníky pak zachycují porevoluční cesty do takzvané kapitalistické ciziny, kterou reprezentuje Velká Británie (1990 a 1991) a následně pak Irská republika (1991). Jedná se o nízkonákladové cesty ukazující způsoby, jakými bylo možné na začátku 90. let minulého století poznávat vyspělý svět s prázdnou kapsou. Poslední deník, z roku 2000, vrací čtenáře zpět do tentokrát již demokratického Mongolska, a je tak pomyslným uzavřením cestovatelského kruhu. Deníky také dokumentují autorovo dospívání a zachycují jeho názory jak na okolní svět, tak i na život samotný. Tři z deníků doprovází snímky pořízené během cest. Tyto fotografie zachycují život v lidovém i demokratickém Mongolsku, dále pak Velkou Británii a Irsko v době, kdy tyto země více než brexit ohrožovala Irská republikánská armáda.

Kniha Koštování vína nedaleko Rýna mapuje průběhy autorových výjezdů na největší vinařský veletrh na světě, na düsseldorfský ProWein, v letech 2014–2019. Zavádí čtenáře do jednotlivých hal mezi vystavovatele, obchodníky a vinařské nadšence. Umožňuje mu nahlédnout do tohoto světa a pomáhá mu se v něm zorientovat. Vede čtenáře k inspirativním vinařům a zajímavým produktům jejich celoročního úsilí. Stranou však nenechává ani instituce, jejichž posláním je vzdělávání a zvyšování povědomí o vinohradnictví, vinařství a vínu. Autor si všímá jak vinařských velmocí, Francie, Itálie a Portugalska, tak zemí z tzv. Nového světa, zejména pak Austrálie a USA. Zajímá se i o expozice ze středoevropských zemí – Rakouska, Maďarska, Rumunska a pochopitelně z České republiky. Za jistý druh kuriozity je pak možné považovat popis návštěvy u jednoho z největších čínských vystavovatelů. Veletržní vinařské zápisky doplňují postřehy z návštěv různých kulturních a společenských akcí pořádaných v Düsseldorfu nebo v nedalekém Kolíně nad Rýnem. Text je určen každému, koho zajímá víno jako fenomén. Každému, koho nalitá sklenka láká k poznání lahve a kterého lahev vybízí k cestě na vinohrad a z vinohradu pak do vinařství. Dobré víno k člověku promlouvá. Pomáhá mu poznat svět i lidi okolo něj. Vrací jej do minulosti, ale také před ním otvírá budoucnost. Spojuje nás mezi sebou a také nás vybízí k pokoře před letitou tradicí, jíž je víno nositelem, a také před uměním vinařů na celém světě.