Spiritualita patří k životu každého člověka, přestože její vyjádření odráží jedinečnost konkrétní osobnosti a jejího životního příběhu. Současný trend aktivního stáří vede ke společenské podpoře co nejdelší fyzické a psychické vitality, zatímco péče o duchovní rozvoj a potřeby je považována za jaksi okrajovou, privátní záležitost, případně za oblast v kompetenci církví. Stěžejní výzvy a úkoly stáří přitom leží zejména v duchovní oblasti. Vzbuzují otázky o smyslu a přijetí života, odpuštění, zpracování utrpení a zla či životě za branami pozemského času. Kniha se věnuje právě těmto tématům. V přehledové části vymezuje dobré stáří ve smyslu „well-being“ s důrazem na jeho spirituální dimenzi, věnuje se otázkám zla a utrpení v životní bilanci a charakterizuje specifika spirituality a spirituálních potřeb starších lidí. Druhá, výzkumná část zachycuje dynamiku vývoje religiozity či spirituality dvou desítek jihočeských seniorů starších sedmdesáti pěti let a nabízí možnou typologii jejich stěžejních spirituálních potřeb: potřeby důstojnosti, smyslu a kontinuity životního příběhu, naděje, víry a lásky. Závěrečná část přináší návrhy opatření pro pastorační, sociální a geragogickou praxi. Ač se kniha řadí k odborným publikacím, osloví nejen odborníky, ale zejména ty, kteří se seniory pracují či o ně pečují ať už v rámci rodiny či instituce, a také ty, kteří jsou sami v seniorském věku.
