Josef Sekera Bücher

Vášně a pocity osamělosti lidí z "vyššího" světa, z kterého plyne mravní ponaučení, že člověk je řízený svými potřebami a ty množství peněz nezmění.

V období okupace vyšla autorova kniha, jeho první realistický román. Starosvětsky laděná kronika venkovských rodů a postav, bytostně zakořeněných ve svém kraji. Děj se odehrává na vesnici pod Železnými horami a na Čáslavsku na sklonku 19. století.

Obsáhlý román o českých rudoarmejcích, který míří proti mystifikacím a iluzím tzv. legionářské literatury a líčí osudy Čechoslováků bojujících ve slavné ruské divizi Kikvidzeho na donských stepích a na přístupech k Carycinu.

Kniha o lidech jižního Slovenska, kraje vinic, kde se žije temperamentněji, než na českém venkově. V knize jde o úsilí několika poctivých lidí zbavit vesnici vlády podlého a zpupného rychtáře, který se s několika svými přívrženci dlouho beztrestně dopouští zvůle a zločinů.V závěru románu vítězí spravedlnost dík obětavému a činorodému přátelství, které spojuje ty, kdož tu o ni bojovali.

Autor líčí učitelův marný boj s tehdejšími představiteli zemské školní rady, kteří s rasistickým opovržením odmítali poskytnout nejzákladnější prostředky k výchově romských dětí, a ukazuje i dobré výsledky učitelova osamoceného úsilí o civilizování romského způsobu života.

Sekera v knize obrací opět svoji pozornost na Slovensko, aby vytvořil syntetický obraz tamějšího života ve 30. letech 20. století. Chce postihnout skutečnost v co nejširším záběru, zachytit se stejnou intenzitou všechny složitosti dobových sociálních i národnostních vztahů. Podle kritiky však snaha, aby historie skutečně prostoupila život postav, zůstává však nenaplněna.

Novela je situovaná do Podyjí, nedosahuje kvalit "Vinařů", pouze naplnila dobový rámec venkovské prózy, akcentující idylickou věrnost v lásce a příchylnost k půdě. V roce 1946 byla novela zfilmována pod názvem "Vinařská nevěsta".

Kniha připomíná místa, jež autor za svého života prošel, a je svérázným místopisem naší vlasti. Vyšla po smrti autora.