Josef Faber Bücher

Ústředním námětem knihy je disputace o náplni slova „pojem“. Je zřejmé, že „pojem“ vzniká jako určité, větší nebo menší, zobecnění jistých subjektů, objektů, dějů a stavů během mentačního procesu. Zdaleka však nejde jen o záležitost psychologickou. Snahu o vytvoření „pojmu“ abstrakcí, syntézou a indukcí mají vlastně všechny vědy, ovšem každá se svou terminologií, která vyplývá vždy z jiného oboru úvahy a z jiné rozlišovací hladiny poznání. Je však skupina věd, kde zobecňování hraje kruciální roli. Jde o psychofyziologii, neurofyziologii, neurologii, neuropsychologii, neurokybernetiku, matematiku, teorii i praxi umělých neuronových sítí, psychologii a filozofii i psychiatrii. Jedním ze zájmů těchto věd by měla být konvergence různé terminologie směřující ke konstrukci „pojmu“. Mělo by jít o kreaci nadhledu, jak „pojem“ vzniká, o jakési pojmosloví „pojmu“. Jednou z cest je studium korelace, akordance a kompetence mezi kategoriemi makro- a mikro-elektroencefalografie a behaviorální či etologický pohled na člověka. Nové výsledky výzkumu v těchto vědách ukazují, že je to možné a že to přináší nejen zajímavé teoretické, ale i praktické informace. Jedna z lékařských aplikací je příprava k vytvoření naprogramovaného a pamětí obdařeného „čipu“ u neropsychiatrických chorob.

Publikace je věnována problematice epilepsií, a to zvl. epilepsii temporální. Kniha je doplněna 57 grafy s doplňujícím textem.Z obsahu: Neurologická, psychiatrická, internistická, EEG a neurofyziologická část definice - Klasifikace epilepsií - Popis průběhu záchvatů, Diferenciální diagnóza - Diferenciální diagnóza epileptických a neepileptických záchvatů - Morfologické a funkční změny v epileptickém ložisku - Etiopatogeze a léčba - Souhrn léčby - Vztahy mezi epilepsií - bděním a spánkem v modelových představách - Programismus a vědomí, Senzorium-vědomí - Noomachia aneb o nepravděpodobnosti vědomí - Proud vědomí - KTS - SHS a noomachia - Kazuistiky a legendy ke grafům.

Publikace předkládá čtenářům přehled literárních údajů a zkušeností autorů s použitím elektroencefalografie (EEG) při testování vyšších nervových funkcí. Ani běžné psychologické testování, ani sama EEG analýza doprovázená zkrácenými testy neposkytují obraz absolutní pravdy o chování a myšlení člověka. Každá metoda se dívá na probanda z jiného úhlu, a proto by výsledek obou současných pozorování mohl být o něco přesnější než jen pohled jeden, navíc prováděný vždy zvlášť. Pro stručnost zavádějí američtí autoři pro kvantitativní analýzu EEG zkratku QEEG (quantified, kvantitativní EEG). Autoři této publikace používají termín »kvalitativní i kvantitativní« analýza, protože se provádí jednak kvalitativní třídění EEG grafoelementů (GE) do frekvenčních pásem, jednak jejich kvantitativní měření ve zlomcích wattu nebo µV2, nebo jako zde µV · Hz. Tato studie je určena psychologům pracujícím v klinických oborech u lůžka nemocného i v pedagogicko-psychologických poradnách, dále neurologům, psychiatrům a všem pracovníkům, kteří potřebují objektivizovat výsledky svých standardních psychologických testů, ale také lidem se zájmem o psychologii.

Kniha přináší nový pohled na patologické chování, kterým je například psychóza a svým způsobem i epileptické záchvaty, a na jejich diagnostiku. Použitý model autoorganizace je však natolik obecný, že dovoluje interpretovat nejen uvedené neuropsychiatrické syndromy, ale i zásadní změny programovaného režimu mozku jako je bdělost, řeč, synchronní a paradoxní spánek apod. Kniha má tři části: kazuistickou, analytickou a aplikační. Kazuistická část přibližuje anamnézy pacientek trpících syndromem epileptózy – 43 žen mladšího věku na základě vyšetření neurologického, psychiatrického, psychologického, morfologického (CT, NMR) a fyziologického pomocí SPECT, EEG a sterea EEG se zanořenými elektrodami. V analytické části knihy je syndrom epileptózy rozebrán z pohledu klinické fyziologie i logicky z hlediska chování složitých systémů a jejich často nelineárního až chaotického vývoje, a konečně z hlediska modelování. Autor používá především autoorganizační model podle Farleye a Clarka, jehož části, především komplex elementů a formátor, jsou velmi vhodné pro vytváření analogie mezi mozkovými strukturami a teoretickým modelem. Poslední část knihy, aplikační, ukazuje nové možnosti využití modelu formátor-komplex v diagnostice hlavních neuropsychiatrických syndromů (epilepsie, psychózy) i ve sledování fyziologických změn pracovního režimu mozku