Jiří Ježek Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Profese rehabilitačního a lázeňského lékaře, píšícího pod pseudonymem Balnearius (vlastním jménem MUDr. Jiří Ježek, CSc.), přivedla autora na myšlenku shromažďovat humorné, nebo spíše anekdotické historky o lázeňských lékařích, sestřičkách, fyzioterapeutech, masérech a dalších pracovnících lázeňských léčeben, sanatorií a hotelů i humorné historky o známých návštěvnících těchto zařízení. Hlavním zdrojem mu při tom byla vyprávění lázeňských lékařů a jejich spolupracovníků, pacientské historky, často vyprávěné skutečnými lázeňskými harcovíky, i mnoho knižních, časopiseckých, novinových, televizních a rozhlasových pramenů. Výběr z těchto historek či anekdotických příběhů představuje tato publikace. Knihu doplňuje i studie o lázeňském humoru v kontextu historického vývoje lázeňství.

Cyklista Jiří Ježek je nejúspěšnější hendikepovaný sportovec paralympijské historie. Svým odhodláním dokázal popřít svůj hendikep, získal zlaté medaile na paralympijských hrách, tituly mistra světa a Evropy, startuje po boku zdravých profesionálních sportovců a splnil si svůj velký sen– jako oficiální předjezdec se představil na Tour de France. V tomto 3. aktualizovaném vydání Jiří Ježek popisuje s úsměvem a nadhledem svoje úspěchy i nezdary. Už několikrát dokázal, že se umí s těžkostmi poprat. Znovu se „najít“ a začít znovu. Je rozený bojovník...

Komentář obsahuje výklad zákona o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích ( patentový zákon) a výklad zákona o užitných vzorech.

Román, označený autorem jako „bláznovská fraška“, je rozsáhlou satirou, jejímž předmětem je náboženská bigotnost. Příběh je založený na „šeptandě“ o tom, že papež Lev XIII. je vězněn na Andělském hradě svobodnými zednáři a že jimi dosazený lžipapež, který vydal encyklikuRerum novarum, utužuje ve světě vládu ďáblovu. Děj knihy se skládá z groteskního pásma podvodných machinací zločinecké bandy a vrcholí bezdůvodnou vraždou, která je pojata jako volní akt jedince, necouvajícího ani před zločinem. Román měl za následek Gidův rozchod s Paulem Claudelem.