Rostislav Homola Bücher

Jako pastor jsem se musel učit mluvit. Jako nemocniční kaplan se už deset let učím mlčet a naslouchat, což je daleko těžší. Díky tomu ale mnohem více cítím hlubokou a opravdovou touhu každého člověka po něčem, čeho se může chytit, držet a co ho v životě nezklame. Když dávní mořeplavci ztratili kontakt s pevninou a ocitli se na otevřeném moři, mohli zvednout hlavu a pohlédnout vzhůru. Postavení jednotlivých hvězd, které zářily na noční obloze, určilo nejenom jejich polohu, ale ukázalo i správný směr, který je bezpečně dovedl do přístavu. V mnohém jsme jako ti dávní mořeplavci - často až dětsky bezmocní - vyhlížející jasné hvězdy, podle nichž bychom se zorientovali. A protože jsme všichni na jedné palubě, i já jsem dlouho hledal ty správné hvězdy, které mě nezklamou. Zjistil jsem, že ony svítí už dávno nejenom pro mě, ale pro o nás pro všechny...