Přijela na týden, zůstala tři čtvrtě roku. Ve věku přes třicet, mámě na krku. Svět se zastavil, nedalo se nic dělat. Když už musela zůstat v Česku, chtěla být aspoň užitečná. Pomáhat, dělat něco, co má smysl. Dosud s tím měla jen dobré zkušenosti. Inspirativní kolegové, zajímavá práce, ze které byla nadšená. S tímhle očekáváním šla do Klokánku. Ten náraz nemohl být větší...
Když devatenáctiletý Brian zjistí, že ho přítelkyně podvádí, jejich vztah ukončí. S kamarády odjede na dovolenou do Tater, kde si hodlá pročistit hlavu a dát si od holek na čas pauzu. Jenže jedno letní setkání změní úplně všechno. Poznává Tamy, která do hor přijela se svou rodinou a nejlepší kamarádkou Miou. Během jednoho týdne se Brian snaží o sblížení, ale nejde o snadnou záležitost. A když se mu to konečně podaří, dovolená končí. Přesto mezi nimi vznikne pevnější pouto, než oba čekali. Zamilovali se do sebe, ovšem okolnosti je od sebe rozdělí. Uplynou čtyři roky, než se Brian rozhodne Tamy znovu potkat...
Není s jistotou přesvědčená, že to zvládne, ani že bude spokojená. Jen to chce ještě zkusit, když se to takhle naskytlo. Loni už téma násilně uzavřela, nyní k ní přišlo zas. Tentokrát dokonce takhle osudově. Chce toho tedy využít, znovu se k tomu vrátit. Dotáhnout věci z minula. Konečně se naučit most (a z něj pak přemet), kynuté těsto a perníkovou chaloupku. Být k dětem slušná za všech okolností. Číst dětské knížky, vychází plno zajímavých. Možností nepočítaně, má to obrovský potenciál. Sama je zvědavá, co ji tentokrát asi potká, a hlavně, jak to dopadne. Už by to chtělo zakotvit dlouhodobě... "Jako EKG", říkával o svém životě jeden klient, když krátce pracovala s bezdomovci. Tak se to taky dá celé shrnout.
Daly jí pěkně zabrat. Ohrožené děti. Prvně je zažila před několika lety během pandemie. Tenkrát jí málem hráblo, vůbec to nezvládala. Přesto vzpomíná v dobrém. Chtěla to časem zkusit znovu. Když se postupně ukázalo, že do té původní organizace už se nevrátí, – tu větev si podřízla sama, to je fér říct – hledala jinde. Průběžně, napříč republikou. Mezitím našla bezdomovce. Možná, že nový směr? Zatím jen okrajový, naplno ji to neživí. Nicméně – je to super! Děti – po dlouhém hledání – nakonec vzdala, aniž by s nimi nějak víc pracovala. Na jednu stranu škoda, ale – asi to takhle (ne)má být...
