In Marion Ruggieris temporeicher Erzählung geht es um einen Vater, der das Altern scheut, und eine Tochter, die das Erwachsenwerden vermeidet. Ihre unterschiedlichen Lebensweisen und Beziehungen führen zu humorvollen und komischen Situationen, besonders während eines gemeinsamen Dinners zu viert.
Útlá kniha, ale silné autobiografické vzpomínky francouzské židovky, kterou nacisté v roce 1944, když jí bylo devatenáct let, odvlekli do vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka a pak dalších táborů. V březnu 1944 byla Ginette Kolinka zatčena gestapem společně se svým otcem a dvanáctiletým synovcem, a deportována do Osvětimi - Březinky. Následovaly deportace do Bergen-Belsenu, Raguny a Terezína. Tato kniha přináší ojedinělé svědectví o tom, co Ginette Kolinka viděla a zažila ve vyhlazovacích táborech. Vypráví o tom, co ona a statisíce dalších museli přežít. Bití. Hlad. Nenávist. Zimu. Slova. Nahotu. Nepředstavitelnou špínu. Krutost. Barbarství. Ale někdy také sounáležitost. Vzpomíná na šaty, které dostala, a které ji zachránily. Ginette Kolinka o tom všem vypráví proto, aby se na to nikdy nezapomnělo. Abychom stále měli na paměti události, které by se neměly opakovat. A čím více náš svět zabředá do války a nenávisti, tím více bychom si o událostech a hrůzách tehdejší doby měli vyprávět a číst. Nakladatelská anotace. Kráceno.
Mon père a décidé que son combat d'une vie serait de ne pas mourir. De ne pas mourir, donc de ne pas vieillir. D'arrêter le temps ? Au début, je croyais qu'il était le seul atteint. Et puis je me suis aperçue que la génération suivante était pire. Voilà le problème. Les gens ne veulent plus mourir. Alors ils volent la vie de leurs enfants. Ce sont des ogres. M. R.