Kateřina Illnerová Bücher

„Máme doma živočicha, nikdo neví, co je zač, ke všem věcem drze čichá, říkáme mu vysavač.“ Verše o běžných věcech, které s trochou fantazie zas tak úplně běžné nejsou, malované kouzelnou trojbarevnou pastelkou. Možná i vy máte v koupelně kolotoč pro plyšové hračky a v kuchyni Antarktidu a saunu pro květák a drobnou faunu.

Příběh zvědavé, ale přátelské holčičky, která se po nastěhování do nového domu rozhodne poznat všechny své sousedy a vyvrátí tak babiččinu teorii o tom, že lidé ve městě se navzájem neznají a ani znát nechtějí. Dům, do kterého se Dalila s rodiči nastěhovala, vypadá až na výtah úplně obyčejně. Zdviž totiž mezi patry neustále obíhá a cestující musí do jedoucích kabinek naskočit a pak zase při výstupu vyskočit. Dalila ještě nemůže jezdit sama, a tak se ráda sveze s někým ze sousedů. Může se tak s nimi seznámit a trochu si popovídat. Připadají jí jako podivíni a ona má podezření, že se snaží za zavřenými dveřmi bytů něco utajit. Jenže oběžný výtah dveře nemá a Dalila je rozhodnutá všechna domovní tajemství prokouknout. Nakladatelská anotace.

Už vám někdy přišel pohled, do kterého byste se nejraději propadli? Hlavní hrdinka se vydává na dobrodružnou cestu, je mladá, energická, odhodlaná, zatímco její babička zůstává doma s kočkou a svými vzpomínkami. Prostřednictvím pohlednic, které vnučka posílá, se babička doslova noří do nádherných krajin a stává se součástí vnuččina putování. Navštěvuje pastvinu plnou ovcí, zahradu s největšími lekníny nebo sirné prameny. Autorka v knize na pomezí komiksu a ilustrace ukazuje, jak hluboký a naplňující může být vztah mezi lidmi z odlišných generací. I když babička už nemůže cestovat, díky vnuččině láskyplné péči a sdílení zážitků se přesto stává součástí dobrodružství.

Kdyby nebyl Azilo Bazileus králem, říkalo by se mu všelijak. Vzteklý mrňous. Mrňavý vztekloun. Že ale králem je, říká se mu král. A takový král se pořád jenom vzteká, poroučí, vymýšlí si a rozdává kruté tresty. Nechají si to jeho poddaní líbit? Budou tiše trpět, nebo se králi postaví? Příběh umíněného Azila nám připomíná, že královská koruna možná znamená právo poroučet, ale svému nositeli moudrost — rys skutečných králů — nenadělí. Snad si na Azila začínající čtenáři vzpomenou, až budou sami někoho vést a něčemu velet, a přijmou svoji roli s pokorou, aby nakonec sami nebyli všem pro smích.