Úvodní část trilogie věnované britskému námořnímu stíhacímu letectvu za II. světové války. Autor v tomto svazku popisuje bojové akce britských námořních stíhačů v Atlantiku, Severním a Středozemním moři, nad britskými ostrovy, Norskem, Afrikou a Balkánem od vypuknutí konfliktu do prosince 1941. Publikace obsahuje monografie užívaných stíhacích letadel, řadu map, nákresy letadel i lodí a barevné kamufláže z dílny Zbyňka Války.
2.světová válka 1939-1945 Polsko Letecké operace na pomoc Varšavskému povstání.
Kniha věnovaná britskému námořnímu stíhacímu letectvu za II.světové války. Publikace obsahuje monografie užívaných stíhacích letadel, řadu map, nákresy letadel i lodí a barevné kamufláže...
Tato kniha je věnována vybraným epizodám leteckých bojů, odehrávajících se během občanské války ve Španělsku, která zuřila na Iberském poloostrově v letech 1936–1939. Obsahuje mnoho tabulek věnovaných jednotlivým leteckým typům, vysvětlivky a fotopřílohu.
Čtvrtá kniha Miroslava Šnajdra Stíhači Jeho Veličenstva/4 ze série publikací věnovaných historii stíhací složky britského palubního letectva (FAA) se zabývá závěrečným obdobím druhé světové války. Popisované události jsou vymezeny začátkem září 1944 a prvními zářijovými dny roku 1945. Je to období, kdy Royal Navy i jeho letectvo dosáhlo nejvyšší bojeschopnosti a představovalo pozoruhodnou sílu, disponující početnou flotilou letadlových lodí a více než tisícovkou prvoliniových letounů, včetně velkého počtu stíhacích strojů. Jednotky byly vyzbrojeny kvalitními typy a disponovaly dostatečným množstvím dobře vycvičených pilotů i zkušenými veliteli. Úspěšně plnily celou paletu úkolů a bojovaly na mnoha námořních válčištích od Barentsova moře, přes Norské moře, Atlantik, Středozemní moře, Indický oceán až po Tichomoří. Popis aktivit britských palubních stíhačů doplňují podrobné přehledy výzbroje letadel, popisy typů letounů a bohatý obrazový materiál z archivu autora.
Od událostí popisovaných v této publikaci uplynulo osm desetiletí, kdy se v roce 1937 odehrávaly vzdušné boje nad Španělskem, kde zuřila občanská válka mezi levicovými republikány a konzervativními povstalci. Konflikt, který začal v červenci 1936, se postupně proměnil v mezinárodní záležitost, kdy do něj zasáhly armády dobrovolníků a totalitních mocností jako nacistické Německo, fašistická Itálie a bolševický Sovětský svaz. Publikace se zaměřuje na letecké boje v období od dubna do listopadu 1937, kdy probíhaly vzdušné střety nad frontovými liniemi v Andalusii, Extremaduře a Aragonii. Tyto boje byly součástí neúspěšných republikánských útoků na obránce Baskicka, Santanderu a Asturie, které čelily mohutné povstalecké ofenzivě. Cílem není komplexní historie občanské války, ale přiblížit nasazení vzdušných sil obou stran, zejména stíhacích dvouplošníků jako Fiat CR.32 a Heinkel He 51. Publikace také osvětlí osudy pilotů z různých zemí, včetně legend jako Morato a Galland, ale i těch, kteří upadli v zapomnění. Zobrazuje realitu kruté války, odvahu pilotů, ideály, za které bojovali, a mocenské zájmy intervenujících států, což vytváří fascinující kapitolu letecké historie.
Kniha navazuje na již vydaný 1.díl. Pokračuje obdobím tzv. Bleskové války proti Francii 1940 a účastí čs. pilotů, dále popisuje službu ve Finsku, Vichystické Francii, Výrobu ve Švýcarsku a službu v letectvech některých satelitů Německa a u Luftwaffe. Text česky/anglicky.
Kniha je rozdělena do dvou kapitol. Prvá popisuje přezbrojování Královského britského letectva (RAF), francouzských i amerických bojových leteckých formací v roce 1943. Druhá líčí vlastní letecké bitvy v letech 1944-1945, jichž se v rámci RAF zúčastnili i letci z Československa. Závěr knihy tvoří údaje o bojových akcích všech spojeneckých stíhaček, vysvětlivky dobových vojenských pojmů a rejstřík. Publikace je provázena tabulkami s údaji o letadlech a černobílými fotografiemi v textu a barevnými ilustracemi v příloze.
Kniha v kapitolách "První vzdušný most" a "Žoldáci a dobrovolníci" popisuje úvodní fáze občanské války ve Španělsku v roce 1936, zaměřuje se především na roli letadel u obou válčících stran.
Kniha je věnována nasazení stíhacích dvouplošníků během zimní války – krvavého střetnutí mezi Stalinovým Sovětským svazem a sousedním Finskem. Šlo o skutečný boj finského Davida proti bolševickému Goliáši. Publikace popisuje nasazení stíhacích dvouplošníků v širších souvislostech leteckých bojů zimní války. Zařazeny jsou monografie stíhacích dvouplošníků z výzbroje finského vojenského letectva, mnoho tabulek věnovaných jednotlivým leteckým typům, vysvětlivky a fotopříloha.
Kniha Miroslava Šnajdra Palubní stíhači Jeho Veličenstva III. ze série věnované historii stíhací složky britského námořního letectva v letech druhé světové války se zabývá obdobím od září 1943 do září 1944. Autor se v ní věnuje době, kdy se již krize a četné porážky pro britské námořní letectvo konečně staly minulostí. Podrobně zpracovává historii této složky britské armády během "Dne D", tedy vylodění Spojenců v Normandii, při bojích v Itálii a Středomoří nebo za útoků na proslulou bitevní loď Tirpitz v norských fjordech. Patřičný prostor je věnován i bojům britských palubních stíhačů v polárních oblastech při ochraně spojeneckých konvojů, ale i během vzdušných bojů o vládu nad Indickým oceánem a Tichomořím. Publikaci provází desítky unikátních dobových fotografií, popisy bojových letounů a plavidel a podrobně zpracované přílohy.
Pátá a závěrečná část série věnované známé americké stíhačce Airacobra. Uzavírá historii nasazení v Pacifiku v bojích proti Japo...
"Messerschmitty Bf 109 tvořily základ výzbroje stíhací složky Luftwaffe od začátku až do konce II. světové války. Popisovat historii tohoto neobyčejného typu znamená zároveň psát historii vzestupu a pádu letectva nacistického Německa. Tato publikace se zabývá tím první, triumfem německých stíhačů a jejich Bf 109 ve vítězných taženích podzimu 1939 až jara 1940. Zejména během západoevropského blitzkriegu vybojovaly "stodevítky" jeden z největších úspěchů své kariéry. Rozdrcením francouzského a na kontinentě umístěného britského letectva přispěly výraznou měrou k vyhnání spojenců z Evropy. Květnové a červnové boje roku 1940 jsou charakteristické harmonií mezi úspěchy jednotlivců a stíhacího letectva jako celku. V pozdějších fázích války docházelo k pozoruhodnému jevu, když na straně jedné narůstaly úspěchy jednotlivců až do fantastické roviny, zároveň však nezadržitelně klesala celková bojeschopnost německého stíhacího letectva, které nedokázalo plnit základní úkol - zajistit ochranu frontových jednotek i týlovcýh cílů před údery protivníkových vzdušných sil. Na jaře 1940 to ale byla vzdálená budoucnost..." (zadní strana knihy)
Na přelomu let 1941 a 1942 stála i padala síla Fighter Command (velitelství stíhacího letectva) se Spitfiry Mk.V. Verze se u squadron RAF na mateřských ostrovech objevila na jaře 1941 a postupně se zde zásadním způsobem rozšířila. Ve službě nahradila starší Spitfiry Mk.I i Mk.II a nesla rozhodující díl ofenzivních operací FC. Britové neměli dosti dlouhou dobu příhodnější alternativu. Publikace navazuje na 1. díl, který vyšel v AERU č. 21
Kniha je monografia o jednom za najznámejších amerických bombardérov z II. sv. vojny.
V první části knihy autor popisuje vojenskou situaci v západní Evropě po obsazení Belgie, Holandska a části severní Francie německou armádou před rozhodujícím útokem Wehrmachtu na Francii a její hlavní město Paříž. Rozebírá příčiny předcházející porážky a možnosti další francouzské obrany. Srovnává vybavení, taktiku a leteckou techniku jednotlivých stran. Dosti podrobně se věnuje hlavním příčinám celkové porážky Francie (nepružnost vedení a špatná organizace, zastaralá výzbroj). Autor nezapomíná na významnou úlohu britského letectva během kampaně, dočteme se i o roli Itálie či Švýcarska. V druhé části pak můžeme sledovat den po dni nejdůležitější události a činnost jednotlivých složek letectva během letecké války ve Francii v období 5. - 14. června 1940. Fotografie, plánky, mapky.
Nová řada monografických publikací AERO, popisující vojenská letadla, ve své většině mající spojitost z historii našeho letectva. První z těchto publikací, autora M.Šnajdra, popisuje předválečný vývoj britského bombardéru Vickers Wellington Mk.I a následně jeho nasazení ve II. světové válce. Wellington se významně zapsal i do historie našeho válečného letectva v jeho ofenzívě proti Německu za II. světové války. V listopadu nasleduje monografie na Avia S/CS-92 ( Me-262 v Československém vojenském letectvu) autora M.Irry a v prosinci Fokker D.VII, zřejmě nejlepší stíhací letoun I. světové války autora a specialisty na letadla I. světové války P. Cenkera.
Francouzský stíhací letoun , kniha popisuje jeho nasazení ve 2. světové válce a v Zimní válce Finsko-SSSR v roce 1940. Rovněž je zde popsaná bojová činnost československých pilotů ve Francii v roce 1940 na tomto letadle. A4, 80 stran, 8 stran barevných kreseb letadel, výkresy letadel, 120 fotografií.
Publikace navazuje na AERO 17 Spitfire Mk.I a Mk. II 1.díl. Spitfire je právem považován za jeden z nejlepších stíhacích typů druhé světové války. Jeho konstrukce spojovala mimořádně úspěšně dvě složky: Znamenitě řešený drak o značném vývojovém potenciálu s výbornými motory Rolls-Royce Merlin a Griffon. Tato kombinace umožňovala po celou válku průběžné zdokonalování a Spitfiry tak ve svých stále nových a nových verzích dokázaly po většinu bojů minimálně držet krok s těmi nejkvalitnějšími letouny protivníků.
Supermarine Spitfire! Tuto vynikající britskou stíhačku znal a zná snad každý milovník letectví. Spitfire je právem považován za jeden z nejlepších stíhacích typů druhé světové války. Jeho konstrukce spojovala mimořádně úspěšně dvě složky: Znamenitě řešený drak o značném vývojovém potenciálu s výbornými motory Rolls-Royce Merlin a Griffon. Tato kombinace umožňovala po celou válku průběžné zdokonalování a Spitfiry tak ve svých stále nových a nových verzích dokázaly po většinu bojů minimálně držet krok s těmi nejkvalitnějšími letouny protivníků.
Dějiny letectva sboru námořní pěchoty Spojených států během druhé světové války se odrážejí v tichomořské válce proti císařskému Japonsku. Klíčová místa jako Pearl Harbor, Midway, Guadalcanal a Iwodžima jsou spojena s nasazením mariňáckých letců, kteří během války sestřelili 2355 japonských letounů při ztrátě 573 strojů. První část publikace zkoumá, do jaké míry je letectvo USMC považováno za „druhé“ námořní letectvo, a popisuje jeho vývoj od první světové války přes intervence na Haiti, v Nikaragui a Číně až po japonský útok na Pearl Harbor a obranu atolu Wake ze strany squadrony VMF-211. Druhá část se zaměřuje na stíhací piloty USMC ze squadrony VMF-221 během bitvy o Midway, která se odehrála 4. června 1942. Přestože skončila americkým vítězstvím, piloti VMF-221 utrpěli těžké ztráty při obraně atolu před japonským letectvem. Tato bitva, ačkoliv je často prezentována jako jasné vítězství, byla složitější a stíhací piloti USMC v ní prokázali svou odvahu a čest.
Během roku 1943 postupně rostla zprvu nedostačující produkce Spitfirů Mk.IX a původně přechodová verze se stávala základem výzbroje Fighter Command. Do řadové služby přicházely nové subverze činící z „devítky“ ještě dokonalejší válečný stroj. Publikace navazuje na 1. Díl v Aeru č.29 a věnuje se i použití tohoto stroje u československých perutí ve Velké Británii. Publikace má formát A4, celobarevná na kvalitním křídovém papíře, vazba V2, 36 stran, množství barevných foto i detailů a historických černobílých foto, barevné bokorysy.
Nikolaj Nikolajevič Polikarpov je jednou z nejvýznamnějších postav sovětského a ruského letectví, známý jako nekorunovaný „král stíhaček“. V neklidných třicátých letech se jeho jméno stalo synonymem pro stíhací letouny VVS RKKA. Jeho kariéra se odehrávala v totalitním sovětském státě pod vládou Josifa Stalina, jedné z nejtemnějších postav historie. Po úspěšném startu kariéry byl Polikarpov na konci dvacátých let téměř zničen státní mocí během honu na nepřátele režimu. Dne 24. října 1929 byl zatčen OGPU a bez procesu odsouzen k trestu smrti za údajnou sabotáž. Na rozdíl od mnoha jiných nevinných občanů měl však štěstí díky svým schopnostem jako letecký konstruktér, které byly v rychle industrializovaném Sovětském svazu příliš cenné. Po omilostnění vytvořil pro sovětské vojenské letectvo slavné dvouplošné stíhačky I-15 a I-153, a především jednoplošný I-16. Po určitém období přízně Stalina však přišla nová generace mladých leteckých konstruktérů, včetně Alexandra Jakovleva, což vedlo k jeho poklesu. Kniha se zaměřuje na vývoj a bojové nasazení jeho stíhacích letadel.
Elegantní Martin B-26 Marauder si udělal jméno jako základní typ taktického bombardéru ve výzbroji 9th Air Force (9. letecké armády) USAAF, která se proslavila podporou 6. června 1944 zahájeného vylodění v Normandii a následného tažení US Army západní Evropou. Maraudery během bojů ve Francii, Belgii, Nizozemsku i vlastním Německu vykonaly velké množství náletů a osvědčily se jako skutečně účinné bojové stroje. Začátky operační kariéry tohoto typu v období 1941 až 1943 nicméně nebyly nijak snadné. B-26 se vyznačoval nejen vysokými výkony, ale rovněž některými spornými vlastnostmi a velení amerického armádního letectva pro něj zprvu dosti obtížně hledalo vhodnou taktiku pro co nejefektivnější nasazení. Do tohoto období spadají dvě kapitoly z pohnuté bojové kariéry, kterým je věnována tato publikace.* Kapitola I. Cíl: letadlová loď Akagi * Kapitola II. Osmapadesát zmizelých
Letecká válka ve Středomoří 9. a 10. ledna 1941. Stuky útočí na nejmodernější letadlovou loď britského Královského námořnictva HMS Illustrious. Detailní popis tohoto střetu doplňuje informace o použitých letounech bojujících stran.
Druhá světová válka v Evropě začala 1. září 1939, kdy Hitlerovo nacistické Německo zaútočilo na Polsko. Německá armáda, podporovaná Luftwaffe, předvedla bleskovou válku (Blitzkrieg). Třetího září do konfliktu vstoupila Velká Británie a Francie, které sice vyhlásily Německu válku, ale jejich armády nepodnikly žádné akce na pomoc Polsku. Polská armáda byla ponechána na holičkách a ustupovala na východ, doufajíc v obranu na východním břehu Visly do očekávané ofenzivy francouzsko-britských vojsk. Dne 17. září však Sovětský svaz zaútočil na Polsko, čímž zmařil plány na obranu. Polský velvyslanec W. Grzybowski byl v Moskvě informován, že polský stát de facto přestal existovat, což vedlo k vstupu Rudé armády do východního Polska „za účelem ochrany bratrských běloruských a ukrajinských obyvatel“. Tažení Rudé armády, často bagatelizované, bylo ve skutečnosti rozsáhlou vojenskou operací, která zásadně změnila situaci ve východní Evropě a posunula Stalinovo impérium na západ. Po více než půlstoletí existence Sovětského svazu byl tento akt agrese skryt pod lží a utajováním, přičemž část Rusů dodnes považuje tento krok za oprávněný a označuje ho jako „osvoboditelský pochod“.
Jeden z nejtěžších a největších stíhacích letounů. Díky své robustní konstrukci byl velmi odolný v boji s vynikající bilanci sestřelů a ztrát. Podrobná historie, vývoj i nasazení, množství fotografií. Nechybí bar. foto detailů a bar. bokorysy.
Polský stíhací letoun PZL P.11 patřil v době svého vzniku mezi nejprogresívnější konstrukce ve své kategorii. V září 1939, v době napadení Polska byl však již zastaralý. Přesto díky své odolnosti a vynikající obratnosti byl pro Luftwaffe velice tvrdým protivníkem a dosáhl mnoho vzdušných vítězství. Publikace popisuje vznik a vývoj od sériového PZL P.7 až po P.11c včetně bojového nasazení v Polsku a Rumunsku.
Kniha je věnována nasazení stíhacích dvouplošníků během zimní války - krvavého střetnutí mezi Stalinovým Sovětským svazem a sousedním Finskem. Šlo o skutečný boj finského Davida proti bolševickému Goliáši. Publikace popisuje nasazení stíhacích dvouplošníků v širších souvislostech leteckých bojů zimní války. Zařazeny jsou monografie stíhacích dvouplošníků z výzbroje finského vojenského letectva, mnoho tabulek věnovaných jednotlivým leteckým typům, vysvětlivky a příloha.
Kniha je věnována leteckým operacím 10. května 1940, kdy nacistické Německo zahájilo svou západoevropskou ofenzívu, Westfeldzug. Přesněji její první fázi, Fall Gelb (plán "Žlutý"), zahrnující útok na neutrální Nizozemí, Belgii, Lucembursko a na severní Francii.
Další kniha známého leteckého historika se věnuje osudům tří stíhacích squadron britského RAF zařazených do uskupení Advanced Air Striking Force (AASF – Předsunutá letecká útočná armáda) a působících z francouzských letišť. Začíná dnem, kdy německá branná moc 10. května 1940 zahájila západoevropskou ofenzivu a vydala se na triumfální pochod Nizozemskem, Belgií, Lucemburskem a Francií, a končí ve chvíli, kdy po průlomu francouzské fronty u Sedanu dorazil večer 20. května 1940 první z útvarů německé Skupiny armád A u Noyelles-sur-Mer k pobřeží kanálu La Manche. Pouhých jedenáct dnů – a přece tak nekonečně dlouhá doba pro přímé účastníky tehdejších válečných událostí!
Publikace je věnována bojové činnosti kontroverzní stíhačky v americkém letectvu. Popisuje střetnutí nad Novou Guineou, Guadalcanalem, Aleutami, Marshalovými ostrovy, Afrikou a Středomořím. Obsahuje podrobný popis vývoje i jednotlivých verzí, věnuje se hodnocení typu v americkém letectvu. Zahrnuje také nejdůležitější fakta o užití Airacober v sovětském, britském, australském, italském, francouzském a portugalském letectvu.
Druhá část práce věnované nasazení stíhacích dvouplošníků během občanské války ve Španělsku se zabývá především obdobím od dubna do října 1937.
Další ze série publikací věnovaných známému americkému stíhacímu typu Bell P-39 Airacobra. Letoun se vyznačoval neobvyklou koncepcí: hmotnost v přídi situované silné výzbroje konstruktéři kompenzovali pomocí zástavby pohonné jednotky za pilotní kabinu. Zvolené řešení mělo díky umístění motoru u těžiště letounu zajistit velkou obratnost a pohyblivost. Slabé výškové výkony však zapříčinily, že se P-39 za druhé světové války na většině válčišť (s čestnou výjimkou východní fronty) příliš vysokého hodnocení nedočkal. Druhá část je věnována variantám Airacobra Mk.I, P-400, P-39D-1 a P-39D-2, u kterých s typem obvykle spojovaný 37mm trupový kanon nahradila lehčí zbraň ráže 20 mm. Zahrnuty jsou počáteční zkušenosti s letounem u britského Královského letectva, a to včetně krátké operační služby u 601. squadrony RAF. Právě u této jednotky s Airacobrami Mk.I létali rovněž českoslovenští piloti. Čtenář se také detailněji seznámí s úvodním bojovým vystoupením Airacober v barvách amerického armádního letectva na pacifickém ostrově Nová Guinea. Právě zde Belly P-400 (stejně jako P-39D a P-39F, které byly po technické stránce představeny v první části série) změřily síly s vynikajícím japonským námořním stíhacím letounem Mitsubishi A6M2 (Zero).
...Německá fascinace střemhlavými bombardéry v druhé polovině 30. let minulého století a v úvodní polovině II. světové války je obecně známá. V této publikaci si blíže představíme jednotlivé typy střemhlavých bombardérů, které stály u zrodu fenoménu Stuka během úvodních dvou třetin této dekády. Některé časem upadly v zapomnění, jiné jsou známější a jeden z nich, Junkers Ju 87A se zařadil do skutečného hvězdného nebe, když odstartoval kariéru patrně nejznámějšího střemhlavého bombardéru všech dob. (z úvodu) Letadla: Junkers K 47, Curtiss Hawk II (Udetův), Heinkel He 50, Hamburger Flugzeugbau (Blohm & Voss) Ha 137, Henschel Hs 123, Fieseler Fi 98, Heinkel He 118, Arado Ar 81, Junkers Ju 87A
Třetí část série věnované známé americké stíhačce Airacobra přibližuje varianty P-39K, P-39L, P-39M a P-39N. Popisuje historii nasazení typu od jara roku 1942 do jara následujícího roku. Toto období bylo pro Airacobry z řady ohledů mimořádně důležité. Narůstala sériová produkce a letouny se ve stále větších počtech zapojovaly do akcí na bojištích světové války, a to včetně východní fronty. Právě na východě Evropy se začala psát patrně nejpozitivnější kapitola v historii Airacobry: nasazení v sovětském vojenském letectvu. Sovětští letci dokázali za specifických podmínek východní fronty to, co se jejich americkým a britským kolegům nikdy nepodařilo: objevit klady P-39 a beze zbytku je využít. V publikaci se čtenář seznámí rovněž s nasazením Airacober náležících do stavu amerického armádního letectva v jižním a severním Pacifiku, na Islandu a v severní Africe.
Od července 1940 Messerschmitty Bf 109E německé Luftwaffe zasahovaly do tvrdých bojů nad britskými ostrovy. Poslední výspa svobodné Evropy v letních a podzimních měsících roku 1940 vzdorovala do té doby bezprecedentní letecké ofenzivě ze strany Luftwaffe, v které opět hrály „Emily“ velmi významnou úlohu. Britové (a nešlo pouze o stíhací piloty RAF, nýbrž o celou společnost) nápor dokázali ustát a známá letecká bitva o Británii skončila jejich vítězstvím. Jednalo se o nejdelší a nejintenzivnější tažení, kterého se Bf 109E prozatím zúčastnily. Boje nad britskými ostrovy naplno prověřily kvality typu, a to za nových podmínek strategické letecké války, pro které nebyla „stodevítka“ koncipována. Stejně tak prošli zatěžkávací zkouškou piloti Messerschmittů, kteří se mimochodem ve většině případů (jak vzpomínali veteráni) zpětně rozhodně poraženi necítili – a v rozporu s výsledkem střetnutí až do závěru svých životů (ještě desítky let po skončení bojů) přinášeli argumenty, že na body vlastně zvítězili. Test odolnosti čekal také na německý letecký průmysl. Výrobci Bf 109, kteří nyní ztratili výhodu včasného náběhu produkce, při pokračující výrobě čelili naplno pracujícímu britskému leteckému průmyslu, jehož kapitáni dříve než Němci rozpoznali, že jde o vše.
Čtvrtá část série věnované známé americké stíhačce Airacobra přibližuje varianty XP-39E, P-39Q RP-39Q-22. Popisuje historii nasazení v Pacifiku v bojích proti Japoncům a v Evropě v letectvech Spojenců.
Ještě v průběhu roku 1943 představovaly Spitfiry Mk.IX hlavní stíhací typ, určený u Fighter Command k vybojování vzdušné převahy. Po vytvoření 2nd TAF a se zavedením výkonnějších Spitfirů Mk.XIV a Tempestů Mk.V se role letadel tohoto provedení na jaře roku 1944 změnila. Nyní si „devítky“ přibraly do palety úkolů také stíhací bombardovací akce. Svou účinnost v této funkci ověřovaly během kampaně proti „Noballs“ (odpalovacím základnám německých odvetných zbraní). Nadále představovaly kvalitní typ, ale zejména v rychlosti již v porovnání s absolutní stíhačkovou špičkou lehce zaostávaly. Stále se ovšem těšily díky velmi dobrému sladění výkonů s letovými vlastnostmi velké přízni svých pilotů. A to i těch československých, neboť v lednu a únoru 1944 se 310., 312. a 313. squadrona konečně rozloučily s nevyhovujícími Spitfiry Mk.V a přešly na Mk.IX. Publikace má formát A4, celobarevná na kvalitním křídovém papíře, vazba V2, 36 stran, množství barevných foto i detailů a historických černobílých foto, barevné bokorysy.
Mezi nejdůležitější letadla, za jejichž řízení usedali během těžkých let druhé světové války českoslovenští piloti, patří bezesporu Spitfire Mk.V. Verze vznikla jako nouzové řešení potřeby britského velitelství stíhacího letectva po výkonnějších strojích, než jaké představovaly dosavadní Spitfiry Mk.I a Mk.II. Osvědčila se a posléze byla vyráběna ve větším množství než jiné varianty Spitfiru. Sériovou produkcí i konverzemi strojů starších variant vzniklo přes 6600 exemplářů. Díky tomu původně „přechodová“ Mk.V zaujala na britských ostrovech na dosti dlouhou dobu pozici základní složky výzbroje Fighter Command.
Velení Královského letectva původně považovalo Spitfire Mk.IX (ostatně podobně jako zprvu Spitfiry Mk.V) za pouhou nouzovou verzi, určenou k vyplnění mezery před příchodem výrazněji modernizovaných a překonstruovaných strojů varianty Mk.VIII. Očekávalo od „devítek“ zejména okamžité řešení výzbrojové krize Fighter Command, čelící v období 1941 a 1942 výkonnostní převaze Focke-Wulfů Fw 190A. Nakonec však zvítězila kombinace výborných výkonů, zajištěných novými motory Merlin řady „60“ a výrobní jednoduchosti, dané užitím téměř identického draku s již masově produkovanými Spitfiry Mk.VC. Díky tomu dokázal britský letecký průmysl Spitfiry Mk.IX vyrábět v narůstajícím množství a „devítka“ se posléze po Spitfiru Mk.V stala druhou nejpočetnější verzí slavné stíhačky.
B-25 Mitchell byl významnou součástí sovětského Dálkového letectva během druhé světové války. První let tohoto amerického dvoumotorového bombardéru proběhl 19. srpna 1940 a brzy získal bojové jméno na počest generála Mitchella. V září 1941, během jednání v Moskvě mezi SSSR, USA a Velkou Británií, se objevily požadavky na různé typy letadel, přičemž B-25 byl zahrnut do seznamu, který sestavila Správa rozvědky Generálního štábu. Publikace se zaměřuje na verze, dodávky a nasazení tohoto stroje. Tupolev SB, sovětský dvoumotorový bombardér, měl klíčovou roli během občanské války ve Španělsku v řadách republikánského letectva. Jeho úkoly na Iberském poloostrově byly rozmanité, zahrnovaly taktické nálety na pozemní cíle, bombardování měst pod kontrolou povstalců, útoky na nepřátelské lodě, průzkumné akce a námořní hlídky. Díky vysoké rychlosti byly elegantní dvoumotorové jednoplošníky téměř imunní vůči starším dvouplošným stíhačkám, jako byly Heinkel He 51 a Fiat CR.32. I když s příchodem německých Messerschmittů Bf 109 ztratily část své výhody, účastnily se denních bombardovacích akcí až do tragického konce občanské války pro republikány.
Když 31. srpna 1939 dělily Evropu od začátku strašného válečného konfliktu pouze hodiny, sloužilo u operačních jednotek německé Luftwaffe celkem 1073 Messerschmittů Bf 109 různých verzí. Převládaly vysokovýkonné Bf 109E, v té době s přehledem nejlepší řadově používané jednomístné stíhačky na světě. Ve službě stále ještě zůstávalo 447 strojů starších verzí. Vedle menších počtů Bf 109B („Berta“) a Bf 109C („Cäsar“) se jednalo hlavně o Bf 109D („Dora“). Všechny tyto tři varianty již patřily, kvůli poměrně nevýkonným pohonným jednotkám Jumo 210D a 210G výrobce Junkers Flugzeug- und Motorenwerke AG se sídlem v Dessau, mezi stíhací letouny spíše průměrných výkonů. Sto šedesát čtyři z nich sloužilo u stíhacích skupin (Jagdgruppen) a plných 283 používaly jako prozatímní výzbroj skupiny těžkých stíhačů (Zerstörergruppen), čekající na příchod u Luftwaffe vysoko ceněných dvoumotorových Messerschmittů Bf 110. Letouny starších variant zasáhly v září 1939 do polského tažení, kde zejména Bf 109D-1 doslova zazářily v rukou pilotů těžké stíhací skupiny I./ZG 2. „Dory“ se angažovaly také v úvodních střetnutích na západní frontě. Publikace navazuje na AERO č.51 Messerschmitt Bf 109A a Bf 109B.
Z trojice moderních dvoumotorových typů, tvořících v druhé polovině třicátých let základ výzbroje bombardovací složky Luftwaffe, se Junkers Ju 86 stal bezesporu nejméně úspěšným. Navzdory svému modernímu vzhledu totiž Ju 86 představoval z konstrukčního hlediska určitý kompromis, rozkročený mezi tradicí a novými směry vývoje letecké techniky. Hlavní příčinou jeho relativního neúspěchu se však stala sázka mateřské firmy Junkers Flugzeugwerke AG na neobvyklý pohon v podobě dvojice dieselových motorů Junkers Jumo 205C. Tyto jednotky žel v řadové vojenské službě nesplnily očekávání a staly se příčinou řady komplikací, které vyústily v předčasné zastavení sériové produkce. Mateřská firma se situaci Ju 86 pokusila zachránit změnou pohonné jednotky na klasické hvězdicové vzduchem chlazené devítiválce BMW 132, ani to však konstrukci v očích špiček Říšského ministerstva letectví nezachránilo.
Messerschmitt Bf 109E-1, Messerschmitt Bf 109E-3 a Messerschmitt Bf 109E-4. Druhý díl navazuje na díl první vydaný v AERU č. 60. V tomto díle je popsána činnost Bf 109E v letech 1939-1940 nad západní frontou.
Tato kniha je věnována jednomu pohledu na působení bombardérů v období 2. světové války. A to operacím končícím těžkými ztrátami nasazených útočných, ke kterým velké množství osádek vzlétlo bez onoho pomyslného „zpátečního lístku“. Tyto dramatické epizody spojuje vedle těžkých ztrát zúčastněných aktérů ještě jeden prvek. Všechny se odehrály během roku 1940. První kapitola je věnována jedné z mnoha leteckých bitev během takzvané zimní války, která začala 30. listopadu 1939 nevyhlášeným útokem Stalinova Sovětského svazu na sousední Finsko. Další kapitola popisuje období německého západního tažení, v němž profesionální převaha Wehrmachtu drtila protivníky a zajistila Třetí říši přechodné ovládnutí západní Evropy. Třetí část je věnována krvavé operaci často zapomínaných účastníků velké bitvy, francouzských námořních letců v oblasti Berlaimontu. Protože se boje po vstupu Itálie přenesly také do Afriky, zamíříme ve čtvrté kapitole do východní části černého kontinentu, kde se utkala vojska a letectva koloniálních mocností. Závěrečná část je věnována jedné z epizod známé letecké bitvy o Británii, v které ona pověstná „hrstka“ pilotů Královského letectva zajistila ostrovnímu státu přežití.
Kniha Němečtí orli nad Španělskem se věnuje jednotlivým typům německých letadel, které za občanské války ve Španělsku v rámci Legionu Condor prošly bojovým křtem. Čtenáře seznamuje s podmínkami jejich vzniku, vývojem, variantami, podrobnostmi z bojové činnosti a také jejich zbarvením. Do prvního dílu jsou zařazeny konstrukce počínaje Aradem Ar 68 a konče Heinkelem He 111, druhý díl představí typy Heinkel He 112 až Messerschmitt Bf 109. To vše při užití nově dostupných dokumentů, reflexí a článků z dobových tiskovin a zejména nejnovějších publikací zahraniční provenience, které umožňují korigovat mnohé nepřesnosti či omyly, týkající se nejen nasazení daných letadel ve Španělsku, ale také okolností jejich vzniku.
Podtitul: šest kapitol z leteckých bojů druhé světové války Zajímavé, málo známé příběhy z leteckých bojů ve druhé světové válce. Kniha obsahuje několik pozoruhodných málo známých příběhů z leteckých bojů z období druhé světové války. V jednotlivých kapitolách nás zavádí na vzdušná bojiště západní Evropy, Středomoří, severní Afriky, východní fronty a jihovýchodní Asie. Kniha se nesoustřeďuje pouze na líčení vlastních vzdušných bitev. Popisuje také některé širší souvislosti, rozebírá přednosti i nedostatky jednotlivých letectev, jejich zázemí, taktiku a přibližuje kvality či vady používaných letounů. Náležitá pozornost je věnována mužům, kteří museli usedat do kabin bojových strojů a při nebezpečných akcích riskovat smrt či zmrzačení. Věnuje se jejich osudům, úrovni výcviku, motivaci i stupni bojového mistrovství.
Nálet moderních Junkersů JU 88A ovládaných kvalitními osádkami, disponujícími převážně značnými bojovými zkušenostmi, měl opět devastující účinek. Na letištní ploše bylo zničeno až šestatřicet Polikarpovů I-153. Odehrály se zde však také scény velikého hrdinství, když piloti za pomoci mechaniků usedali do kabin svých „Čajek“ a bez ohledu na exploze pum pojížděli se stroji, kolébajícími na úzkých podvozcích, na start. Hned po vzletu následovalo zuřivé točení klikou – mechanicky zatahovaný podvozek mizí ve výřezech spodní části trupu – a pak vpřed proti německým útočníkům! Rusové se bez jakéhokoliv respektu pustili do německých bombardérů. Vzduch se plnil řevem na plný výkon týraných motorů a divokou střelbou kulometů. Převaha v rychlosti tentokrát není zárukou úniku – boj končí pro bombardovací skupinu III/KG 51 opravdovou katastrofou. Gruppe přišla o sedm Junkersů, z nichž celých pět patřilo do jediné Staffel 9./KG 51. Pro její personál tedy začala válka na východě skutečně otřesným zážitkem. Sovětští piloti ohlásili po boji sestřelení jedenácti německých letadel, z toho bylo osm Ju 88. Sami ztratili tři „Čajky“.
Od 30. listopadu 1939 do 13. března 1940 probíhaly na severovýchodě Evropy boje mezi Finskem a Sovětským svazem, známé jako zimní válka. Finská republika, s rozlohou 383 000 km² a populací 3,8 milionu, čelila silné sovětské invazi, která začala bez vyhlášení války a probíhala podél 1600 kilometrů dlouhé hranice. Konflikt trval 105 dní, během nichž Finové úspěšně bránili svou zemi proti mnohonásobně silnějšímu nepříteli. Sovětský vůdce J. V. Stalin nakonec souhlasil s kompromisním mírem, daleko od původních plánů na vymazání Finska z mapy. Boj se odehrával nejen na zemi, ale i ve vzduchu, kde Finové čelili výrazné převaze sovětských leteckých sil. Používali různé typy letadel, z nichž některé byly součástí původní výzbroje Suomen Ilmavoimat, zatímco jiné dorazily ze zahraničí po vypuknutí konfliktu. Mezi stíhačkami byly jednoplošné Fokkery D.XXI a zastaralé dvouplošníky Bristol Bulldog IVA. V první části této práce jsme se seznámili s letouny Brewster Model 239, Fiat G.50, Gloster Gauntlet a Hawker Hurricane Mk.I. Druhá část se zaměří na Gloster Gladiator (včetně švédské varianty J 8A), Bristol Bulldog (J 7), Svenska J 6, Morane-Saulnier MS.406 a Caudron-Renault C.714. Gladiatory a Morane-Saulniery MS.406 měly největší přínos pro Suomen Ilmavoimat, zatímco J 6 a J 7 sloužily pouze k výcviku a C.714 dorazily příliš pozdě.
Kniha Němečtí orli nad Španělskem II se věnuje jednotlivým typům německých letadel, které za občanské války ve Španělsku v rámci Legionu Condor prošly bojovým křtem. Čtenáře seznamuje s podmínkami jejich vzniku, vývojem, variantami, podrobnostmi z bojové činnosti a také jejich zbarvením. Druhý díl představuje typy Heinkel He 112 až Messerschmitt Bf 109 a navazuje tak na první díl, ve kterém jsou zařazeny Arado Ar 68 až Heinkel He 111. To vše při užití nově dostupných dokumentů, reflexí a článků z dobových tiskovin a zejména nejnovějších publikací zahraniční provenience, které umožňují korigovat mnohé nepřesnosti či omyly, týkající se nejen nasazení daných letadel ve Španělsku, ale také okolností jejich vzniku. Text je doplněn více než čtyřmi sty obrazovými přílohami, včetně 48 barevnými kresbami.
Na sklonku února 1942 se již Nizozemská východní Indie, čelící vrcholícímu náporu japonských císařských válečníků, nacházela na pokraji definitivní porážky. Holanďané budovali své koloniální impérium na ostrovech, zahrnujících Velké Sundy (Sumatra, Jáva, část Bornea, Celebes), Malé Sundy (Timor,... číst celé
Na sklonku srpna 1940 se němečtí stíhači účastnili ofenzivní kampaně proti Británii, která zahrnovala Kanalkampf a „zostřenou leteckou válku proti Anglii“. Tato fáze, zahájená Adlertagem 13. srpna, kladla na piloty Jagdwaffe značné nároky, přičemž jejich vytížení kolísalo. Ulrich Steinhilper, který sloužil u 3./JG 52, popsal, jak se koncem srpna zvyšovalo napětí a hádky mezi piloty, přičemž se projevovalo vyčerpání z nepřetržitého operačního létání. Němečtí stíhači čelili novým výzvám, včetně skutečnosti, že britské vzdušné síly se nezhroutily po počátečních úderech. Luftwaffe měla zkušenosti s krátkodobými kampaněmi, ale letecká válka nad Británií se protahovala a výsledky nebyly zřejmé. Tlak na piloty Fighter Command, posílené polskými a československými stíhači, byl také značný. Britové považují konec srpna a začátek září za kritické období letecké bitvy, které spadalo do třetí etapy Battle of Britain, jež trvala od 24. srpna do 6. září.
Publikace Vesnická stavební kultura sleduje problematiku tradičního vesnického domu z hlediska stavebního materiálu, domové dispozice, slohových ohlasů a roubených sakrálních objektů. Jejím charakteristickým rysem je interdisciplinární přístup zahrnující metodické postupy uplatňované architekty, pracovníky památkové péče, historiky a etnology.
Na přelomu let 1941 a 1942 stála i padala síla Fighter Command (velitelství stíhacího letectva) se Spitfiry Mk.V. Verze se u squadron RAF na mateřských ostrovech objevila na jaře 1941 a postupně se zde zásadním způsobem rozšířila. Třetí, závěrečný díl se zaměřuje převážně na službu v zahraničí a u našich jednotek ve Velké Británii do roku 1944. Publikace navazuje na 1. a 2. díl, který vyšel v AERU č. 21 a 23.
Mezi doslova legendární letouny španělské občanské války se zařadila sovětská jednoplošná stíhačka Polikarpov I-16. Obecně známou se stala pod hanlivým označením, které jí přisoudili španělští nacionalisté právě během tohoto krvavého konfliktu: Rata (krysa). V letech 1935 a 1936 mohla směle aspirovat na pozici nejmodernějšího sériově vyráběného stíhacího typu světa. Až do zastavení produkce v roce 1942 bylo vyrobeno úctyhodných 10 292 exemplářů všech verzí, včetně cvičných UTI-2 a UTI-4. Zde se budeme věnovat stíhacím variantám sloužících od listopadu 1936 až do března 1939 na Iberském poloostrově v barvách španělského republikánského letectva. Sověti dodali do Španělska během konfliktu celkem 276 Polikarpovů I-16.
Dodávky stíhaček pro finské letectvo Brewster model 239 – Fiat G.50 Gloster Gaunlet – Hawker Hurricane Kniha je věnována účasti vybraných stíhacích letadel na jedné z důležitých kapitol druhé světové války, v tzv. zimní válce. Zuřila mezi Finskem a Stalinovým Sovětským svazem od 30. listopadu 1939 do 13. března 1940. Během 105 dní jejího trvání došlo k množství vzdušných bojů, které jsou někdy interpretovány jako zápas finského Davida proti sovětskému Goliáši. V publikaci se pozorný čtenář seznámí se čtveřicí typů z výzbrojové palety finského vojenského letectva, které do země dorazily v průběhu konfliktu v rámci zahraničních dodávek: s Brewsterem Model 239, Fiatem G.50, Hawker Hurricanem a Gloster Gauntletem. A také se obeznámí s osudy finských a zahraničních pilotů, kteří usedali do jejich kabin. Jedná se o fascinující kapitolu letecké historie, v níž se v jedné rovině proplétají osudy stíhačů za extrémních podmínek války s mnohonásobně početnějším nepřítelem a v další úrovni jsou pak konfrontována různá technická řešení, konstrukční záměry a vojenské koncepce, které spatřily světlo světa během neklidných 30. let minulého století.
Letadlové lodě US Navy tvořící součást US Pacific Fleet o sobě daly poprvé od vstupu Spojených států do války s císařským Japonskem vědět během února 1942. V té době se zdálo, že náporu císařských zbraní nikdo a nic neodolá. Japonské ozbrojené síly triumfálně vítězily na všech frontách a... číst celé
AERO 101 popisuje předválečný vývoj britského bombardéru Vickers Wellington Mk.I a následně jeho nasazení ve II. světové válce. Wellington se významně zapsal i do historie našeho válečného letectva v jeho ofenzívě proti Německu za II. světové války. 2. Vydání této publikace. Formát A4, 36 stran, doplněno množstvím kvalitních černobílých a barevných fotografií a barevnými bokorysy.
V druhé polovině dvacátých a v první polovině třicátých let dvacátého století si americká firma Curtiss udělala jméno stíhacími dvouplošníky, prodávanými pod obchodním označením Hawk (Jestřáb). Jednotlivé verze úspěšně sloužily jak u amerického armádního letectva USAAC, tak u námořního letectva US Navy i u řady zahraničních uživatelů. Tyto letouny (zde je na místě uvést, že označení Hawk v žádné podobě nebylo americkým námořním letectvem oficiálně užíváno) se staly velmi populárními nejen v ozbrojených silách, ale protože „dobře vypadaly“, také mezi širokou veřejností a rovněž v zahraničí. Staly se ve své době dokonce jakýmsi synonymem pro americký stíhací dvouplošný letoun. Firma je postupně produkovala v řadě verzí, které sice dostávaly stále silnější motory, postupně se na nich objevovala některá konstrukční i aerodynamická zdokonalení, ale základní konstrukce zůstávala shodná. Tato publikace je věnována palubním stíhačkám schopným střemhlavého bombardování F11C-2 (od 21. března 1934 značeným BFC-2) a jejich exportním protějškům Hawk II, které se rozšířily u mnoha letectev v Jižní Americe, v Asii i v Evropě.
Druhý, závěrečný díl publikace věnované americkým snahám posílit obranu japonským postupem na začátku roku 1942 ohrožené Nizozemské východní Indie pomocí dodávek stíhaček Curtiss P-40E popisuje tragické finále námořní operace. V jejím průběhu se na Jávu nebezpečnými vodami Indického oceánu... číst celé
Publikace přibližuje dramatické kapitoly z nasazení US Navy a zejména amerického palubního letectva v úvodní fázi pacifické války. Úvodní část je věnována úderu TF 17 (17. operačního svazu) vedeného Rear Adm. Frankem J. Fletcherem 1. února 1942 na nejjižnější atoly v Marshallových ostrovech (Jaluit a Mili) a na atol Makin na severu Gilbertových ostrovů. Detailně popisuje dramatické nasazení Dauntlessů, Devastatorů a Wildcatů z letadlové lodě USS Yorktown. Další část práce se zabývá vzdušnou bitvou, která se odehrála u Rabaulu 20. února 1942 mezi americkými palubními letouny bránícími nosič USS Lexington a útočnou formací sedmnácti japonských bombardérů Mitsubishi G4M1 (Betty). Stalo se tak během pokusu amerického operačního svazu Task Force 11 napadnout nedlouho před tím nepřítelem dobytou základnu v Rabaulu. Boj skončil drtivou porážkou Japonci nasazené 4. Kókútai. Jednotka odepsala 15 zcela zničených moderních bombardovacích letounů a 13 kvalitních kompletních osádek. Mezi 88 padlými či nezvěstnými letci na americké straně vynikl osobním vkladem pilot Wildcatu z VF-3, Lt. Edward O´Hare. Bylo mu uznáno sestřelení pěti bombardérů. 21. dubna 1942 obdržel jako první americký stíhací pilot během II. světové války z rukou amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta Kongresovou medaili cti.
Kanalkampf probíhající v červenci a na začátku srpna 1940 přinesl sérii vzdušných střetnutí odehrávajících se zejména nad Lamanšským průlivem. Piloti Bf 109E v něm dosáhli místně omezené vzdušné převahy. Původní očekávání však nezůstala zcela naplněna, byť němečtí stíhači hlásili řadu úspěchů a počty sestřelů výrazně přesahovaly rozsah ztrát Jagdwaffe. Fighter Command (velitelství stíhacího letectva) „nespolupracovalo“ a jeho velitel Air Marshal Sir Hugh Dowding se nenechal zatáhnout do skutečně velkých konfrontací za podmínek diktovaných německou stranou. Hodlal své síly šetřit pro skutečné zahájení nepřátelské vzdušné ofenzivy. Současně se němečtí stíhači přesvědčili, že se protivníkovy stíhací letouny překvapivě často objevují v pravou chvíli na pravém místě, aby čelily útočným operacím Luftwaffe.
Curtissy H-75A působily ve francouzském vojenském letectvu více než deset let. První letouny přicházely k Armée de l´Air během února 1939, poslední pak byly po dlouhé druholiniové službě oficiálně vyřazeny 20. srpna 1949. Jejich nasazení odráželo všechny osudové zvraty, kterými Francie prošla během let II. světové války: vyhlášení války nacistickému Německu, osudovou porážku v červnu 1940, éru vichystického režimu i následné opětovné zapojení do spojenecké koalice. Vrchol kariéry typu ve francouzských barvách nicméně bezesporu představuje období od podzimu 1939 do pozdního jara 1940, v čase tzv. podivné války a během německého západoevropského tažení. Tehdy dosahovaly H-75A značných úspěchů v boji s přesilou Luftwaffe a do jejich kabin usedali u Armée de l´Air nejen francouzští stíhači, ale také českoslovenští piloti a menší mírou rovněž polští letci. Jména řady z největších hrdinů československého válečného letectví, Aloise Vašátka, Františka Peřiny či Tomáše Vybírala zůstanou navždy spojena právě s Curtissy H-75A.
Historie britského stíhacího letounu, technické podrobnosti.
Těžce vyzbrojená verze H.Hurricane Mk.IIC se stala nejrozšířenější. Kniha detailně popisuje jejich službu na mnoha frontách a v mnoha letectvech jak za války tak i po ní. Nechybí bar. foto detailů a bar. bokorysů.
Letní a podzimní měsíce roku 1940 představovaly nejskvělejší období dlouhé a pohnuté bojové kariéry Hurricanů Mk.I. Po zavedení řady zlepšení se letouny nacházely na vrcholu své bojové účinnosti, připraveny sehrát v rukou britských, polských, československých, novozélandských, kanadských (abychom vyjmenovali alespoň ty nejdůležitější) pilotů RAF rozhodující part v přelomovém válečném období, které nastalo po francouzské kapitulaci.
Publikace navazuje na 1.díl, dále popisuje vývoj stroje jeho službu v RAF a dodávky do různých zemí např. Belgie, Rumunska, Finska nebo Turecka a jeho účast v různých konfliktech. Tento díl končí účasti Hurricanů v Bitvě o Francii. Další navazující díl se bude zabývat zejména účasti v Bitvě o Anglii.
Hawker Hurricane právem náleží mezi nejdůležitější letecké konstrukce druhé světové války. Není tomu tak kvůli pokrokové konstrukci (jeho řešení bylo spíše konzervativní), ale spíše pro počty vyrobených exemplářů (více než 14 500) a především díky pozoruhodné bojové kariéře. Hurricany bojovaly s výjimkou Tichomoří na všech válčištích. Jen málo leteckých typů bylo v pravou chvíli na správném místě tak, jako právě Hawker Hurricane v létě a na podzim 1940 během známé letecké bitvy o Velkou Británii. Stroje verze Mk.I, které je věnovaná tato monografie, se v té době nacházely na vrcholu svých možností. Tento stroj je ovšem důležitý rovněž pro českou leteckou historii. Právě Hurricany Mk.I se staly prvním typem, na kterém českoslovenští piloti po svém ústupu z Francie pokračovali z britských letišť v boji s Luftwaffe. Nikdy později již nesehráli tak významnou roli v nějakém skutečně rozhodujícím střetnutí druhé světové války, jako v kabinách Hurricanů právě v čase letecké bitvy o Británii. Na tomto letounu tehdy vybojoval v řadách polské 303. squadrony RAF během pouhých osmadvaceti zářijových dnů svých 17 sestřelů Sgt Josef František. Hurricany Mk.I se staly rovněž úvodní výzbrojí dvou ze tří československých stíhacích perutí Královského letectva: No. 310 a 312 (Czechoslovak) Squadron.
Tato publikace se zabývá úplným začátkem měření sil mezi stíhacími piloty RAF a jejich protivníky z řad Luftwaffe. Z pohledu pilotů britských stíhacích squadron se zde vedl boj na život a na smrt a odehrávala se skutečná dramata.
Málokterému stíhacímu typu z období druhé světové války se dostalo tak rozporuplného hodnocení jako americké stíhačce Bell P-39 Airacobra. V očích amerického armádního letectva, pro které byla primárně určena, neobstála. Jednoznačně o tom hovoří hodnocení v oficiální historii USAAF, vydané v USA po skončení druhé světové války: „Obzvláštním zklamáním byl P-39, jehož malý dostup, slabá stoupavost a relativní neobratnost přiváděla jeho piloty do rozhodující nevýhody všude tam, kde bojovali“. Jedinými, kdo dokázali plně využít potenciál Airacobry, se stali Sověti. Boje na východní frontě probíhaly právě ve výškových oblastech, pro které byl P-39 doslova střižený. Navíc Airacobry u VVS RKKA přebíraly stíhací pluky až poté, co se Sovětům podařilo do určité míry stabilizovat původně velmi nepříznivou vzdušnou situaci. Často na P-39 přecházely kvalitní jednotky, disponující zkušeným personálem. A v neposlední řadě Airacobra skutečně „sedla“ naturelu sovětských stíhačů. Tak se stalo, že na východní frontě jinde vcelku zavrhované americké stíhačky dosáhly mimořádných výsledků a staly se nejúspěšnějším typem své kategorie dodávaným do SSSR na základě smlouvy Lend-Lease. Létala s nimi významná část těch nejproduktivnějších sovětských stíhacích es. 1.část pojednává o vývoji, výrobě a nasazení po verzi F.
