Carina Manutscheri Bücher

Die Freude über das Enkelkind ist riesengroß, und gerne möchte die Oma die junge Familie unterstützen. Andererseits ist da das Bedürfnis, das eigene Leben unabhängig zu gestalten und langgehegte Träume zu verwirklichen. Wie viel Oma möchten und können wir sein? Dieses Buch macht Mut, die neue Rolle im Familienkosmos nach den eigenen Vorstellungen zu gestalten. Dazu gehört eine offene Kommunikation über unterschiedliche Vorstellungen zum Erziehungsstil sowie zu den eigenen Zeit- und Kraftressourcen.Gundi Mayer-Rönne, Psychologin und Oma, und Carina Manutscheri, Autorin und Mama, Der Blick auf das eigene innere Kind, die eigene Geschichte und Entwicklung stärkt auch die Kinder, Schwiegerkinder und Enkel. Mit Hintergrundwissen aus Psychologie und Wissenschaft, zahlreichen Tipps, Übungen und persönlichen Erfahrungen weisen sie Wege, die die Beziehungen zwischen den Generationen gelingen lassen.

Die Freude über Enkelkinder und der Wunsch nach Unterstützung treffen auf das Bedürfnis nach selbstbestimmter Lebensgestaltung – ein Balanceakt für viele Großmütter. Dieses Buch begleitet einfühlsam auf dem Weg zur eigenen Oma Rolle: Wie gestalten wir ein bereicherndes Miteinander zwischen den Generationen? Es zeigt, wie unsere Lebensgeschichte die Beziehung zu Enkeln und deren Eltern beeinflusst, und bietet konkrete Wege für respektvolle Kommunikation bei unterschiedlichen Erziehungsvorstellungen. Mit fundiertem psychologischem Wissen und alltagstauglichen Strategien hilft es, Freiraum und Nähe in Einklang zu bringen – für ein harmonisches Familiengeflecht, das alle stärkt und Konflikte konstruktiv löst.

Jak se moderní žena dokáže vyrovnat s rolí babičky, dosud spojované s určitými zastaralými stereotypy? A co na to její vnitřní dítě? Autorky, samy svižné, mladistvé ženy, které zažité představě rozhodně neodpovídají, se zaměřují na tři základní kameny při budování dobrých vztahů na ose rodiče–děti–vnoučata: na humor, uvolněnost a respekt. Pracují s pojmy všeobecná empatie, vyrovnaný vnitřní postoj a rozloučení s nefunkčními vnitřními přesvědčeními. Důraz kladou též na práci s vnitřním dítětem babičky, které se může často „ozývat“ ve chvílích, kdy dcera/snacha přistupuje k výchově vnoučete jinak, než to babička zná. Zabývají se i vymezením hranic – o tom, nakolik role babičky ovlivní ženin život, a o potřebě spontánnosti v nečekaných situacích. Dále se dočteme o specifikách vztahu k vlastnímu dítěti, k vnoučatům a k nevlastním vnoučatům, o roli mužů v této situaci a o potřebě je vtahovat do soužití s vnoučaty a v poslední kapitole o rodinné vztahové krizi, která se může dostavit s příchodem nové generace, a jak se s ní vyrovnat. Příručka je psaná s hlubokým porozuměním složité dynamice vztahů mezi nejbližšími osobami