Josef Kroutvor Reihenfolge der Bücher

Když jsem se na konci léta v roce 1969 vracel z Francie do Čech, tušil jsem, že se vracím do nejistot. Ale také jsem už věděl, že psát mohu jen česky a já psát chtěl. Psát, nic jiného mně tenkrát nezbývalo, naděje na vydání nebyla žádná. Až samizdat mně hodil záchranné lano a psaní dostalo hlubší smysl. Ani dnes, kdy literatuře zdánlivě nestojí nic v cestě, kdy literatura vstoupila na volný knižní trh, se nepovažuji za „profesionálního“ autora. Píši, abych obhájil svou existenci, nic víc, předal zprávu, abych podal ruku čtenáři… Pěstuji přechodné žánry – užitou lyriku, eseje, píši cestopisy, monografie, literární a výtvarné glosy a tvořím také drobnou prózu. Hledám souvislosti, rovnováhu mezi poznáním a osobní zkušeností…

Driftbook je literární dílna a sklad, kde se za léta nashromáždila řada poznámek, kratších textů a úvah. Patří sem vše, co vyplavila voda, co přinesl čas, patří sem ale i to, co vzal vítr a nebylo hned zapsáno. Patří sem spousta věcí, nápadů, maličkostí a zážitků. Drifbook není deník, ale zápisník, který se nosí v kapse a je stále po ruce... "Marine Litter, mořské smetí, objekty z vyplavených plastů. Driftwood, název výstavy objektů z vyplavených dřev Davida Radoka není tak ekologicky naléhavý. Podobně můj Driftbook hledá i pozitivní „vyplavené“ inspirace a nechce vidět svět jen jako smetiště. V setkání s hrnčířstvím a pálením dřevem jsem našel prastaré a nádherné řemeslo propojené se základními elementy světa, živly. Předsokratici, které jsem v mládí nadšeně pročítal, přišli opět ke slovu. Dobrá hlína, voda, oheň a také přátelství lidí kolem kruhu a pece mě naplnily zkušeností, po které jsem toužil."

Cesta k trojmezníku vede přes planinu, kde žilo před válkou více než tisíc lidí. Dříve to býval jeden svět, dnes je tento prostor nostalgicky prázdný, místy i zpustlý. Stopa železné opony je v krajině stále patrná. Rány se zacelují pomalu. Nespěchejme, putujme.

Ani moderní doba nezapomíná na starší a často i pokleslé formy vyprávění - historky, fámy, apokryfy či bestiáře. Josef Kroutvor se tomuto okrajovému žánru věnoval léta, sbíral, co zaslechl, co nalezl v novinách, a zbytek dopsal, vyfabuloval a uložil do knížky Panoptikum s.r.o. Tato autentická, neformální "literatura" ráda přehání a má smysl pro paradoxy života.Špalíček textů doprovázejí černobílé ilustrace Luboše Drtiny v duchu tzv. lidových tisků a dotvářejí groteskní atmosféru knížky.

Eseje a texty z česko-rakouského pomezí a Šumavy.

Úvahy o krajině, řemesle a věcech, také o člověku a moderní době. Chvály malých knížek, prkenné boudy, pravého papíru, ohně a dobré hlíny, mingei, šibui, hospodské účtenky, rozhlasu a mluveného slova. Pocty balvanům a kamenným obrům, venkovské hospodě, kočovným vzdělancům a sněhulákům. Nový soubor chval, poct a rozpaků. Třetí svazek edice Stropnice.

Ve stejné grafické úpravě jako Kroutvorovy vzpomínky Poletování jednoho ptáčka vydává nakladatelství Torst soubor jeho esejů o českých básnících, prozaicích a esejistech, které má autor rád a jejichž dílo ho oslovuje. Kroutvor je zaujatý čtenář, laskavý pozorovatel a má na literaturu osobitý, vyhraněný pohled. Nejlépe se mu píše o těch, které sám osobně poznal (Bohumilu Hrabalovi, Jiřím Muchovi, Pavlu Šrutovi), ale i o těch, jejichž dílo je mu blízké, ač žili třeba již v 19. století či v první polovině století dvacátého (Karel Hynek Mácha). Nenápadně, jakoby mimochodem, autor ve své knize rozevírá široký vějíř podnětů k četbě a jejímu promýšlení. Jeho knihu s radostí přečte každý, od lidí, kteří se literaturou zabývají pracovně, až po běžné zájemce o četbu. A ti i oni v knize naleznou vedle plynulého a jemného Kroutvorova stylu i mnoho nápadů a podnětů. A to i na cestování po Čechách, neboť Kroutvor nikdy literaturu nevidí jako usazenou v univerzitní knihovně, vždy je mu spjata s krajinou, s vesnicemi a městečky, s celou naší zemí.