Alena Vávrová Bücher

Stát se rodičem není jen tak. Je to jako vydat se do neznáma na dlouhou cestu, která zdaleka není jen vyhlídková, ale vede přes náročné vyčerpávající úseky, zákruty a odbočky, kde se lze snadno ztratit. Přičemž mapa našich rodičů, které bychom se mohli případně držet, je buď omšelá a nečitelná, nebo nám ani zdaleka nevyhovuje. Tato kniha je rodičovským průvodcem, který neukazuje jediný možný směr, kudy a jak se vydat, ale předkládá záchytné body, které vám pomohou najít tu správnou cestu pro vaše rodičovství, přitom dává prostor jedinečnosti každého. Zaměřuje se na základních šest principů rozvoje u dětí a rodičů a vztahu mezi nimi z pohledu vývojové a vztahové psychologie a neurobiologie, které jsou základními stavebními kameny funkčních vztahů a komunikace po celý život. Kniha nabízí jak obecný náhled na tyto principy, tak širší kontext jejich uplatnění, řešení konkrétních situací a příklady z praxe.

Patnáctá sbírka poezie Alenky Vávrové, františkolázeňské patriotky s ilustracemi Jiřího Slívy, obsahuje křehkou, ale zároveň vtipnou poezii.

Poetika Aleny Vávrové se neustále vyvíjí, myšlenkově prohlubuje, nabývá stále silnější razantnosti. Básně v její nové knize jsou opět překvapivé, často 'míří na komoru' a - nemíjejí se cílem. Mnohdy je A. V. strohá až minimalistická, jindy zas srší její verše-petardy jako barevný ohňostroj na temném nebi. Často jsou básně napsány v humorném tónu a s nadhledem, okořeněné ironií a sebeironií. Její postřehy ze života a její politické a filozofické šlehy mnohdy až pálí. Alena Vávrová je básnířka IN NATURA, ačkoliv zná a ví, není žádný POETA DOCTUS. Právem je označována jako "český Ferlinghetti v sukních".

Spojení křehkých vícevrstevnatých veršů zkušené básnířky Aleny Vávrové a jemných kreseb letos osmdesátiletého výtvarníka Jaroslava Chebena, tvoří výjimečnou knížku. Díky úzké spolupráci autorky a výtvarníka vzniklo velice kompaktní dílo, kde ilustrace jen nedoprovázejí, ale tvoří stejně důležitou část obsahu. Ačkoliv je celá sbírka na téma lásky, erotiky a mužskoženské vzájemnosti, nedočkáte se žádného patosu nebo studu, ale velice půvabného spojení smyslných ilustrací a bystrých textů.

Knížka obsahuje dvě sbírky poezie s názvy Šíp u cesty a Cesta na Golgotu. Její titul nenajdeme v žádném z názvů sbírek ani samotných básní v nich obsažených, ale ten s vlídnou ironií nabízí klíč k tvorbě Aleny Vávrové, jak ji sama představuje vlastními slovy: „Moje básničky jsou všechno možné, jenom ne lhostejné… nemlčím.“

Alena Vávrová. V roce 1986 se pokusila „zmást“ veřejnost, neboť své prvotině dala název Druhotina. Její skutečná druhotina, sbírka Nahatma, pak v roce 1989 získala Cenu Pražské imaginace z nadace Bohumila Hrabala. Hrabalovi věnovala Alena Vávrová roku 1998 svá Soukromá Hrabaliana. Ale jak sama říká: viděla se v Janu Skácelovi, který byl v dobách totality párkrát v Chebu. Opisovala jeho texty přes průklepové papíry a tyto samizdaty má od něj podepsané. Ludvík Kundera zase vybral do své antologie Piju čaj její báseň Marcikáj aneb Čajová báseň – která o čtyři léta dříve vyšla také samostatně, nákladem vydavatelství Veslo a péčí Karla Frona.

Vávrové ohnivá Tu "panenku" jsem otevírala obezřetně. Básníků, natož básnířek, je tolik. Více než čtenářů jejich básní... vždyť verše nečtou mnohdy ani básníci (vnímající se navzájem jako konkurence) svět je zlý, že? Ohnivá panenka vás přesvědčí, že to není (vždycky) pravda. Autorka zvolila název své básnické sbírky dobře. Chce to talent a kuráž, být Alenkou Vávrovou. Ponořte se do jejího světa, je prostýale jen zdánlivě. Autorka příjemně pracuje s vnitřním rýmem budícím asociace letního rána, je citlivý i rafinovaný, směje se sám sobě, nefňuká a pokud bolí, tak s grácií, vzlyk dozní s ozvěnou, je to tak normální... A to je ta nejvyšší možná meta. Normální svět. Prosvícený slovem. Čtěte, Ohnivá panenka vám dá sílu. Olga Walló Kniha poezie františkolázeňské básnířky přináší verše, které ve zdánlivě všedních a prostých motivech zobrazují radosti i strasti světa, v němž je dnešnímu člověku dáno žít a existovat.