Pindar Bücher

Druhý ze čtyř Pindarových cyklů vítězných zpěvů (epiníkií), který obsahuje dvanáct ód oslavujících vítězství v pýthijských hrách: v tradičních všeřeckých sportovních soutěžích, které se konaly každé čtyři roky na počest boha Apollóna v Delfách. Pindarova epiníkia, psaná zpravidla na zakázku bohatých aristokratů, mísí chválu patrona s tradičními mýty a hádankovitými úvahami o vztahu člověka k osudu a k bohům. Výsledkem je jedinečná básnická perspektiva, v níž se aktuální dění lidského světa stává součástí božského řádu skutečnosti a mýtus jako by se odehrával tady a teď. Olympijské zpěvy přeložil do češtiny J. Šprincl (Praha 1968; 2002). Nemejské a Isthmijské zpěvy, stejně jako Pýthijské zpěvy, dosud nikdy (s výjimkou krátkých ukázek) do češtiny přeloženy nebyly. Nakladatelská anotace. Kráceno.

Verše starověkého řeckého básníka (asi 518-438 př. n. l.), psané většinou na objednávku a oslavující vítěze ve hrách olympijských, pythijských, nemejských a isthmických. Verše zvané epiniky na pozadí jednotlivých vítězství a vítězů ve směle řazených obrazech a odvážně komponovaných větách oslavují staré řecké ideály, tehdy již ideály řecké aristokracie, a mísí realitu s mythem, spojujíce olympioniky, tj. skutečné vítěze závodů, v původu s mythickými héroy.

Nemejské zpěvy jsou souborem oslavných písní, které Pindaros skládal nejčastěji na počest vítězů nejrůznějších sportovních klání. Velmi rád zmiňuje méně známé mýty, méně známé osudy řeckých bohů či herojů. Pindarova poezie je zvláštní, exotická a komplikovaná, ale v mnoha ohledech nám může být blízká, na pozadí mýtů totiž obsahuje celou řadu reflexí života, který každý z nás dennodenně prožívá. Právě proto se můžeme v té majestátní budově řeckých veršů, nesmrtelných božstev a mocných hrdinů setkat s překvapivě známými šperky, na které dosud kdesi v zasuté komodě naší mysli potichu sedal prach.