Rudolf Roden Bücher

Kniha vzpomínek manželů Rodenových je téměř neuvěřitelným příběhem o síle lásky, vytrvalosti, důmyslnosti, věrnosti a vzájemné pomoci dvou mladých lidí, kterým se díky tomu podařilo uniknout krutému osudu, jaký byl určen všem osvětimským vězňům židovského původu. Oba paralelní texty, Evy a Rudy, popisují osudy autorů a jejich rodin od doby před válkou až po léta poválečná a jsou úžasným svědectvím o nezměrné vůli k přežití v těch nejnelidštějších podmínkách a jedním z nejpozoruhodnějších příspěvků k tématu, v literatuře poměrně bohatě zastoupenému. Rodenovi se vzali před šedesáti pěti lety v terezínském ghettu a dodnes spolu žijí plný a bohatý život v Kanadě, obklopeni početnou rodinou.

Vzpomínky lékaře z pražské židovské rodiny. Ohlédnutí za pohnutým a pestrým životem doplňují příběhy z autorovy lékařské praxe. Zajímavě napsaná autobiografie, kdy autor střídá osobní vzpomínky s líčením svého celoživotního zaujetí zvoleným oborem - medicínou. Prošel Terezínem, Osvětimí i koncentračním táborem v Německu, odkud se v r. 1945 vrací a začíná studovat lékařství na Karlově univerzitě. V r. 1948 emigroval i se svojí ženou do Kanady, kde dostudoval a po nejrůznějších obtížích si v r. 1956 otevřel vlastní lékařskou praxi; posléze se specializoval na psychiatrii. S nadhledem líčí trnitou cestu ke svému vysněnému cíli a zejména s nezbytnou dávkou humoru předkládá četné historky i příběhy z celoživotní lékařské práce.

Kniha je souborem příběhů, vzpomínek a esejistických črt, které čerpají z životních i profesních zkušeností autora. Texty se vyznačují originalitou, humorem a tím, čemu říkáme „zdravý selský rozum“. Podávají zprávu o lidské vitalitě, nezlomnosti a (navzdory všem zažitým hrůzám) o šťastném životě.

Soubor vzpomínek a příběhů prof. Rodena je skromným výběrem z bohaté autorovy tvorby. Životní vzpomínky (předválečný život za první republiky, holocaust, emigrace) doplňují příběhy z autorovy lékařské praxe.

Válečné i poválečné vzpomínky lékaře - psychiatra, který prošel koncentračními tábory a v r. 1948 emigroval do Kanady, doplňují příběhy z jeho lékařské praxe.

Rudolf Roden (nar. 1923), rodák z pražské židovské rodiny, se roku 1942 přihlásil dobrovolně do transportu, aby mohl sdílet osud se svou budoucí ženou Evou. Nejprve se ocitli v Terezíně a poté ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Odtud Rudolf Roden unikl jen kvůli tomu, že byl při selekci vybrán na otrocké práce v Německu. Na sklonku války přežil i pochod smrti. Ve svobodném Československu začal studovat medicínu na Karlově univerzitě, avšak po komunistickém puči v roce 1948 emigroval se svou ženou Evou do Kanady. Zde vystřídal rozmanitá povolání (rytec, masér, prodavač, číšník, asistent v nemocnici) a dostudoval medicínu. Roku 1956 si otevřel v Montrealu soukromou lékařskou praxi, později se orientoval na psychiatrii, kterou od roku 1978 přednášel na texaské státní univerzitě v Galvestonu. Soukromou psychiatrickou praxi provozuje dodnes v Montrealu. V Česku mu vyšlo několik knížek, z nichž nejznámější jsou vzpomínky na utrpení ve vyhlazovacích táborech, které napsal se svou ženou Evou Rodenovou pod názvem Životy ve vypůjčeném čase.

Rudolf Roden se ve své další knize esejistických črt zabývá převážně mezilidskými vztahy, nevyhýbá se přitom ani intimním detailům partnerského soužití a občas zamíří i na pole sexuologie. Zachovává si přitom humorný nadhled a zúročuje své bohaté životní i profesní zkušenosti. Narodil se v židovské rodině, vyrůstal za první republiky, spolu se svou ženou Evou přežil pobyt ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Po komunistickém převratu roku 1948 se jim podařilo uprchnout a usídlit se v Kanadě. Zde dostudoval medicínu, věnoval se lékařskému povolání a později začal provozovat soukromou psychiatrickou praxi v Montrealu, které se věnuje dodnes.

Pražský rodák Rudolf Roden (nar. 1923) prošel Terezínem i vyhlazovacím táborem v Osvětimi a je známý jako autor esejistických črt a vzpomínek. V novele Mia se poprvé představuje jako prozaik. Formálním rámcem jeho knihy je setkávání dvou českých emigrantů v psychoanalytické ordinaci - starého profesora a jeho mladé pacientky. Mia vypráví svůj příběh od dětství prožitého v Praze přes studia a milostnou a politickou zápletku v Moskvě po život v normalizačním Československu a následnou emigraci. Teprve v dospělosti se dovídá o svých židovských předcích a začne vnímat i své židovství. Rudolf Roden v novele propojuje milostný a psychologický příběh s okolnostmi politickými a společenskými, obzvlášť pak vystupuje do popředí atmosféra socialistického Československa v konfrontaci se svobodnou společností Západu. V nejobecnější rovině pak řeší otázku emigrace jako záležitost lidského, a obzvláště židovského osudu.

Autor ve své nové knize vzpomínkových črt a esejistických postřehů podává svědectví o době první republiky, o holocaustu a poválečné emigraci. Ve vzpomínkách na nelehký osud za války se pochopitelně odrážejí dramatické okamžiky, které v něm zanechaly nesmazatelnou stopu, avšak i zde probleskuje humor. Rudolf Roden se narodil roku 1923 v pražské židovské rodině. Za druhé světové války přežil se svou ženou Evou Terezín (před sedmašedesáti lety se tam vzali), Osvětim i pochod smrti. V roce 1948 emigroval do Kanady, kde dokončil studia medicíny, později vystudoval psychiatrii a otevřel si v Montrealu praxi psychoterapeuta, které se věnuje dodnes. Autenticita, úsměvný pohled na sebe sama i na svět, sympatická životní vyrovnanost a vitalita charakterizují jak vyprávění o zkušenostech z autorovy psychiatrické praxe, tak psychologizující, fejetonisticky laděné črty, pohrávající si s jednotlivými slovy a jejich významy, i úvahy o čase, který je nám vyměřen.