Igor Lukes Bücher

In 1945, both the U.S. State Department and U.S. Intelligence saw Czechoslovakia as the master key to the balance of power in Europe and as a chessboard for the power-game between East and West. Washington believed that the political scene in Prague was the best available indicator of whether the United States would be able to coexist with Joseph Stalin's Soviet Union. In this book, Igor Lukes illuminates the end of World War II and the early stages of the Cold War in Prague, showing why the United States failed to prevent Czechoslovakia from being absorbed into the Soviet bloc. He draws on documents from archives in the United States and the Czech Republic, on the testimonies of high ranking officers who served in the U.S. Embassy from 1945 to 1948, and on unpublished manuscripts, diaries, and memoirs. Exploiting this wealth of evidence, Lukes paints a critical portrait of Ambassador Laurence Steinhardt. He shows that Steinhardt's groundless optimism caused Washington to ignore clear signs that democracy in Czechoslovakia was in trouble. Although U.S. Intelligence officials who served in Prague were committed to the mission of gathering information and protecting democracy, they were defeated by the Czech and Soviet clandestine services that proved to be more shrewd, innovative, and eager to win. Indeed, Lukes reveals that a key American officer may have been turned by the Russians. For all these reasons, when the Communists moved to impose their dictatorship, the U.S. Embassy and its CIA section were unprepared and powerless. The fall of Czechoslovakia in 1948 helped deepen Cold War tensions for decades to come. Vividly written and filled with colorful portraits of the key participants, On the Edge of the Cold War offers an authoritative account of this key foreign policy debacle.

Historická práce profesora Bostonské univerzity se zabývá kořeny a směry Benešovy zahraniční politiky od konce první světové války až do mnichovské právního uznání stejně jako nesnáze dohody v roce 1938. Lukeš podrobně dokládá počátky československé politiky vůči nově vzniklému sovětskému Rusku a důsledky jeho pozdějšího středoevropského státu a Benešovy zahraniční politiky v mantinelech daných aktivním ruský přístupem a poněkud apatickým postojem Západu. Zabývá se Benešovou rolí v tzv. Tuchačevského aféře, reakcí jednotlivých politických seskupení po anšlusu Rakouska, atmosférou kolem částečné mobilizace v květnu 1938, jakož i různými aspekty politiky spojenců a Sovětského svazu před mnichovskou dohodou. Lukešova práce je ve skutečnosti dokumentem o vzestupu a pádu nezávislého Československa. Práce vychází v novém vydání u příležitosti osmdesátého výročí mnichovských událostí s předmluvou velvyslance USA Normana Eisena (překlad: Martin Pokorný).

Nová kniha Igora Lukeše podrobně dokumentuje aktivity a pasivitu americké ambasády, Vojenské mise a CIA v Praze v letech 1945–1948. Hlavním tématem je zkoumání neúspěchu Američanů v poválečném Československu, které považovali za test svých vztahů se Stalinovým SSSR. Autor se ptá, zda za to může především jejich selhání, nebo selhání československé společnosti, traumatizované Mnichovem a strachem z nacistické okupace. Zajímá ho, proč československá veřejnost, která měla pozitivní vztah k USA, tak rychle podlehla stalinizaci a jaké chyby americké politiky k tomu přispěly. Lukeš se vrací do roku 1938 a během druhé světové války zkoumá dopady mnichovského traumatu a československo-sovětské smlouvy. Zmiňuje také důsledky amerického rozhodnutí nechat osvobození Prahy na Sovětech, což utvrdilo veřejnost v mylném přesvědčení o opakování Mnichova. Autor kriticky hodnotí diplomatické a zpravodajské aktivity Američanů, zejména amatérismus amerického velvyslance Laurence Steinhardta, který zanedbával své povinnosti. Lukešovo zpracování postav jako Charlese Kateka, Kurta Tauba a dalších představitelů v poválečném Československu je v české historiografii unikátní a přináší cenné pohledy na tuto klíčovou dobu.

Igor Lukeš ve svých textech nabízí dva póly svého pohledu – historii a politiku. Studuje české dějiny 20. století s jejich katastrofami a mýty a dnešní politické problémy u nás, ve Spojených státech, Rusku a v globální rovině. Vychází z toho, že z dějin můžeme čerpat poučení. Historie se sice neopakuje, ale při dostatečně kritickém a hodnotově založeném pohledu můžeme odhalit vlastní chyby a stereotypy, nalézt paralely mezi současností a minulostí, které nejsou na první pohled zjevné. Lukeš nezastírá, že je aktivním obhájcem a stoupencem západních liberálních hodnot, jako je svobodomyslnost, tolerance, úcta k pravdě, respekt k druhým, slušnost a lidskost, a neváhá jasně pojmenovat počínání těch politiků a veřejných činitelů, kteří otevřeně a bezostyšně lžou, popírají fakta a vytvářejí tak „dobu postfaktickou“. Kniha je výborem z autorových historických esejů, politických komentářů a úvah o současném světě z let 2004–2021. Tematicky jsou texty rozděleny do několika oblastí, v nichž autor mapuje éru Obamova a Trumpova prezidentství, putinovské Rusko, českou státnost, studenou válku, tajné služby a politické ideje. Vedle poznání a kritických postřehů přináší četba díky autorovu stylu a nasazení také značný čtenářský a emocionální zážitek.

Jak se proměnil prostor svobody v naší zemi za posledních třicet let? Jaký je stav společenské a osobní svobody? Kniha dvanácti rozhovorů s významnými osobnostmi politického a kulturního života reflektuje „prostor svobody“ v současné české společnosti. Účastníci mají blízký vztah k demokratizaci státu, někteří se na ní přímo podíleli. Mezi nimi jsou disidenti a politici jako Luboš Dobrovský a Petr Pithart, novinář Aleš Palán, ústavní právník Jan Kysela, profesor historie Igor Lukeš, aktivista Šimon Pánek, politický komentátor Jiří Pehe, spisovatel Mark Slouka, historik Timothy Snyder a dokumentaristka Olga Sommerová. Přírodovědec a kněz Marek Orko Vácha se zaměřuje na lékařskou etiku a otázky svobody, zatímco Michael Žantovský, zakládající člen Občanského fóra, byl poradcem prezidenta Václava Havla. Rozhovory se uskutečnily u příležitosti třicátého výročí sametové revoluce a založení nakladatelství PROSTOR, přímého nástupce samizdatové edice. Autory rozhovorů jsou novináři Eva Bobůrková, Jiří Leschtina, Petr Placák a Petr Vizina. Kniha je doplněna bohatým fotografickým materiálem.