Ondřej Sekora Reihenfolge der Bücher

Příběhy brouka Pytlíka v novém vydání od nakladatelství Pikola. Brouk Potemník opravdu, ale opravdu nemá smysl pro humor. A kdo by ho také měl, kdyby ho pronásledovala banda rozdováděných broučků a nezvedený brouček Toníček ho bouchal plecháčkem do hlavy? Není divu, že za taková příkoří přísahal brouku Pytlíkovi věčnou pomstu. Naštěstí Pytlíka (i když zdaleka ne nezištně) zachrání včely a odnesou ho k sobě do úlu… Tím ale Pytlíkova dobrodružství zdaleka nekončí! Když jednou chudáčkovi motýlovi poničí malbu na křídlech, musí to napravit a otevře si školu kreslení a malování. Malovat naučí nejen broučky (které u toho, pravda, dokáže pořádně rozzuřit), ale třeba i slimáka, přestože nemá ručičky ani nožičky. Ptáte se jak? Přečtěte si, jak to všechno bylo, a uvidíte sami. Souborné vydání dvou slavných knih Ondřeje Sekory o vykutáleném brouku Pytlíkovi je určeno dětem od 5 let.

Barevná a zábavná knížka pro všechny děti, které se chtějí spolu s pohádkovými kamarády naučit nebo procvičit abecedu (slovem i písmem) a počítání od 1 do 100. Obrázky známých českých ilustrátorů (Josef Čapek, Vladimír Jiránek, Josef Lada, Ondřej Sekora, Naďa Sotáková, Jiří Trnka) provázejí krátké říkánky.

Ondřej Sekora, nezaměnitelný spisovatel a ilustrátor knih pro děti i dospělé, jeden ze zakladatelů českého komiksu, byl nucen na základě nacistických zákonů nastoupit na konci války do pracovního tábora v Německu. Později se k této neblahé epizodě svého života nerad vracel, ale za pobytu v pracovních lágrech v letech 1944 a 1945 si psal deník slovem i obrazem. Vzniklo tak jedinečné svědectví z méně známých pracovních táborů v Klein Steinu a Osterode, jedinečné právě v propojení Sekorových satirických kreseb s věcnými záznamy života v táboře, který si autor zpestřoval humornými poznámkami a glosami. Právě oba deníky, které vycházejí knižně poprvé, jsou klíčem k Sekorově poválečnému levicovému postoji, k jeho snaze distancovat se od své prvorepublikové minulosti i k jeho rostoucímu odporu k jakémukoli násilí. Civilnost a všednost Sekorových záznamů je někdy téměř šokující, někdy úsměvná (Jeden kolega, když se kritizovaly větrné latríny, se zanícením se rozpovídal: „Páni, až bude po válce, tak si vezmu asi pět cigaret, půjdu doma na záchod, a budu tam sedět celou hodinu!“), a mezi řádky tak i po mnoha letech vysvítá Sekorův chlapský a nepateticky odvážný postoj.

Už takmer sedemdesiat rokov očarúvajú rozprávky z lúčnej ríše o Ferdovi Mravcovi, chvastúňovi Truhlíkovi a namyslenej Lienke nové a nové generácie detských čitateľov. Ferdo sa stal hrdinom animovaných filmov a vznikla o ňom aj opera. Ferdove príbehy vychádzajú v troch samostatných častiach.

Jak nejbláznivěji ulovit tygra? A jak si zaručeně proti sobě poštvat nosorožce? Jak vyzrát nad opicemi? Obrázkový seriál Kapitán Ani Muk loví v Africe patří k vrcholům komiksové tvorby Ondřeje Sekory. Zakulacený lovec se čtenářům poprvé představil rok po Ferdovi Mravencovi – jeho africká dobrodružství vycházela v letech 1934 až 1935 v časopise Pestrý týden. Cyklus složený z šestipanelových epizod se obešel beze slov a dokládá Sekorovu mimořádnou schopnost odvyprávět obrazem vtipný mikropříběh s originální pointou. Zároveň lze komiks o nemluvném kapitánovi vnímat jako syntézu tvůrcových oblíbených témat – černoši i exotická zvířata patřili k častým námětům Sekorových kreseb a příležitostně se objevovali také v jeho starších obrázkových seriálech nebo cyklech anekdot; teprve zde však tyto motivy získaly vybroušenou komiksovou formu. Kvalitu seriálu z Pestrého týdne ostatně dokládají i časté reedice v dalších časopisech (Ohníček, Květy) a v sešitových nebo knižních výběrech. Doposud však nedošlo na kompletní vydání všech epizod, jež původně v Pestrém týdnu vyšly. Knihu doprovází zasvěcený doslov znalce českého komiksu Tomáše Prokůpka. Knihu uvítají děti, které se zasmějí Animukovým bláznivým trampotám, stejně tak jako dospělí příznivci komiksu, kteří knihu s radostí zařadí do své sbírky.

Obľúbený česko-slovenský kreslený hrdina Ferdo Mravec v komikse! Obrázkové príbehy s Ferdom, ktoré Ondřej Sekora v rokoch 1933–1941 pripravoval pre Ľudové noviny, teraz v kompletnej podobe vydáva nakladateľstvo Albatros. Veselý a činorodý Ferdo pobaví všetkých malých čitateľov, ktorí majú radi dobrodružstvá, aj všetkých tých, ktorých zaujíma dôležitá etapa z histórie českého komiksu. Kniha je doplnená doslovom znalca českého komiksu Tomáša Prokůpka.

Obrázkové příběhy s Ferdou, které Ondřej Sekora v letech 1933–1941 připravoval pro Lidové noviny, nyní v kompletní podobě vydává nakladatelství Albatros. Na své si tak přijdou jak všichni malí čtenáři, kteří mají rádi dobrodružství veselého a činorodého Ferdy, tak všichni ti, které zajímá důležitá etapa z historie českého komiksu. Kniha je doplněna doslovem znalce českého komiksu Tomáše Prokůpka.

Brouk Potemník opravdu, ale opravdu nemá smysl pro humor. A kdo by také měl, kdyby ho pronásledovala banda rozdováděných broučků, volala: „Chyťte pušky, kulomety, zamiřte hned do poplety!“, a nezvedený brouček Toníček by ho bouchal plecháčkem do hlavy? Není divu, že přísahal Pytlíkovi věčnou pomstu. Rozhodl se, že z něj udělá přinejmenším píseček do zahrádky. Má k ruce i schopné pomocníky – koktavou Krtonožku, které Pytlík odehnal zákazníky od krámku, chrousta, který vzlétá do vzduchu tak dlouho, až z toho všichni usnou, a placatou, zablácenou Splešťuli s dlouhými klepety a vysloveně detektivními sklony. Naštěstí Pytlíka (i když zdaleka ne nezištně) zachrání včely a odnesou ho k sobě do úlu, aby jim tam kropil cestičky. Pytlík však není žádný příkladný zaměstnanec – nechá se krmit jako děťátko, krade cukrovíčko… a je tak nenasytný, že nakonec vyburcuje trubce a v úlu zavládne zmatek. Pytlík musí pryč, ale jeho dobrodružství zdaleka nekončí…

Brouk Pytlík si otevřel školu kreslení a malování! Docela náhodou, protože musel napravit, co způsobil, když se snažil chudáčkovi motýlovi, který se právě líhl z kukly, nacpat zpátky křídla, a dočista mu zničil krásnou malbu. Naštěstí se mu to podařilo hbitě napravit, a pak už se mu zakázky jen hrnuly – tu naučil slimáka malovat, přestože nemá ručičky ani nožičky (hádejte jak!), pan Tesařík si nemohl vynachválit portrét s dlouhatánskými pravými žíněnými vousy a na Pytlíka si nepřišla ani Stužkonoska Vrbová, přestože se mu pořád ztrácela a zase objevovala. Jeho škola jen vzkvétala, i když broučci museli obědvat právě to, čemu se právě podobaly jejich malířské výtvory. Nakonec to všichni dotáhli nejméně na švestkové knedlíky. Ale nic se nemá přehánět a Pytlík byl nakonec rád, že vyvázl zpod pěstiček rozzuřených broučků se zdravými krovkami! Není divu, že se na něj tak rozzlobili! Přečtěte si, jak to všechno bylo, a uvidíte.