Katerina Lachmanová Bücher

Soubor čtyřiceti krátkých zamyšlení nad tím, jaký význam má milosrdenství v duchovním životě.

Kniha o dôsledkoch neodpustenia a samospravodlivosti v živote jednotlivca, Cirkvi i národa. Existujú dva typy duchovnej neslobody, s ktorou mal a má osobnú skúsenosť každý obyvateľ planéty Zem. Ide o "väzenie neodpustenia" a "väzenie samospravodlivosti". Sú to dve úplne opačné situácie. V prvom prípade niekto človeku ublížil a nevie povedať "odpúšťam", v druhom prípade sa on sám previnil a nedokáže poprosiť o odpustenie. O možných príčinách takého stavu, o ťažkostiach, ktoré z toho plynú, a o ceste z nich je táto kniha. Prvé vydanie.

Bůh je Bohem pokoje. Vzpomeňme si na zkušenost proroka Eliáše: Bůh nebyl ani ve vichru, ani v zemětřesení, ani v ohni, ale „v tichém a jemném vánku“ (srov. 1 Král 19,12). Často se zneklidňujeme a chceme všechno vyřešit sami, ačkoli by bylo účinnější zůstat pokojně před Božím pohledem a nechat jej jednat, s moudrostí a mocí nekonečně větší, než je ta naše. „Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: ‚V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství‘“ (Iz 30,15). Kniha vychází v novém překladu Kateřiny Lachmanové.

Henri Nouwen beschreibt in diesem Buch seine existenzielle Erfahrung mit Rembrandts "Die Rückkehr des Verlorenen Sohnes". Er analysiert die Komposition und Details des Gemäldes und erschließt dessen geistlichen Reichtum als Weg zur spirituellen Reife, eingebettet in den Kontext von Rembrandts Leben.

„Jsou lidé, které si Bůh oddělí a vezme stranou. Ale jsou druzí, které nechá uprostřed zástupů, které ‘nestáhne ze světa’. Jde o lidi, kteří vykonávají běžnou práci, mají normální rodinu nebo žijí ve světě běžným životem svobodného člověka. Jde o lidi, kteří mají běžné nemoci a běžné smutky. Mají normální dům a normální oblečení. Jsou to lidé, které potkáte na jakékoli ulici. Tito lidé milují branku, která se otvírá na ulici, zrovna tak jako jejich světu neviditelní bratři milují bránu, která se za nimi definitivně zavřela. My druzí, lidé ulice, jsme hluboce přesvědčeni, že tato ulice a tento svět, kam nás Bůh postavil, jsou pro nás místem našeho posvěcování. Pevně věříme, že nám k tomu nic podstatného nechybí. Neboť jestliže by chybělo, Bůh by nám to již dal!“ (citát z díla) Na základě citátů Madeleine Delbrêlové autorka osvětluje některé aspekty tzv. laické sprituality, která je důležitou součástí života dnešních křesťanů.

Někdy máme pocit, že modlit se za druhé a za svět je ta nejméně efektivní služba, jakou člověk může konat. Ale přímluvná modlitba je duchovní zbraň těžkého kalibru, nikoli nouzová vycpávka volného času těch, kdo nic lepšího dělat neumí nebo nemohou. Jejím prostřednictvím se v neviditelné sféře odehrává duchovní boj, jehož ovoce se svým časem projeví viditelným způsobem. Přímluvná modlitba je rovněž projevem naší víry v Boha a lásky k bližnímu. Naší víry, protože přímluvou vyjadřujeme, že Bůh může a chce pro druhého vykonat dobro neskonale větší, než jaké jsme my schopni vykonat. A je projevem lásky, protože chceme-li pro druhého skutečně to nejlepší, nemůžeme vynechat dobro, které pramení z Boha a jeho moci.

Podtitul: Zrkadlo pre klasických i notoricky preťažených leňochov Témou knihy je lenivosť v klasickom a tradičnom chápaní, ale aj lenivosť v širšom slova zmysle. Rehoľníci by povedali acedia alebo vnútorný rozklad, ktorý sa raz prejaví nedbalosťou a nečinnosťou, druhý raz naopak - horúčkovitou aktivitou či svojvoľným rozptyľovaním pozornosti a vnútornej energie. Knižka je preto určená nielen tým, ktorí robia málo alebo nič, ale aj tým, ktorí robia priveľa alebo sú poháňaní všetkým možným, len nie Duchom. Vydanie prvé z českého originálu Dvojí tvář lenosti preložila Mária Majerníková

Následující novéna neboli devítidenní modlitba, při níž prosíme bl. Carla Acutise o přímluvu u Boha, je postavena na některých jeho krátkých, zato však „výživných“ výrocích. Může být použita jako mini duchovní obnova, ať už individuálně nebo ve společenství, ale také jako prosba o světlo a pomoc v nesnázích, případně jako přímluvná modlitba za druhé: za obrácení našich blízkých – sourozenců či kamarádů, rodičů, vlastních dětí nebo kmotřenců –, za uzdravení vztahů v rodině, za těžce nemocné, za lidi v závislostech atp.