Zápisníky II (1965–1969)

Druhý svazek edice původně rukopisných sešitů legendární osobnosti českého kulturního života obsahuje Čtvrtý (19. 4. 1965 − 23. 1. 1968) a Pátý zápisník (30. 1. 1968 – 13. 6. 1969), doplněné o samostatný oddíl zápisů na samostatných listech pravděpodobně z let 1964–1969. Jiří Němec psal tento intelektuální deník soustavně více než patnáct let, od srpna 1961 – vyzván tehdy Vladimírem Holanem – do roku 1978. (Záznamy z let 1961–1964 vyšly ve svazku Zápisníky I.) Zaznamenával aktivity, jichž byl účastníkem, i svou četbu, nad obojím pak v zápisnících vedl vlastní reflexe. Zápisníky jsou svědectvím o vnitřním nasazení jejich autora i vnějších zápasech, na kterých se podílel a jejichž středem bylo úsilí o svobodný život v podmínkách tehdejší komunisty ovládané společnosti, o „otevírání oken do Evropy“. Čtyři roky od počátku jara 1965 do konce jara 1969 tvoří v životě Jiřího Němce a lidí, s nimiž spojil svou činnost, období několika významných ofenzivních rozběhů a jejich zvratů. Zápisníky například vyjevují, že redaktoři časopisu Tvář se v roce 1965, kdy se schylovalo k zákazu periodika a na jehož sklonku byl také uskutečněn, nezaměřili k jeho pasivní obraně a obhajobě, nýbrž spolupráci soustředěně rozvíjeli, při vědomí účinnosti svého jednání. Jiří Němec „od počátku 60. let cílevědomě a promyšleně usiloval o obnovu života a působení katolické církve“ (Vojtěch Novotný). Důležité svědectví nynější svazek podává o snahách uvést do života v tehdejším Československu výsledky 2. vatikánského koncilu (1962–1965) a s ním souvisejících živých proudů západního křesťanství. Umožňuje sledovat, jak propojené byly okruhy, v nichž se Jiří Němec pohyboval, a jaká témata je spojovala, i to, jak se dialog původně zahájený uvnitř církví a mezi křesťany různých vyznání rozšířil o diskuse s ateisty, v nichž se vhodnými partnery křesťanů stali myslitelé hlásící se k různým, z hlediska komunistické totalitní moci neortodoxním podobám marxismu. Zápisníky II dále zachycují období let 1967–1968, které vyústilo v pokus o úplnou obnovu demokratického života v Československu, avšak bylo násilně přerušeno okupací sovětských vojsk v srpnu 1968 a postupně s pomocí místních zrádců potlačeno. Posrpnová doba je v nich zachycena především jako naléhavé hledání východiska ze situace, která se právem jeví jako bezvýchodná, neboť otevřený duchovní boj, tak jak byl dosud s úspěchy veden a jehož cíl se mohl zdát nedlouho předtím nadosah, se přítomností zbraní okupační moci jevil jako nereálný, a bylo třeba přejít do defenzivního postavení. V neposlední řadě pak tyto Zápisníky ze šedesátých let představují pramen k poznání toho, jak se vytvářely a vyvíjely strategie zápasu o svobodný život v Československu, jejž vedl Jiří Němec a lidé v jeho okolí, a zejména pak k poznání Němcových postojů, stejně jako pozic dalších soudobých filosofů a teologů, s nimiž debatoval nebo jejichž díla četl a kriticky reflektoval.