Dorothea, vévodkyně Kuronská

Knihou "Dorothea vévodkyně Kuronská" doplňuje autorka své dvě předchozí knihy "Tajemství Barunky Panklové" a "Kateřina Zaháňská" a uzavírá tím jakousi trilogii věnovanou třem ženám evropského formátu, Boženě Němcové, Kateřině Zaháňské a Dorothee Kuronské, ženám, propojeným vzájemným vztahem k sobě a vztahem k naší zemi. Božena Němcová vyrůstala v Ratibořicích na panství vévodkyně Zaháňské, která byla dcerou vévodkyně Kuronské. Všechny tři, i když náležely ke třem generacím, byly opěvovány pro svou krásu, šarm, duchaplnost a inteligenci a obdivovány pro schopnost umět hovořit a psát a zaujímat vyhraněné postoje, což bylo u žen jejich doby jevem ojedinělým. Dorotheu Kuronskou obdivoval J. W. Goethe, Ch. M. Talleyrand, Immanuel Kant, Moses Mendelssohn, ale i pruský král Friedrich Veliký, polský král Stanislav Poniatowski a ruský car Alexandr I. Portrétovali ji přední malíři a zůstala dodnes, především v Lotyšsku, ideálem ženy na vévodském křesle, mající schopnost, podle slov Güntera Elbina, držet moc v křehkých rukou.