Mehr zum Buch
Je tedy ve svém epistemologickém principu psychoanalýza poesii protipólem? Nebo snad ne tak docela? Surrealistický básník a psychoanalytik Roman Telerovský - jehož studie o paralelách mezi stavem básnické inspirace a protipřenosovou zkušeností v analytickém procesu patří k nejcennějším zdejším teoretickým příspěvkům na téma nevědomí a poesie vzniklým během posledního desetiletí - konstatuje, že sen se pro Freuda „stává obrázkovým rébusem, který čeká na rozluštění za pomoci techniky volné asociace na straně snícího a volně rozložené pozornosti na straně analytika, tedy více objektem analýzy než subjektem zkušenosti. Freud převádí neznámé na známé, proti tomu básník zůstává okouzlený souvztažnostmi a splétáním oneirických a bdělých aspektů myšlení a nechává je vstoupit do života". Ovšemže i přes nepochybnou existenci podprahových vzájemných rezonancí mezi oběma účastníky psychoanalytických rozhovorů je přibližování nevědomých obsahů a hnutí řeči vědomý konečným smyslem cele psychoanalytické kúry. Naproti tomu o nevědomých tendencích v poesii říká důvodně Roman Telerovský, že se „uchovávají v imaginativně slovním přestrojení“ a že básnění či „básnické myšlení (…) nevědomou emocionální pravdu odkrývá a zakrývá současně“. Stanislav Dvorský
Von Skutečnost imaginace: Mezi psychoanalýzou a surrealismem (2015) sind aktuell auf Lager verfügbar.
Buchkauf
Skutečnost imaginace: Mezi psychoanalýzou a surrealismem, Roman Telerovský
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2015,
- Buchzustand
- Gebraucht - Gut
- Preis
- 8,49 €inkl. MwSt.
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Titel
- Skutečnost imaginace: Mezi psychoanalýzou a surrealismem
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Roman Telerovský
- Verlag
- Sdružení Analogonu
- Erscheinungsdatum
- 2015
- Seitenzahl
- 156
- ISBN10
- 8090596827
- ISBN13
- 9788090596825
- Reihe
- Schlagwörter
- Sachbücher, Kunst & Kultur, Sozialwissenschaften, Psychologische Thematik, Literaturwissenschaft, Surrealismus
- Bewertung
- 5 von 5 Sternen
- Beschreibung
- Je tedy ve svém epistemologickém principu psychoanalýza poesii protipólem? Nebo snad ne tak docela? Surrealistický básník a psychoanalytik Roman Telerovský - jehož studie o paralelách mezi stavem básnické inspirace a protipřenosovou zkušeností v analytickém procesu patří k nejcennějším zdejším teoretickým příspěvkům na téma nevědomí a poesie vzniklým během posledního desetiletí - konstatuje, že sen se pro Freuda „stává obrázkovým rébusem, který čeká na rozluštění za pomoci techniky volné asociace na straně snícího a volně rozložené pozornosti na straně analytika, tedy více objektem analýzy než subjektem zkušenosti. Freud převádí neznámé na známé, proti tomu básník zůstává okouzlený souvztažnostmi a splétáním oneirických a bdělých aspektů myšlení a nechává je vstoupit do života". Ovšemže i přes nepochybnou existenci podprahových vzájemných rezonancí mezi oběma účastníky psychoanalytických rozhovorů je přibližování nevědomých obsahů a hnutí řeči vědomý konečným smyslem cele psychoanalytické kúry. Naproti tomu o nevědomých tendencích v poesii říká důvodně Roman Telerovský, že se „uchovávají v imaginativně slovním přestrojení“ a že básnění či „básnické myšlení (…) nevědomou emocionální pravdu odkrývá a zakrývá současně“. Stanislav Dvorský