Setrvat v pravdě Kristově

Manželství a svaté přijímání v Katolické církvi. Eseje zahrnuté v této knize představují odpověď pěti kardinálů římskokatolické církve a čtyř dalších badatelů na knihu Evangelium o rodině publikovanou v roce 2014 kardinálem Walterem Kasperem. Ta obsahuje jeho promluvu z mimořádné konzistoře kardinálů, která se konala ve dnech 20.-21. února 2014. Jedním z důležitých cílů tohoto setkání byla příprava dvou zasedání biskupské synody svolaných papežem Františkem na roky 2014 a 2015 k tématu „Pastorační výzvy pro rodinu v kontextu evangelizace“. V závěrečné části své řeči přišel kardinál Kasper s návrhem na změnu církevní nauky a disciplíny týkající se svátostí – a to takovou, která by v omezených případech umožnila rozvedeným a občansky znovusezdaným katolíkům přistupovat po určitém období pokání k svátosti Eucharistie. Kardinál se ve své argumentaci odvolával na raně křesťanskou praxi, jakož i na dlouholetý pravoslavný zvyk uplatňovat vůči rozvedeným milosrdenství. Druhá manželství jsou zde „tolerována“, a tato praxe se v pravoslaví obvykle označuje slovem oikonomia. Kasper doufá, že jeho kniha poskytne „teologický základ k následné diskusi kardinálů“ a že katolická církev najde cestu, jak vzájemně sladit věrnost a milosrdenství ve své pastorační aktivitě. Cílem tohoto díla je odpovědět na výzvu kardinála Kaspera k další diskusi o tématu. Eseje zde obsažené vyvracejí jeho specifický návrh na katolickou formu oikonomie v určitých případech rozvedených a občansky znovusezdaných osob, neboť takovou praxi nelze uvést do souladu s katolickou naukou o nerozlučitelnosti manželství a vedla by k zavádějícímu chápání jak věrnosti, tak milosrdenství. Kniha dále rozebírá primární biblické texty, které se zabývají rozvodem a dalším sňatkem. Následně se věnuje nauce a praxi, jaká převládala v rané církvi. V žádném z těchto případů – ať už jde o Písmo nebo o patristiku – nenacházejí autoři podporu pro onen typ „shovívavosti“ vůči občanským sňatkům následujícím po rozvodu, jak je hájí kardinál Kasper. Čtvrtá kapitola pak věnuje pozornost historickému a teologickému pozadí pravoslavné praxe oikonomie, zatímco pátá kapitola sleduje mnohasetletý vývoj současné římskokatolické nauky o rozvodu a dalším manželství. Naléhavost těchto kapitol je patrná vzhledem k tvrzení kardinála Kaspera, že v souvislosti s naukou o nerozlučitelnosti manželství tradice „není každopádně (…) tak přímá, jak se často tvrdí“, a že „existují historické otázky a různé pohledy odborníků, (…) které nelze prostě smést ze stolu“. Tato prohlášení vyžadují – vzhledem k závažnosti doktrinální otázky, o niž se jedná – odbornou odpověď. Ve světle biblických a historických poznatků z první části knihy autoři zbylých čtyř kapitol znovu zdůrazňují teologické a kanonické důvody pro zachování stávající soudržnosti mezi katolickou naukou a svátostnou disciplínou týkající se manželství a svatého přijímání. Studie obsažené v tomto svazku tak vedou k závěru, že odvěká věrnost Církve pravdě o manželství představuje nezvratný základ pro její milosrdnou a milující odpověď člověku, který se rozvedl a uzavřel nový občanský sňatek. Tato kniha tedy zpochybňuje předpoklad, že by tradiční katolická nauka měla být v rozporu se současnou pastorační praxí.