Broňka aneb Konec starousedlictví v Čechách

Vyprávění o životě a skutcích Broňky, bořitelky statků, která brázdí zemi spolu s ostatními kočovníky a hledá poslední zbytky starousedlíků, ukrytých ve statcích, za humny, ve stodolách, na vejmincích a v silážních věžích. Jsou to vrazi a věznitelé zvířat, vykořisťovatelé takzvaných zaměstnanců, zakladatelé agrárních pouští, zneuživatelé zákona o volném setrvávání osob. Nikdo z kočovníků si není jistý, kde přesně se jejich statky nacházejí, právě proto, že jsou stále na místě. Napsáno jako reakce na výtvarnou tvorbu Martina Lacka, který byl následně osloven, aby knihu ilustroval. V jistém smyslu tak je i text ilustrací k Lackově výtvarné práci, která konfrontuje hrdinská fantasy klišé s motivy ženství a která skrze záměrnou pixelovitost tematizuje digitalitu jako svébytnou formu výrazu. Lackův hrubý a groteskní přístup k malbě koresponduje s Gabrielovým přístupem k jazyku.