Parameter
- 40 Seiten
- 2 Lesestunden
Mehr zum Buch
„Jako by kdosi vypnul velmi jemnou, / téměř neznatelnou tkaninu / mezi nás a psaná slova,“ píše Iva Jakimiv a po této jemné, takřka neznatelné tkanině – a někdy snad i mimo ni a za ni – nás vede. Prostor, v němž se ocitáme, je prostorem určitým způsobem sevřeným: básně jako by byly napsány v jednom čase a místě, jako by prýštily z jedné životní situace – ale přitom je zcela samozřejmě a přirozeně zasazený v krajině, v živlech i ve městě. Tato ucelenost a zaokrouhlenost sbírky, spolu s čistým tónem, který charakterizuje její dikci, vytváří nevšední čtenářský zážitek. Jednotlivé obrazy a metafory se nesnaží o povinné novátorství, jak toho někdy býváme v mladé poezii svědky. V kontextu současné české poezie nemůžeme autorku zařadit do určité skupiny, k tomu či onomu zavedenému způsobu psaní, což chápu jako pozitivum. Zde slyšíme svébytný hlas, mající svou poetiku – jistě a zřetelně poučenou z četby, ale přesto nezaměnitelnou: tento „čistý tón“ si nespleteme s jiným.
Buchkauf
Zapálit oheň v letním dni, Iva Jakimiv
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2017
- Einband
- (Paperback)
Keiner hat bisher bewertet.
- Titel
- Zapálit oheň v letním dni
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Iva Jakimiv
- Verlag
- Pavel Mervart
- Erscheinungsdatum
- 2017
- Einband
- Paperback
- Seitenzahl
- 40
- ISBN10
- 8074652750
- ISBN13
- 9788074652752
- Reihe
- Schlagwörter
- Tschechische Literatur
- Beschreibung
- „Jako by kdosi vypnul velmi jemnou, / téměř neznatelnou tkaninu / mezi nás a psaná slova,“ píše Iva Jakimiv a po této jemné, takřka neznatelné tkanině – a někdy snad i mimo ni a za ni – nás vede. Prostor, v němž se ocitáme, je prostorem určitým způsobem sevřeným: básně jako by byly napsány v jednom čase a místě, jako by prýštily z jedné životní situace – ale přitom je zcela samozřejmě a přirozeně zasazený v krajině, v živlech i ve městě. Tato ucelenost a zaokrouhlenost sbírky, spolu s čistým tónem, který charakterizuje její dikci, vytváří nevšední čtenářský zážitek. Jednotlivé obrazy a metafory se nesnaží o povinné novátorství, jak toho někdy býváme v mladé poezii svědky. V kontextu současné české poezie nemůžeme autorku zařadit do určité skupiny, k tomu či onomu zavedenému způsobu psaní, což chápu jako pozitivum. Zde slyšíme svébytný hlas, mající svou poetiku – jistě a zřetelně poučenou z četby, ale přesto nezaměnitelnou: tento „čistý tón“ si nespleteme s jiným.