Stanislav Brouček Bücher

Monografie zkoumá problematiku českého vystěhovalectví do Francie v letech 1862 až 1918 a adaptační proces české menšiny v jinoetnickém prostředí.

Autor má na mysli "železnou oponu", která rozdělila svět na dva proti sobě bojující tábory. Za svého pohnutého života působil v Československu, Koreji, Vietnamu, ale také na druhé straně "železné opony", v Dánsku, Tunisu, Švýcarsku a Francii. Na obou stranách vidí klady i nedostatky. Setkává se také s oponou ideologickou, která dělí společnost a vytváří iluze a předsudky bránící hodnocení jiných ideologií.

Kniha podává přehlednou rekapitulaci českých (československých) postojů k emigraci a zahraničním Čechům. Vychází z detailního rozboru vystěhovalecké politiky v meziválečném Československu a v poválečných letech 1948-89. V následujícím období po listopadu 1989 se autoři věnují vývoji postupného sbližování domácího a krajanského světa.

Národopisná výstava českoslovanská v roce 1895 byla mimořádnou kulturní a společenskou událostí posledního desetiletí 19.století. Trvala půl roku a navštívily ji dva milióny diváků. Česká společnost jejím prostřednictvím demonstrovala před celou Evropou, hlavně však v tehdejším rakousko-uherském soustátí, svou národní identitu a snahu o politickou emancipaci. Tým autorů se snaží přiblížit neobyčejnou atmosféru výstavy, všímá si reálných i mýtických kulturních fenoménů, které měly reperezentovat dobově podmíněnou ideu češství.

Přítomnost Čechů a Slováků na jihu afrického kontinentu má dlouhou historii, zahrnující cestovatele a misionáře. Nejvýznamnější migrace do Jihoafrické republiky nastala po srpnu 1968, kdy odešlo kolem pěti tisíc lidí z Československa. Autor zachytil osudy některých z těchto jednotlivců a předkládá je v této publikaci. Životní příběhy krajanů v Jižní Africe představují různorodé dobrodružství a adaptaci na exotickou přírodu a odlišné civilizační zvyky. Čtenář se seznámí s jejich zkušenostmi s búrsko-britskou rivalitou a správou přírodního bohatství. Zážitky z pracovních kontaktů s barevným a černošským obyvatelstvem přiblíží chování různých etnických skupin, včetně Zulu a dalších bantuských jazykových komunit. Tyto výpovědi ukazují na život, který, ač začínal strádáním po útěku z komunistické totality, postupně nabýval na kvalitě. I když apartheid, odsuzovaný demokratickým světem, byl vnímán jako podobná totalita, Češi a Slováci zde objevili příležitosti pro seberealizaci, které jim doma chyběly.

Publikace je založena na výběru několika specifických aspektů daného tématu, tj. jistého podílu zahraničních Čechů na bilaterálních vztazích, které mají z pochopitelných důvodů jiné akcenty např. v Kanadě a jiné na Ukrajině, avšak přesvědčivě z textu vyplývá hodnota a význam diaspory pro existenci státních útvarů na území českých zemí. Je pochopitelné, že se autoři ve značné míře vztahují především k podílu zahraničních Čechů na vzniku Československa v roce 1918.