Stanislav Brouček Reihenfolge der Bücher

Přítomnost Čechů a Slováků na jihu afrického kontinentu má dlouhou historii, zahrnující cestovatele a misionáře. Nejvýznamnější migrace do Jihoafrické republiky nastala po srpnu 1968, kdy odešlo kolem pěti tisíc lidí z Československa. Autor zachytil osudy některých z těchto jednotlivců a předkládá je v této publikaci. Životní příběhy krajanů v Jižní Africe představují různorodé dobrodružství a adaptaci na exotickou přírodu a odlišné civilizační zvyky. Čtenář se seznámí s jejich zkušenostmi s búrsko-britskou rivalitou a správou přírodního bohatství. Zážitky z pracovních kontaktů s barevným a černošským obyvatelstvem přiblíží chování různých etnických skupin, včetně Zulu a dalších bantuských jazykových komunit. Tyto výpovědi ukazují na život, který, ač začínal strádáním po útěku z komunistické totality, postupně nabýval na kvalitě. I když apartheid, odsuzovaný demokratickým světem, byl vnímán jako podobná totalita, Češi a Slováci zde objevili příležitosti pro seberealizaci, které jim doma chyběly.

Publikace je založena na výběru několika specifických aspektů daného tématu, tj. jistého podílu zahraničních Čechů na bilaterálních vztazích, které mají z pochopitelných důvodů jiné akcenty např. v Kanadě a jiné na Ukrajině, avšak přesvědčivě z textu vyplývá hodnota a význam diaspory pro existenci státních útvarů na území českých zemí. Je pochopitelné, že se autoři ve značné míře vztahují především k podílu zahraničních Čechů na vzniku Československa v roce 1918.

Francie od 19. století vítala zahraniční přistěhovalectví, a obyvatelé českých zemí nebyli výjimkou. Každý migrační proud do francouzských měst a venkova přinášel jedinečné sociální vztahy mezi imigranty. Mezi původním domovem a novou zemí, kde hledali nový život, vznikalo napětí. Fyzický přesun byl jen vnějším projevem změny existence, zatímco skutečné přemísťování součástí původního domova probíhalo v myslích migrantů. Kniha se zaměřuje na neviditelné přesouvání českého domova do francouzského prostředí a na zpětné vazby na domov v české kotlině. Analyzuje motivy a smysly přesídlení jednotlivců a zkoumá kulturu obou domovů, dospívajíc k tezi o bipolaritě touhy po svobodě a zodpovědnosti za osudy těch, které migranté nechali za sebou. Text se dotýká moderního českého exulantství, reprezentovaného Josefem Václavem Fričem, a zmiňuje jednotlivce zahraničního odboje během první světové války, jako rivalitu mezi Františkem Kupkou a Edvardem Benešem, či blízkost Kupky k T. G. Masarykovi a J. S. Macharovi. Uctívá také sochaře Ottu Gutfreunda, který unikl trestu smrti, a věnuje se dalším osobnostem, včetně básníka a výtvarníka Jiřího Koláře.

(náhled na problematiku v kontextu vývoje světových migrací: vznik moderních diaspor a transnacionálních společností)

Výběr textů a diskuse ze semináře k problematice národního vědomí Čechů žijících v zahraničí.

Kniha podává přehlednou rekapitulaci českých (československých) postojů k emigraci a zahraničním Čechům. Vychází z detailního rozboru vystěhovalecké politiky v meziválečném Československu a v poválečných letech 1948-89. V následujícím období po listopadu 1989 se autoři věnují vývoji postupného sbližování domácího a krajanského světa.