Zygmunt Bauman Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

The breadth and depth of Zygmunt Bauman’s engagement with social theory and the history of social thought has perhaps been underestimated, in part because many of his early writings were in Polish and never translated into English, and in part because many important pieces appeared in edited volumes and journals that are not readily available. This volume brings together hitherto unknown or rare pieces by Bauman on the theme of theory and society and also makes available previously unpublished material from the Bauman Archive at the University of Leeds. A consistent theme of Bauman’s work was his sustained engagement with humanism, and this provides a unifying thread in the pieces brought together in this volume. Here Bauman reflects on some of the core concepts of sociology, examines the work of a wide range of social theorists, from Durkheim and Gramsci to Agnes Heller and C. Wright Mills, and addresses an array of key ideas and issues including inequality, identity and social change. A substantial introduction by the editors provides readers with a lucid guide through this material and develops connections to Bauman’s other works. This is the third and final volume in a series of books that make available the lesser-known writings of one of the most influential social thinkers of our time. It will be of interest to students and scholars across the arts, humanities and social sciences, and to a wider readership.

Zygmunt Bauman (1925–2017) gilt als einer der bedeutendsten Soziologen der Gegenwart, sein Werk wurde vielfach ausgezeichnet. Die Verwerfungen des 20. Jahrhunderts – Krieg, Antisemitismus, Flucht und Emigration – prägten sein Leben. Fragmente meines Lebens verbindet Briefe an seine Töchter und andere Texte mit autobiografischem Charakter zu einer fesselnden Erzählung über Baumans Leben, die erstmals auch tiefe Einblicke in das Privatleben des großen Soziologen gewährt. »Das erste Leben ist vergänglich. Das zweite – das erzählte – bleibt; und diese Form des Seins ist eine Eintrittskarte in die Ewigkeit. Im ersten kannst du nichts korrigieren; im zweiten – alles.«

Vedlejší škody, sousloví známé především z vojenské terminologie, užívá sociolog Zygmunt Bauman, když se zamýšlí nad narůstající sociální nerovností a marginalizací lidského utrpení, jež dosahují stále větších rozměrů. Chudoba je běžně vnímána jako problém neschopnosti vydělat peníze a je v zásadě kriminalizována. Nejnižší vrstva společnosti je v postavení, kdy by se jí ostatní nejraději zbavili. Takovéto chápání chudoby zakrývá sociální kořeny nerovnosti, které spočívají v kombinaci konzumní životní filozofie propagované a vštěpované spotřebitelsky orientovanou ekonomikou a úbytkem životních šancí dostupných chudým. V našem současném, tekutém a moderním světě jsou chudí vedlejší škodou společnosti orientované na zisk. Jsou to cizinci uvnitř, kteří jsou zbaveni práv, jimž se těší ostatní členové společenského řádu. Vydáním knihy Vedlejší škody s podtitulem Sociální nerovnosti v globálním věku navazujeme na předešlé Baumanovy tituly (Tekuté zlo, Tekutý život, Tekutý strach a Morální slepota).

Christian è un ricco agente immobiliare, proprietario di una Porsche e residente in una villa lussuosa. Quando finalmente riesce a concludere un affare redditizio su cui ha lavorato a lungo, non si sente come sperava. Inizia a interrogarsi se denaro, ambizione e successo siano davvero la chiave della felicità. Comincia a seguire misteriosi messaggi anonimi lasciati da qualcuno, che lo conducono a una riserva naturale vicina, dove scopre segni inaspettati del destino e il suo viaggio acquista una dimensione spirituale. Durante questa avventura, è accompagnato da Joshua, un gatto rosso che non lo abbandona mai. Perso in una natura tranquilla e piena di bellezze nascoste, Christian incontra un ex manager che ha trovato conforto nella solitudine, una misteriosa suora, un giovane che vive tra gli animali e altre figure sia spirituali che mondane, che lo portano a riflettere sulla perfezione che ha cercato per tutta la vita, ma che in realtà non ha mai raggiunto. Questa inaspettata avventura lo aiuterà a comprendere il vero significato della vita e della felicità.

Zygmunt Bauman was one of the great social thinkers of our inventor of the idea of liquid modernity, he transformed our way of thinking about the social conditions shaping our lives today.  His own life was shaped by the great social forces that scarred the second half of the twentieth century – war, communism, antisemitism, forced migration.  His work bears the traces of an outsider who knew all too well the enormous impact that social and political forces can have on personal lives. Bauman never wrote a full biography, but he wrote extended letters to his daughters in which he recounted the details of his life – his childhood and schooling; his experiences during the war and its aftermath; his forced emigration from Poland in 1968 and his subsequent life in exile, first in Israel and then in the UK, where he eventually settled at the University of Leeds.  This book makes available for the first time these fragments of a life recounted, woven into a compelling autobiographical narrative that is laced with the broader reflections of a master thinker on some of the great issues of our identity, antisemitism and totalitarianism.

A victim of the Nazis, then the communists. Twice a refugee, yet always remaining a committed socialist. In countless ways, Zygmunt Bauman lived the political upheavals of the twentieth and twenty-first centuries. He was an actor within them. Bauman’s own lived history informed his politics, which found expression in varying degrees in his sociology, as he wrote extensively on socialism, democracy, bureaucracy, morality, Europe and the Jewish experience. This volume brings together hitherto unknown or rare pieces by Bauman on the themes of history and politics by drawing upon previously unpublished material from the Bauman Archive at the University of Leeds. A substantial introduction by the editors provides readers with a lucid guide through this material and develops connections to Bauman’s other works. The second volume in a series of books that will make available the lesser-known writings of one of the most influential social thinkers of our time, History and Politics will be of interest to students and scholars across the arts, humanities and social sciences, and to a wider readership.

V životě, kde jsou hodnoty odvozovány od kasovních trháků a lidé touží po nejnovějších technických a módních vychytávkách, kde svůj názor odvozují od bulvárních drbů a jsou líní přemýšlet nad složitými otázkami, čelíme vážnému riziku, že ztratíme citlivost a přestaneme vnímat utrpení druhých. Zlo totiž neodhaluje svou tvář jen za okolností, v nichž lidé často jednají pod extrémním nátlakem, jako jsou například války, projevuje se převážně v každodenní necitlivosti k utrpení druhých, v neschopnosti či odmítání je pochopit a v náhodném odvracení etického pohledu. Zlo a mravní slepota se skrývají v tom, co považujeme za normální, v triviálnostech a v banalitě každodenního života, a to nejen v abnormálních a výjimečných případech. Britský sociolog Zygmunt Bauman a litevský filosof a politolog Leonidas Donskis jev morální slepoty analyzují prostřednictvím konceptu adiafory - umístění určitých činů nebo kategorií lidských bytostí mimo svět morálních závazků a hodnocení. Adiafora implikuje postoj lhostejnosti k tomu, co se ve světě děje, je znakem mravní otupělosti, která se podle autorů stále více vzmáhá v západní společnosti. Vydáním knihy Morální slepota s podtitulem Ztráta citlivosti v tekuté modernitě navazujeme na předešlé Baumanovy tituly (Tekuté zlo, Tekutý život, Tekutý strach).

In einer Welt, die von Äußerlichkeiten und Schnelllebigkeit beherrscht wird – einer „Liquid World“ – bleibt es ein unumstößliches Bedürfnis des Menschen, geliebt zu werden. Der 1985 geborene Leoncini entwickelt für seine Generation eine Lebensphilosophie, die sich gegen den scheinbar einvernehmlichen Abgesang auf die Liebesfähigkeit junger Menschen stellt. Ganz im Gegenteil sieht er die Liebe als einzige Antwort auf das unablässige Schützenfeuer der Aggression und Unverbindlichkeit aus dem Internet. Entlang der Ideengeschichte von Psychologie und Soziologie entsteht eine klare und kraftvolle Botschaft: ein Appell für Empathie und Heilung in einer von Profit und Technologie getriebenen Zeit. »Thomas Leoncini versteht es, die Herzen junger Menschen zu berühren. Er ermutigt sie, auf die Weisheit ihrer Seele zu vertrauen und durch Einsatz und Engagement zu einer menschenwürdigeren und hoffnungsvolleren Gesellschaft beizutragen.« Anselm Grün

Na počátku jednadvacátého století žijeme znovu v době strachu. Ať už jde o strach z válečných konfliktů, teroristických útoků nebo z přírodních, ekologických katastrof. Žijeme ve stavu neustálé úzkosti z nebezpečí, která mohou kdykoli a neohlášeně zasáhnout. Strachem nazýváme naši nejistotu - tváří v tvář rizikům, jež charakterizují naši tekutou moderní dobu, naši nevědomost o tom, co přesně hrozba představuje, a naši neschopnost určit, co lze a co nelze udělat, abychom jí čelili. Přitom modernita měla být podle Zygmunta Baumana, jednoho z předních sociálních myslitelů naší doby, takovým obdobím v dějinách lidstva, kdy obavy, které v minulosti pronikaly do společenského života, se již měly jevit jako nadbytečné. Lidé měli převzít nad svými životy kontrolu, držet je pevně v rukou a nést za ně odpovědnost. Baumanova kniha Tekutý strach přináší výčet moderních tekutých strachů, pokouší se odhalit jejich společné zdroje, analyzovat překážky, hromadící se na cestě k jejich identifikaci, a zkoumat způsoby, jak je vyřadit z provozu nebo je zneškodnit. Prostřednictvím svého popisu obav a úzkostí, které nás dnes tíží, Bauman rovněž upozorňuje na problémy, jimž budeme muset čelit a řešit je po většinu tohoto století, pokud chceme, aby na jeho konci pociťovali naši bližní větší jistotu, než dnes cítíme my.

A fatally ill woman is suffocated in her hospital bed. Her last visitor, Madeleine Reed, is accused of the crime. There are no witnesses. Madeleine cannot recall committing the murder and has no motive.

Pianist and author Keith Jacobsen tells the story of his lifelong passion for the piano as performer and teacher from early childhood in post-war Liverpool to the present day.

Education and Intercultural Identity offers a dialogue between influential authors Zygmunt Bauman and Agostino Portera that reflects on and discusses contemporary events and issues relating to the crisis of global normativity, education and intercultural identity.

Der Holocaust wurde inmitten der modernen Gesellschaft konzipiert und durchgeführt, in einer hochentwickelten Zivilisation und im Umfeld außergewöhnlicher kultureller Leistungen; er muss daher als Problem dieser Gesellschaft, Zivilisation und Kultur betrachtet werden.

"Previously unpublished writings on culture and art by one of the most influential social thinkers of our time"--

Alan Harris, an old school Oxford Don, very comfortable in his academic world leads an outwardly contented life, until the body of one of his students, Simon, is discovered in the river - his empty punt moored nearby.

In einem berührenden und überzeugenden Essay plädiert der berühmte Philosoph für Orte der Begegnung, um die Verunsicherung der modernen Menschen und ihre Fremdenangst abzubauen. Der Raum für Begegnungen kann nur die Stadt sein, wo sich seit jeher die Menschen als Fremde begegnen und miteinander umgehen lernen.

Náš tekutý moderní svět, podobně jako všechny tekutiny, se neustále mění a nedokáže si dlouho udržet svůj tvar. Mění se móda, naše touhy, obavy a skutečnosti, které nás ovlivňují. Podmínky, v nichž žijeme a plánujeme budoucnost, se také neustále vyvíjejí. Příležitosti k štěstí a hrozby bídy k nám přicházejí a odcházejí příliš rychle, než abychom mohli reagovat. Jako obyvatelé tohoto světa se snažíme přizpůsobit, být flexibilní a připraveni na změny. Přesto nás zaplavuje příliv informací, který nás může zahltit. Běžné aspekty každodenního života se často ukrývají za zdáním důvěrné známosti a je třeba je vytrhnout z rutiny, aby se ukázaly jejich mimořádné aspekty. Zygmunt Bauman se v těchto 44 dopisech snaží o tento proces: každý dopis vypráví příběh z běžného života, ale odhaluje nečekané a fascinující detaily, které bychom jinak přehlédli. Tyto dopisy, psané pro čtenáře italského časopisu v letech 2008 až 2009, jsou poutavé, objevné a znepokojivé, a nabízejí analytický pohled na náš moderní tekutý svět.

Autoři pomocí precizní definice „tekutého zla“ diagnostikují aktuální geopolitickou situaci v Evropě, charakterizovanou vratkostí, nejistotou a politickým populismem. Kniha popisuje fenomén zla, které je všudypřítomné a nesmrtelné, avšak v současné podobě se liší od minulosti. „Tekuté zlo“ je obtížně uchopitelné a neustále proměnlivé, což ho činí zrádnějším a nebezpečnějším než „pevné zlo“ minulosti, které bylo koncentrované a snadno detekovatelné. Základním prostředkem „tekutého zla“ není hrubá síla, ale metoda svádění a ústupu. Toto zlo se dokáže převlékat a vystupovat jako přítel, například v podobě populistických politiků slibujících rychlá řešení nebo sledovacích zařízení, která si lidé dobrovolně implementují. Autoři analyzují problémy současné Evropy, zejména v zemích bývalého Východního bloku, a poukazují na politickou nestabilitu a rostoucí sociální rozdíly. Zkoumají také, proč se nenaplnila Fukuyamova vize o „konci dějin“ a konečném vítězství demokracie, místo toho dochází k prohlubujícímu se rozkolu mezi Západem a Východem a vzrůstajícímu populismu. Text se odkazuje na ekonomické teorie, filozofické směry a významná díla z literatury, hudby a kinematografie.

Zygmunt Bauman, der im Januar 2017 starb, war einer der wichtigsten Soziologen und Denker des 20. Jahrhunderts, der unter anderem den Begriff der flüchtigen Moderne geprägt hat. Gelesen auf allen Kontinenten der Welt, war der als »Kopf der Globalisierungsgegner« und »Prophet der Postmoderne « bezeichnete Gelehrte eine Ausnahmeerscheinung in der Welt der Geisteswissenschaften. In seinem Werk ist – wie auch in diesem Gesprächsband – Politisches und Persönliches nicht zu trennen: Weshalb wir die Fähigkeit zu lieben verlernen oder Mühe mit moralischen Urteilen haben, sind Fragen, deren gesellschaftliche wie individuelle Aspekte Zygmunt Bauman gleichermaßen gründlich auslotet. Intellekt und Engagement, Macht und Identität, Religion und Fundamentalismus, Glück und Moral, Utopie und Geschichte sind einige der Themen, die ihn zeit seines Lebens beschäftigten.

»Jedes einzelne von Baumans Büchern in der letzten Dekade kann als Meisterwerk gelesen werden.« Ulrich Beck »Make America great again«, lautet der Leitspruch des amtierenden US-Präsidenten. Nicht »vorwärts« soll es gehen, wie Barack Obama noch im Wahlkampf von 2012 versprochen hatte, sondern zurück zu alter Größe. Die Menschen scheinen die Hoffnung auf ein besseres Leben in der Zukunft aufgegeben zu haben und wenden sich stattdessen einer angeblich guten alten Zeit zu. In seinem letzten zu Lebzeiten vollendeten Buch untersucht der große Soziologe und Philosoph Zygmunt Bauman die Gründe für diese globale Epidemie der Nostalgie. Gut fünfhundert Jahre nach der Veröffentlichung von Thomas Morus’ Utopia , so seine These, haben die Nationalstaaten die Fähigkeit eingebüßt, ihre Versprechen auf Wohlstand und Sicherheit einzulösen. Wer in einer globalisierten Welt nach Orientierung sucht, der richtet seinen Blick daher nicht länger auf einen als Ideal verklärten Ort – einen topos –, sondern in eine untote Vergangenheit.

Wenn in kurzer Zeit Hunderttausende Menschen ins Land kommen, stellt das für jede Nation eine gewaltige Herausforderung dar. Und dennoch wirkt es befremdlich, dass Migration praktisch alle anderen Themen von den Titelseiten verdrängt. Den Klimawandel. Die Ungleichheit. Zerfallende Staaten. Also die eigentlichen Ursachen der Migration. Zygmunt Bauman spricht angesichts der emotionalen Debatte von einer moralischen Panik. Und er stellt die Frage, wer von dieser Panik (oder Panikmache?) profitiert. Nicht zuletzt, so der Soziologe, populistische Politiker, die endlich klare Kante zeigen können – zumindest solange sie nicht in der Verantwortung stehen. Inmitten der Hysterie und der zunehmenden Xenophobie plädiert Bauman für Gelassenheit und Empathie. In einer Welt, in der Geld, Bilder und Waren frei zirkulieren und ob deren Kugelform sich die Menschen »nicht ins Unendliche zerstreuen können« (Kant), werden wir lernen müssen, mit den anderen zusammenzuleben.

Management has been one of the driving forces of the last century, indeed an idea and a language that colonized most other institutions, areas of human activity and walks of life, even those that had until recently been regarded as completely unmanageable, such as art, academia and creativity.

Am besten hilft man den Armen aus ihrem Elend heraus so eine geläufige Annahme, wenn man die Reichen immer reicher werden lässt. Die Reichen kurbeln die Wirtschaft an. Geht es der Wirtschaft gut, geht es uns allen gut. Somit kommt letztendlich der Reichtum Weniger uns allen zugute. Zygmunt Bauman nimmt diese Annahme genau in den Blick und dekonstruiert sie Stück für Stück. Unsere tägliche Erfahrung, zahlreiche Untersuchungen und nicht zuletzt die reine Logik wiederlegen diese Annahme. Eine derartige Diskrepanz zwischen Tatsachen und gängiger Meinung lassen ihn innehalten und fragen: Warum sind diese Ansichten so weit verbreitet? Warum widersetzen sie sich so hartnäckig den bereits vorliegenden und rapide zunehmenden Nachweisen, die das Gegenteil belegen? In diesem essayistischen Buch beantwortet einer der weltweit führenden Soziologen und Philosophen diese Frage. Bauman nimmt die stillschweigenden Annahmen und unreflektierten Überzeugungen kritisch unter die Lupen und weist nach, dass sie falsch, trügerisch und irreführend sind.

Výjimečná kniha názorů na vztah umění a vědy z per našich předních exaktních a společenských vědců a lékařů. Řešitelé projektu Registru uměleckých výstupů (RUV), který se snaží zrovnoprávnit financování vysokých uměleckých škol a škol s uměleckými programy s ostatními univerzitami a vysokými školami, vyzvali k tomuto úkolu na šedesát českých a slovenských vědeckých osobností, z nichž svými texty přispěly bezmála tři desítky. S velkými díky jsme uvítali především účast doyena světové sociologie profesora Zygmunta Baumana, který se o projekt živě zajímá.

Světově proslulý sociolog Zygmunt Bauman zkoumá v této knize spolu s Carlem Bordonim sociální a politické rozměry současné krize státu. Zmatek následující po finanční krizi z let 2007-2008 výrazně prohloubil společenské změny, podle Baumana a Bordoniho však kořeny potíží, kterým západní společnost v současnosti čelí, vycházejí z mnohem hlubší série změn a přechodů, jež lze vysledovat do minulosti a nesou s sebou dlouhodobé následky.

Datované postřehy a aktuální úvahy jednoho z nejvnímavějších sociálních myslitelů dneška zaznamenané od podzimu r 2010 do jara 2011 nejsou ani tak osobní reflexí, ale spíše pokusem o zachycení příznaků naší doby v jejich pohybu – možná v době, kdy jsou teprve sotva patrné, ale rozhodně před tím, než dozrají v nějakou běžnou, až příliš důvěrně známou formu, která je tak banální, že už jí ani nevěnujeme pozornost. Některé se nám nadlouho usadí v každodenním životě, jiné se rozplynou a vytratí dřív, než si jich stačíme všimnout, zaznamenat je a blíže prozkoumat: v našem rychlém, proměnlivém a kaleidoskopickém světě můžeme jen sotva předvídat, kam zamíří, a předem odhadnout, které z nich nabydou na objemu a na významu a které od začátku nemají naději na úspěch.

Das Thema Überwachung ist allgegenwärtig: Wir werden in der U-Bahn gefilmt, machen Privates auf Facebook öffentlich, Minidrohnen werden bald so billig sein, dass Neugierige ihre Nachbarn ausspionieren können. All das ist nicht nur für die Politik eine Herausforderung, sondern auch für die Soziologie. In dem in diesem Band dokumentierten Gespräch unternehmen Zygmunt Bauman und David Lyon, der Begründer der »Surveillance Studies«, den Versuch, Foucaults Idee des Panopticons und Deleuze' Überlegungen zur Kontrollgesellschaft auf den neuesten Stand der Technik zu bringen.

Zygmunt Bauman is one of the most original and influential social thinkers of our time. * In this new book Bauman argues that, in our contemporary liquid- modern world, culture seeks no longer to enlighten the people but to seduce them.

Życie nowoczesne, czyli obsesyjne przerabianie wszystkiego na nowe, lepsze wersje, jest nie do pomyślenia bez utopii. A jednak wraz z XX wiekiem coś się w myśleniu utopijnym skończyło. Każda reklama nowego kosmetyku czy nowej recepty na odchudzanie maluje obraz utopijnego szczęścia! Nadzieje na lepsze życie wiążemy nie ze zmianą świata, ale własnego ciała, najbliższego jego otoczenia i zawartości utkanej przez nas 'sieci' znajomości i kontaktów... Wizja socjalistyczna jest bodaj jedyną, która odważa się wykraczać poza horyzont codziennej rutyny. Jest jedyną niemal szansą dotarcia do źródeł społecznie wytwarzanych niedomagań, bolączek i etycznej ułomności ludzkiego współbytowania...

Sicherheit und Freiheit zählen zu den Grundbedürfnissen des Menschen. Gemeinschaft – schon das Wort konnotiert Wärme. Sie bietet Schutz, beschneidet aber zugleich unsere Individualität und unsere Freiheit. Man muß immer wieder versuchen, diese beiden gleichermaßen kostbaren Werte auszubalancieren, störungsfrei in Einklang kommen sie nie. In Gemeinschaften greift Zygmunt Bauman die Möglichkeiten und Gefahren auf, die sich aus diesem Dilemma ergeben. Mit essayistischer Brillanz diskutiert er einen Begriff, der in den Debatten über die Zukunft von Umwelt und Gesellschaft eine zentrale Stellung einnimmt.

Wie sollen wir leben? Worin besteht das Glück? In der flüchtigen Moderne wollen wir mit solchen Fragen am liebsten gar nicht behelligt werden. Wir wissen schließlich genau, worauf es ankommt: Mehr Geld heißt mehr Glück, und jeder einzelne ist für seinen Erfolg und sein Scheitern selbst verantwortlich. Zugleich stürzt uns die Frage in bodenlose Ratlosigkeit, denn worin wir morgen unser Glück erblicken werden, scheint völlig unvorhersehbar. Daß eine Orientierung trotzdem möglich ist, zeigt der große Essayist Zygmunt Bauman, indem er Klassiker der Philosophie auf ihre Botschaften für die unmittelbare Gegenwart hin abklopft. Wenn wir Heutigen, so sein Fazit, schon gezwungen sind, unser Leben als Kunstwerk zu betrachten, uns permanent zu verändern und neu zu definieren, dann können wir die Anleitungen der Moral und Ethik zwar ausschlagen, den Konsequenzen unseres Handelns aber trotz allem nicht entkommen.

»Ich shoppe, also bin ich …« – so fasst Zygmunt Bauman den Wandel unserer Gesellschaft zusammen, die sich von einer Gesellschaft der Produzenten in eine Gesellschaft der Konsumenten transformiert. In dieser Verbrauchergesellschaft werden die Individuen selbst zur Ware, sie müssen sich auf dem Markt als Konsumgut bewerben und verkaufen. Sie sind zugleich Konsument, aber auch Handelsartikel und Vermarkter, Ware und Verkäufer. In einer solchen Gesellschaft sind Arme keine (potentiellen) Arbeitskräfte oder Objekte des Sozialstaates, sondern gescheiterte Verbraucher, nicht brauchbare Güter. Völlig nutzlos, werden sie als menschlicher »Abfall« angesehen, für den – im Zeichen der Deregulierung – niemand Verantwortung zu übernehmen hat.

Przenikliwa i gorzka wiwisekcja warunków ludzkiej egzystencji w epoce zglobalizowanego kapitalizmu. Autor podejmuje zagadnienia \ludzkich odpadów\ szczególnie bezrobotnych i uchodźców, \zarządzania strachem\ jako nowej formy sprawowania władzy politycznej, oraz niezbywalności utopii w jej dawnym kształcie wizjonerskiego projektu. Na szczególną uwagę zasługują błyskotliwe analizy problemu uchodźców we współczesnym świecie i dwuznacznej roli organizacji humanitarnych, a także szerzącej się w Polsce i na świecie mody na strzeżone osiedla i jej negatywnych skutków społecznych.

Zygmunt Bauman schlägt theoretische Funken: Wer heute noch die Chuzpe hat, »Ich« zu sagen, sollte schneller sein als die anderen. Doch Achtung: Die Befriedigung hat ein Verfallsdatum – die nächste Frühjahrskollektion kommt bestimmt. In sechs Studien, die auf Vorlesungen am Institut für die Wissenschaften vom Menschen in Wien zurückgehen, greift der brillante Essayist seine großen Themen wieder auf: Ethik, die Erinnerung an den Holocaust, Freiheit und Kunst in der flüchtigen Moderne.

Leben bedeutet mit der Ungewissheit umzugehen. Unsicherheit und Ungewissheit prägen den Alltag vieler Menschen. Ohne stabile gesellschaftliche Formen und Institutionen fehlt ihnen ein Bezugsrahmen sowohl für ihr Handeln als auch für langfristige Lebenspläne. Sie sehen sich gezwungen, ihr Leben aus einer endlosen Abfolge von kurzfristigen Projekten und Episoden zusammenzuflicken. Konzepte wie »Karriere« oder »Fortschritt« können nur noch von wenigen aktiv verfolgt werden, und »in Sicherheit zu leben« bedeutet vielerorts, bewacht zu werden und abgeschottet zu sein von den Wirren der globalen Megacitys, von Armut und dem »menschlichen Abfall«. Der renommierte Soziologe Zygmunt Bauman erkundet in diesem Band die endemische Unsicherheit, die unser heutiges Leben formt. In »flüchtigen Zeiten« wird dem Individuum ein sehr hohes Maß an Flexibilität und Anpassungsfähigkeit abverlangt und die permanente Bereitschaft, Taktiken zu ändern, Verpflichtungen und Loyalitäten ohne Bedauern fallenzulassen und Gelegenheiten je nach kurzfristiger Verfügbarkeit zu ergreifen.

Wir leben im Zeitalter der Angst – höchste Zeit, den Klassiker von Zygmunt Bauman zu lesen, der hier endlich zum ersten Mal deutsch vorliegt. Viele Katastrophen haben wir schon hinter uns, an die Fernsehbilder haben wir uns gewöhnt, aber die Anatomie der Ängste, die Misere der Moderne hat sich nicht verändert. Im Gegenteil: Die Gedanken von Bauman haben nichts von ihrem Gewicht verloren, sie sind heute, da die von ihm dargestellten Mechanismen zunehmend wirksam werden und sich seine Vorhersagen bewahrheiten, aktueller und leichter verständlich denn je. Ein grandioser, mitreißender Text über die Herkunft der Angst und die Möglichkeiten zu ihrer Überwindung.

Komunita sa v našich predstavách vždy spája s príjemnými pocitmi. Prináša obraz ideálneho spoločenského usporiadania, strateného raja, ktorý túžime znovu nájsť. Sľubuje bezpečie a vzájomné porozumenie, pevný bod v skutočnom svete "tekutej modernity", ktorý je premenlivý a plný neistoty. Zygmunt Bauman skúma, ako nám dnes v sociológii široko používaný koncept komunity môže pomôcť pri hľadaní odpovedí a vysvetlení aktuálnych spoločenských problémov.

Kniha rozhovorů o umění života, vědě, životě umění a dalších otázkách. Se Zygmuntem Baumanem hovořili Roman Kubicki a Anna Zeidler-Janiszewska, uspořádal a ediční poznámku napsal Miloslav Petříček. Vyšla u příležitosti udělení ceny nadace VIZE 97 za rok 2006.

Comment vivre ensemble dans un village global sans contrat social défini?

Baumans Buch ist ein überzeugendes Plädoyer für eine tolerante Ambivalenz und damit ein wichtiger Beitrag zur aktuellen Diskussion um Fremdenfeindlichkeit, Rassismus und Nationalismus. Der Anspruch der Moderne, den Menschen Klarheit, Transparenz und Ordnung zu bringen, war von vornherein zum Scheitern verurteilt. Denn mit ihm wurde die grundsätzliche Ambivalenz der Welt und die Zufälligkeit unserer Existenz, unserer Gesellschaft und Kultur geleugnet. »Freiheit, Gleichheit, Brüderlichkeit« war der Schlachtruf der Moderne. »Freiheit, Verschiedenheit, Toleranz« ist die Waffenstillstandsformel der Postmoderne. Und wenn Toleranz in Solidarität umgewandelt wird, kann sich Waffenstillstand sogar in Frieden verwandeln.

Die kulturelle Logik der globalen Modernisierung hat etwas vom Orwell'schen »Big Brother« - nicht im Sinne der Gleichschaltung von Menschen, sondern in der Anmaßung, zu bestimmen, wer gebraucht wird, wer dazugehört und in einem Staat leben darf und wer nicht. Ortlose Migranten, Flüchtlinge und für »überflüssig« gehaltene Menschen - Exklusion geht mit der Modernisierung und Globalisierung einher. Wenn die gesamte Welt von der ökonomischen Rationalität erfasst ist, existiert kein Ort mehr, der die wirtschaftliche »Freisetzung« oder kulturelle »Entwurzelung« von Menschen auffangen kann. Die Konsequenzen des sogenannten Fortschritts werden weltweit spürbar. Auf lokaler Ebene manifestiert sich dann die Notwendigkeit, Lösungen für global produzierte Probleme zu finden – ein Projekt ohne große Erfolgschancen, so scheint es.

Głos światowej sławy socjologa na temat najwazniejszych problemów współczesnego świata. Książka inspirująca i kontrowersyjna, tchnąca rzadko dziś spotykanym optymizmem i wiarą w mozliwość urzeczywistnienia się wartości i ideałów.

A new book by one of the most original and brilliant social thinkers of our time. * Extends and develops some of the key themes in other Bauman titles, namely what it is like to live in a time of 'liquid modernity', identity, culture and consumerism.

This topical new book by Zygmunt Bauman explores the notion of identity in the modern world. As we grapple with the insecurity and uncertainty of liquid modernity, Bauman argues that our socio-political, cultural, professional, religious and sexual identities are undergoing a process of continual transformation.

"W świecie nowoczesnym sztuka powieści oferowała ujście dla kłopotów i zgryzot, opisanych przez Freuda w dziele zatytułowanym "Kultura jako źródło cierpień" dla "niedopasowań" typowych dla społeczeństwa, które oferuje swym członkom los bezpieczny w zamian za zgodę na przykrywanie ich wolności. Bóle, rozterki, zgryzoty typowe dla ponowoczesnego świata legną się natomiast w spoleczeństwie, które oferuje ekspansję wolności osobistej w zamian za kurczenie się zakresu bezpieczeństwa jednostkowego losu. Zgryzoty ponowoczesne rodzą się z wolności, nie z ucisku."

Kniha patrně nejvýznamnější osobnosti současné sociologie navazuje na autorovo předchozí dílo Tekutá modernita. Bauman tematizuje problém lidské identity a proměnu pohledu na osobnost v souvislosti s pokračujícím trendem individualizace a rozšiřování privátní sféry. Tento proces by mohl ohrožovat samou podstatu moderní society a Bauman se snaží analyzovat takové jevy, jako je kontrast mezi lokálním řádem a globálním chaosem, stanovení hranic kontroly a bezpečnosti při reklamování stále větší svobody na jednotlivce, základní možnost dohody v době kultu jedinečnosti a odlišnosti.... celý text

To piec pasjonujacych rozmow w ktorych Bauman opowiada o mlodosci spedzonej w Polsce i o powojennej polskiej socjologii prezentuje swoich intelektualnych mistrzow i powinowatych objasnia kluczowe watki swojej mysli spolecznej i wypowiada sie na temat jej przyszlosci Wyjasnia jak to jest byc jednoczesnie socjalista i liberalem i dlaczego wierzy ze swiat moze i powinien byc zmieniany

The latest book by Zygmunt Bauman, one of the most original and influential social thinkers of our time. * Offers an original analysis of the central figure of our contemporary, 'liquid--modern' times -- the man or woman with no fixed or durable bonds. schovat popis

Zygmunt Bauman ve své práci zkoumá charakter současné společnosti a rozvíjí myšlenky z předchozích děl. K označením, jimiž sociální teoretici charakterizují současnost, přidává termín tekutá modernita. Modernizaci chápe jako proces „zkapalňování“, kdy v těžké modernitě byly tradiční pevné struktury nahrazeny novými formami, zatímco v tekuté modernitě se tyto struktury rozpouštějí. Omezení individuální svobody výběru a jednání se rozvolňují, a životní vzorce se stávají diferencovanějšími. Zatímco dříve vedlo roztavení pevných struktur k novému řádu, nyní se rozpadly i síly, které by mohly politicky nastolit otázku řádu a systému. Tyto síly se přesunuly od „systému“ k společnosti a od politiky k „politice života“, což znamená, že se zaměřují na mikro úroveň společenského soužití. Tekutá modernita je individualizovanou verzí modernity. Bauman zkoumá změny, které přináší nástup tekuté modernity pro lidskou situaci, a dělí je do pěti částí, v nichž analyzuje proměny základních moderních konceptů, jako jsou úsilí o emancipaci, individualizace, pokrok, oddělení času a prostoru a národní stát.

Touto knihou se její autor stal světově uznávaným sociologem a autoritou v oblasti analýzy pozdně moderní doby. Ačkoliv Bauman chápe holocaust jako ,,židovskou tragédii", zdůrazňuje její specifické rysy, které ji odlišují od ostatních genocid, nejen z 20. století. Konstatuje, že ,,holocaust se objevil a byl realizován v naší moderní, racionalizované a racionalistické společnosti, na vysoké úrovni rozvoje naší civilizace a na vrcholu úspěchů lidské kultury – ale právě proto je problémem této společnosti, této civilizace a této kultury". Holocaust je tak pochopen nikoliv jako ,,pouze" historická událost, ale jako dějinný milník, jako výpověď o povaze a charakteru naší civilizace, o tom, jak degenerovala lidská racionalita a k jakým cílům byla použita.

V této knize je svoboda analyzována spíše jako sociální vztah nežli jako idea nebo postulát. Při pohledu z tohoto hlediska nám svoboda odhaluje svoji relativní tvář, jež může pro každého z nás vypadat jinak. Kam až lidská paměť sahá, znamenala svoboda vždy privilegium, z něhož se svobodní těšili buďto díky síle nebo naopak kvůli slabosti. Protože je svoboda základním námětem mnohých společenských věd, budou informace obsažené v této knize, jež je nikoliv nepodstatným příspěvkem k teoretickému výzkumu současné společnosti, přínosem pro učitele i studenty značně široké škály společenskovědních disciplín.

Zygmunt Bauman entwirft das Bild einer Moderne, die sich durch exterritorial und mobil gewordene Machtstrukturen auszeichnet. Das Individuum ist zwar in die Freiheit entlassen, muß das soziale Gewebe jedoch in Heimarbeit selbst herstellen. Es gibt kein Schaltzentrum der Macht mehr, die Strukturen sind flüchtig, die Freiheit beliebig. In seiner mitreißenden Analyse wagt Zygmunt Bauman einen Ausblick auf eine Zeit nach der Zweiten Moderne; die Risikogesellschaft mit ihren flexiblen Menschen läuft auf eine flüchtige Moderne zu, in der Revolutionen, die ja etwas Bestehendes auflösen sollen, keinen Ansatzpunkt mehr haben. schovat popis

La mondialisation est-elle un bien ou un mal ? Quelles en seront les conséquences ? Pour Zygmunt Bauman, il y aura d'un côté une élite minoritaire qui en tirera les bénéfices, de l'autre une masse de plus en glus nombreuse d'exclus, poussés à la violence et au repli identitaire. Cet essai donne ainsi un sens et une cohérence aux phénomènes préoccupants qui agitent le monde actuel : affaiblissement de l'État-nation, primat du marché sur le politique, rôle des nouveaux médias, obsessions sécuritaires, régression sociale, etc. En dénonçant ces non-dit, il dévoile la profonde crise des valeurs humanistes que nous traversons.

Globalizácia je v súčasnosti veľmi frekventované slovo. Kniha Zygmuta Baumana sa odhalením sociálnych koreňov a dôsledkov procesu globalizácie pokúša rozptýliť hmlu, ktorá tento pojem zahaľuje. Popri narastajúcom celosvetovom podnikaní, finančníctve, obchode a informačnom toku sa do pohybu dáva aj ,,lokalizujúci" proces fixácie na priestor. Neotribalistické a fundamentalistické tendencie sú legitímnym potomkom globalizácie, podobne ako ,,hybridizácia" kultúry.

Die Postmoderne stellt sowohl Fluch als auch Chance für die moralische Person dar und wirft die Frage auf, welches ihrer Gesichter als bleibendes Ebenbild hervorgeht. Im Garten Eden existierte Moral nicht, und erst durch den Baum der Erkenntnis wurden Adam und Eva moralische Wesen, die zwischen Gut und Böse wählen mussten. Diese Ambivalenz birgt immer das Risiko des Scheiterns. Historisch lassen sich drei Strategien erkennen, um mit dieser Ambivalenz umzugehen: Erstens die vormoderne Epoche, die durch religiöse Systeme Erleichterung durch Reue und Erlösung versprach. Zweitens die Moderne, die eine Welt ohne falsche Entscheidungen forderte und Verantwortung durch Regeln und ethische Gesetzgebung ersetzte. Drittens die Postmoderne, in der das ethische Monopol des Staates gebrochen ist und individuelle Wahlfreiheit herrscht. Diese Situation verstärkt die Verantwortung des Einzelnen, da die Idee eines einheitlichen Regelsystems aufgegeben wurde. Eine Untersuchung der postmodernen Moral erfordert auch eine Analyse des postmodernen Lebens und seiner Strategien. Bauman beleuchtet in seinen Essays die fragmentarische Existenz des modernen Menschen und thematisiert Aspekte wie Gemeinschaft, das Bild des Fremden, Gewalt und postmoderne Ängste. Zygmunt Bauman ist emeritierter Professor für Soziologie an der Universität Leeds.

"První publikace v čestine, která se zabývá sociologickými aspekty života v postmoderní společnosti srozumitelně, vtipně a čtivě. Autor - světově proslulý svou knihou o vztahu modernity a holocaustu - se v pěti esejích zabývá sociálním smyslem a podstatou sporu o postmodernitu, proměnami životního stylu a osobnostních vzorců chování, velkoměstským životem, způsoby zacházení s tělem a především současnými a budoucími osudy mravnosti. Tuto knihu profesor Bauman sestavil se svých esejí speciálně pro české vydání."

In Deutschland gilt es gegenwärtig als chic, die Soziologie für unfruchtbar und überholt zu halten. Gegen die Argumente von Verächtern soziologischer Analysen zeigt das elegante und luzide Buch von Zygmunt Baumann, daß der einzelne täglich in seinen Handlungen und Überlegungen soziologische Kategorien verwendet. Was es bedeutet, soziologisch zu denken, erklärt der Autor, indem er von den alltäglichen Erfahrungen ausgeht. Jedes Kapitel des Buches beschäftigt sich mit einer Dimension des Alltags, den Alternativen, mit denen wir ständig konfrontiert sind und zwischen denen wir routinemäßig eine Wahl treffen. »Vom Nutzen der Soziologie« soll unser Alltagswissen nicht »korrigieren«, sondern vergrößern und die Befragung des vorgeblich Selbstverständlichen fördern – kurz: Zygmunt Baumans fulminantes Buch ist ein Buch für den täglichen Gebrauch.

The book discusses the role of intellectuals in the modern world. Bauman connects this with current analyses of modernity and post-modernity. The theme of the book is that the tasks of intellectuals change from being 'legislators' to 'interpreters' with the transition from modernity to post-modernity.The book discusses the role of intellectuals in the modern world. Bauman connects this with current analyses of modernity and post-modernity. The theme of the book is that the tasks of intellectuals change from being 'legislators' to 'interpreters' with the transition from modernity to post-modernity.

Štúdia o spoločenskej genéze a funkcii sociológie.

Úvodní poznámky nástinu osvětlují možnosti volby jeho koncepce. Následují kapitoly jak o výměru a společenské funkci sociologie, tak o zásadách její marxistické koncepce, o společnosti, jejích vztazích a struktuře, společenské ideologii, skupině neobvykle široce pojaté, osobnosti a její struktuře a závěrem o různých druzích empirických metod. M. Jodl v Encyklopedickém heslu kriticky hodnotí stavbu, pojetí a některé poznatky nástinu.

Kniha není učebnicí sociologie, nýbrž poznámkami, určenými čtenářům, kteří chtějí ze sociologického hlediska přemýšlet o svém životě, které zajímá, co utváří jejich plány a ideály a čím je podmíněna jejich realizace; čtenářům, kteří chtějí racionálně jednat a myslet, kteří chtějí vědět, na čem jejich myšlení a činnost závisí, a tak se vyvarovat nejrůznějších mýtů a iluzí. /z předmluvy/