Josef Váchal Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Dopisy Josefa Váchala určené vinohradskému sběrateli exlibris Hubertu Haklovi odráží nové politické a ekonomické poměry země, nedostatek kvalitního materiálu na rytí dřevorytů, stejně jako neveselé vyhlídky pro podnikatele a umělce. Josef Váchal nastalé poměry vtipně glosuje, jeden z dopisů nazývá Kázáním perníkářům na všechny neděle a svátky až do oteplení! Naráží tak na Haklovo obchodování s cukrovinkami. Váchal mimo jiné vyčítá exlibristům, že lepí kněhoznačky do knih oslavující lidi jako je Kléma Antonius Zápotocký, a dodává, že kdyby on sám se přidržel Boha a Zdeňka Nejedlého, mohl dnes úspěšně malovat. Bohem myslí nebeského otce z Kremlu. Čtenář se zas a znovu stává svědkem Váchalových tirád, osočování, ironických šlehů, „žvanění“, okázalého pobuřování, nejrůz­nějších konspiračních teorií, né(z)řízeného smyslu pro humor, či dojemných scén. Publikace vznikla pro Sbírku Viléma Trmala.

Faksimile původního vydání: Z rituálu toledských haeretiků listy některé o příchodu Páně jednající (Praha : Josef Váchal, 1911)

Josef Váchal (1884–1969) vydal svou tištěnou knihu Christian Heinrich Spiess počátkem roku 1933. Základní text veršované skladby napsal v roce 1931 a posléze doplnil kratší předmluvou a věnováním na podzim roku 1932. Texty mají tři hlavní protagonisty, Christiana Heinricha Spiesse (1755–1799), představitele německé romantické literatury druhé poloviny 18. století, Josefa Váchala a jeho milovaného psa, leonbergera Tarzana, který v polovině roku 1932 zemřel. Kniha je expresivním, citovým a oslavným vyznáním autora ze vztahu k těmto dvěma blízkým duším. Zároveň je Váchalovou nekompromisní kritikou doby, ve které žil, jež se dotýká nejen poměrů v oblasti umění, ale i záležitostí obecných a nadčasových. To vše rámuje soustavné porovnávání všeho současného se starými „spiessovskými“ časy. Vydání knihy obsahuje kromě reprintu autorova textu i jeho přepis s poznámkami a doprovodnou studii Hany Klínkové.

Soubor sedmi dopisů dřevorytce Josefa Váchala jeho žáku Josefu Hodkovi, napsaných mezi lety 1949 a 1963, nabízí ironicky hořký pohled na život génia trpícího grafomanií a pýchou. Tyto texty odhalují každodennost stárnoucího umělce, který žije na okraji zájmu a čelí existenční krizi. Váchal se zamýšlí nad Protektorátem Čechy a Morava, kolektivizací venkova a socialistickými ideály, přičemž jeho stylizace zachovává překvapivou věrnost událostem. Jeho úvahy jsou nadčasové a reflektují jeho sečtělost a hluboké myšlení, přičemž postrádá partnera k diskusi. Texty se mohou číst jako báseň v próze, jako samomluva, a zachycují dynamiku jeho uměleckého vyjadřování. Váchalova slova se dotýkají proměn společnosti, přičemž metaforicky přirovnává život k obytnému činžáku, jehož nájemníci se neustále mění. Kriticky komentuje historické události, ekologické problémy a sociální změny, přičemž jeho pohled na svět je prostoupen pesimismem a frustrací. Tato mnohoznačnost a otevřenost textů přispívají k jejich čtenářské atraktivitě, ať už je čtenář v jakékoli době.

Ein gefälschtes Testament, ein Schatz auf Honolulu, ein Werwolf in den Fängen der spanischen Inquisition, und in Prag toben Anarchisten und Gespenster. Das sind nur ein paar der vielen Handlungsstränge dieses auf unzähligen Ebenen spannenden Romans, den der tschechische Graphiker Josef Váchal im Jahr 1924 in nur 17 Stück Auflage herausgegeben hat. 1970 wurde das Gesamtkunstwerk nachgedruckt, sofort verboten und erlangte dennoch Kultstatus. Gleich nach der Wende 1989 war Der blutige Roman ein Bestseller, wurde zweimal verfilmt und ins Französische und Russische übersetzt. Nun erscheint er erstmals auf Deutsch. Die kommentierte Übersetzung von Ondřej Cikán übernimmt nicht nur die versteckten sprachlichen Pointen, sondern auch den von sinnbildenden „Fehlern“ durchdrungenen Buchsatz. Mit allen 79 Holzschnitten des Originals.

Komiksové zpracování výletu Josefa Váchala s Josefem Portmanem a Annou Mackovou Vysočinou. Cesta z Litomyšle přes Žďárské vrchy a zpět se uskutečnila v srpnu roku 1921, tedy v době intenzivního přátelství jmenovaných. Váchalovy obrázky a vtipné komentáře popisují nejen jednotlivé etapy putování, ale vyzařují družnou a neopakovatelnou atmosféru výpravy.

První vydání vzájemné korespondence dřevorytce Josefa Váchala a jeho žáka Josefa Hodka z let 1912-1969 představuje jak zásadní informační pramen pro všechny zájemce o život a dílo Josefa Váchala, tak především strhující text, silný svou autentičností a čtivý díky vybroušenému, krutému a zároveň něžnému pábení Váchalovu, které mu stejně jako přátelství s Hodkem vydrželo „až do hrobu tmavýho“. Oba aktéři, Josef Váchal (1884-1969) a Josef Hodek (1888-1973), se svou více než padesát let trvající korespondencí bezděčně stali autory románu v dopisech, aktéry časosběrného dokumentu, který na pozadí pohnutých dobových událostí odráží životní peripetie a osobní vývoj dvou umělců zcela odlišných postojů a povah. Rozsáhlý korespondenční konvolut k vydání připravila Hana Klínková. Knihu provází barevná příloha, ediční poznámky, komentovaný jmenný rejstřík a rejstříky děl obou výtvarných umělců.

Josef Váchal o knihách z půdy, bibliofilech a o sobě: Neodesláno Pietně sestavený soubor několika Váchalových nevydaných manuskriptů a neodeslaných dopisů sestává ze dvou oddílů. První tvoří dlouhý neodeslaný dopis grafikovi Ctiboru Šťastnému z roku 1960 a na něj navazující novoroční přání malířce Maryně Alšové, druhým oddílem je „Bibliofilské prdítko“ – text, který Váchal roku 1948 sestavil s použitím další své neodeslané korespondence pro vydavatele Rudu Klinkovského a v němž si textem i ilustracemi sarkasticky utahuje ze soudobé „valné hromady bibliofilů“. Celek je originálním holdem jedné z nejsvéráznějších osobností českého výtvarného a literárního světa a zajímavostí pro znalce a milovníky jeho díla. Nakladatelská anotace Dosud nevydané Váchalovy rukopisy a dopisy: I. Knížky z půdy. Prosinec 1960 a leden 1961: neodeslaný dopis Ctiboru Šťastnému a opožděné novoroční přání Anny Mackové a Josefa Váchala Maryně Alšové-Svobodové. II. O valné hromadě bibliofilů a o sobě. „Bibliofilské prdítko“ zkomponované pro Rudu Klinkovského roku 1948 za použití neodeslaných dopisů Arne Sáňkovi a dr. Loužilovi z roku 1929. Mimo obyčejné vydání vyšlo 12 číslovaných výtisků v autorské celopapírové vazbě na ručním papíru "Jitřenka" z Letů pod lesem

Reprint knihy, kterou Josef Váchal vydal v roce 1923 v nákladu 25 výtisků. Kniha obsahuje jedinečnou kolekci 45 barevných a 20 černobílých dřevorytů. Sebezpytný text, který netypicky postrádá ironii.

„Narozen jsem ve znamení Vah a na vahách jsem dosud,“ začíná Josef Váchal svůj rukopis Pamětí, věnovaných litomyšlskému sběrateli Josefu Portmanovi. Paměti pro Josefa Portmana z let 1919 a 1920 Váchal koncipoval jako svérázný duchovní bedekr, průvodce po vlastním myšlenkovém vesmíru, s důrazem na zážitky a vjemy nadpřirozené povahy. Zachytil v nich své vzpomínky na tajuplné zážitky z dětství a mládí a barvitě vylíčil své zkušenosti s theosofy, spiritisty a okultisty „všech směrů a barev“. Paměti doplnil o výňatky z vlastního deníku z let 1910-1914. Díky tomu patří tento poprvé publikovaný text mezi nejdůležitější zdroje informací jak o Váchalově mládí a rané tvorbě, tak o jeho stycích s pražskými esoterickými kruhy. Kniha obsahuje kompletní faksimile Váchalova rukopisu, komentovaný přepis textu a tři průvodní studie přibližující okolnosti vzniku rukopisu (H.Klínková), Váchalův zájem o magickou povahu skutečnosti (Z. Zadrobílková) a jeho vztah k astrologii (P. Turnovský).

Reprint jedné z raných Váchalových autorských knih, s pozdější ručně psanou dedikací litomyšlskému sběrateli Josefu Portmanovi. Celostránkové sumární barevně kolorované dřevoryty robustního výrazu popisují s váchalovským sarkasmem vztah pacienta a lékaře. 50 výtisků ručně šito v kožené vazbě

Josef Váchal (1884–1969) je jednou z nejvýraznějších postav českého umění 20. století. Svůj talent uplatňoval v řadě rozmanitých realizací. Kreslil, maloval, vyřezával sochy i nábytek, leptal, odléval písmo, vázal knihy a psal. Především se však považoval za dřevorytce a svá grafická díla soustředil v množství autorských tisků a knih. Tato první podrobná studie o Váchalově knižní tvorbě je zároveň monografickou publikací, mapující Váchalův život a dílo v jejich celistvosti. Váchal totiž byl umělcem knihy, jeho láska k literatuře se projektovala do všech oblastí jeho tvorby a do všech fází jeho života. V knižní tvorbě Váchal uplatnil své všestranné tvůrčí zaměření i tendenci slučovat život s uměním v totálně pojatém uměleckém díle. Bohatá obrazová složka publikace ukazuje efektní podobu Váchalových monumentálních knižních projektů, neopomíjí však ani širší tvůrčí kontext, zahrnující díla z oblasti volné tvorby (slavné obrazy, kresby, fotografie a grafické listy) i zdánlivě marginální a dosud neprávem opomíjené drobnější tisky a rukopisy. Výpravnou hlavní část knihy doplňuje podrobný katalog Váchalovy knižní tvorby, ve kterém téměř každou položku soupisu doprovází menší obrazová reprodukce. Náročnost provedení publikace koresponduje s přístupem samotného Váchala k jeho autorským knihám. Váchal tvořil knihy mimořádné, názorově ucelené a obdobnou ambici naplňuje také tato velkorysá monografie.

Reprint kolekce exlibris, kterou Váchal sestavil ve studeňanském odloučení začátkem padesátých let. Zahrnuje parodické, humorné medailonky konkrétních i smyšlených osobností vyvedené v barevném dřevořezu, často s použitím vlastního písma.

Josef Váchal této knihy vytvořil pouhých 17 exemplářů. Edice faksimile Kázání proti hříchu spěšnosti z roku 1939 zahrnuje celý text se všemi, autorem kolorovanými, dřevoryty. Dílo je parafrází na barokní tisky kázání a postyl, ústředním tématem je „hřích spěšnosti“ a automobilismu vůbec. Kniha je originální jak autorovým stylem, tak spojením grafiky a textu. Mnohý čtenář a obdivovatel jedinečného, ve své době opomíjeného, Váchalova díla má tak možnost seznámit se s těžko dostupným autorovým textem a současně se potěšit krásnými ilustracemi. Kniha je doplněna o textový přepis Kázání a doslov Jiřího Oliče.

Osobnost svatého Františka z Assisi (1182?1226) fascinovala Josefa Váchala po celý jeho život. Nejvýznamnější dílo, které tomuto světci věnoval, vytvořil v roce 1920. Je jím cyklus dvaceti kreseb Sv. František z Assisi Dobráček. Mimořádnost tohoto díla je podložena celou škálou významů, jež do něj autor promítl a jež zasahují do nejrůznějších oblastí jeho uměleckých, náboženských i ezoterických zájmů. Cyklus je důležitým svědectvím o bouřlivé proměně, kterou procházel Váchalův tvůrčí názor v letech po skončení první světové války. Zároveň je dokladem Váchalovy tendence originálně, nebo dokonce hereticky vykládat tradiční náboženské ikonografické motivy. Tato blasfemičnost však neredukuje duchovní rozměr díla, naopak jej prostřednictvím nových impulsů z oblasti ezoterických nauk rozšiřuje o další významové vrstvy.

Knižní vydání nejobsáhlejšího Váchalova rukopisu (z roku 1930, původně 652 stran ve dvou svazcích), bohatě ilustrovaného velkým počtem kreseb. "Má nejkrásnější a nejcennější kniha!" řekl o něm v roce 1967, dva roky před smrtí, Josef Váchal Marii Bajerové (autorce první životopisné studie o Váchalovi). Obrazová příloha je doplněna rovněž výběrem z Váchalových kreseb, jimiž vyzdobil identický opis své družky Anny Mackové, považovaný dlouho za nezvěstný.

Edice dopisů, které adresoval malíř a grafik Josef Váchal svému příteli, lékaři a sběrateli grafiky Ladislavu Liboru Loubalovi.

Vzájemná korespondence Josefa Váchala a Bedřicha Beneše Buchlovana. Kniha obsahuje 93 dopisů z let 1910-1944 včetně Váchalova zásadního textu "Zpověď stručná a pravdivá", přináší svědectví o nakladatelství Trojrám, které Váchal s Buchlovanem a malířem Hodkem založil. Jsou zde otištěny rovněž Váchalovy provokativní proněmecké dopisy z let 1939 a 1944, dále dosud nepublikovaný dopis sl. Rajnyšové, v němž Váchal líčí smrt své matky. Knihu provází bohatá obrazová příloha (fotografie, ukázky rukopisu a především reprodukce Váchalova grafického cyklu "Sen o Zemi" z roku 1919). Dvojbarevný tisk Vážený pane tři B! / vzájemná korespondence Josefa Váchala a Bedřicha Beneše Buchlovana ; [dopisy k vydání připravila Zuzana Zadrobílková] ; [úvodní studii napsal Ladislav Vágner].

Objevná celobarevná obrazová knížka autorek Hany Klínkové, Marie Rakušanové a Ivany Jonákové přináší vyvážené informace o „šumavské tvorbě“ dvou výjimečných umělců – Alfreda Kubina a Josefa Váchala. V úvodní studii se Hana Klínková zaměřuje na osudové propojení Kubina a Váchala se Šumavou, přičemž i přes vzájemný respekt se osobně neznali. Oba umělci čerpali z podobných zdrojů jako obraznost, fantastika a mystika, přičemž Šumava měla zásadní vliv na jejich výtvarnou tvorbu. Marie Rakušanová se ve stati „Vzrušený klid“ Alfreda Kubina věnuje jeho zájmu o české umění a shrnuje stav kubinovského kunsthistorického bádání. Ivana Jonáková uzavírá publikaci příspěvkem o Váchalových krajinách, zdůrazňující jeho vztah k přírodě a vlivy, které formovaly jeho umění. Autorky nově zhodnotily rozsáhlý pramenný materiál, což přináší zajímavé detaily z osobního života obou umělců. Publikace je atraktivně zpracována s více než 150 barevnými reprodukcemi, z nichž dvě třetiny jsou v celostránkovém formátu. Závěr knihy obsahuje životopisné přehledy a dokumentární snímky protagonistů.

Faksimile tří Váchalových knih, které autor vytvořil technikou perokresby a akvarelu v jednom exempláři. (Píseň o mukách pekelných, Píseň o smrti a soudném dni, Píseň o slávě nebeské). Knihy jsou Váchalovou parafrází písní jezuity P. Antonína Koniáše.

Reedice jedné z nejvzácnějších knih Josefa Váchala, kterou její autor vydal v roce 1920 v nákladu pouhých deseti výtisků. Všechny exempláře ručně koloroval. Mystika čichu je snad nejkrásnější, nejlyričtější a nejutěšenější Váchalovou knihou. Podává svědectví o harmonii a jednotě díla a zároveň odráží autorovo osudové životní rozhraní, neboť právě v roce 1920 začíná milostný vztah Josefa Váchala a malířky a grafičky Anny Mackové. Z Mystiky čichu na čtenáře dýchá neutajitelnost opravdového života na pozadí přelomového začátku let dvacátých a pocity generace, jež poněkud naivně věřila ve "svět, který voní".

Katalog výstavy Váchalova díla v Litomyšli v roce 2008. Expozice, která představila průřez a výběr z Váchalovy rozsáhlé tvorby, byla připravena ze sbírkových fondů Památníku národního písemnictví v Praze.

Váchalovy karty mají svůj smysl především v dobovém uměleckém kontextu, který filosofickou polohu mystiky a psychologickou polohu mystifikace teprve integruje do smysluplného celku.

Zmenšený formát jedno z nejvýznamnějších českých uměleckých děl 20. století. Veliký foliant o rozměrech 65x49 cm, svázaný do celokožené vazby, je výsledkem pilné tříleté Váchalovy práce. I váha této knihy je úctyhodná: dvacet kilogramů. Kniha má celkem 276 stran, dřevorytovou předsádku, patitul, titul, padesát dva celostránkových, patnáct menších barevných dřevorytů, jednu vignetu, dvě iniciály, vlastní písmo. Váchal osobně vytiskl a svázal jedenáct výtisků této naprosto originální knihy. Nakladatelství Paseka vydalo 200 výtisků tohoto unikátního díla v původním formátu, zbývající náklad pak ve formátu zmenšeném (to jest tato kniha). Kniha obsahuje německý překlad původního Váchalova textu.Josef Váchal (1884–1969), významný malíř, grafik, řezbář, spisovatel a filosof, jeden z nejoriginálnějších českých umělců a myslitelů 20. století. Nejvýznamnější částí Váchalova díla je tvorba knihy jako uměleckého artefaktu. Své knihy vydávané v počtu jednoho až dvaceti pěti výtisků sám psal, sázel, doprovázel vlastními dřevoryty, vázal i prodával. Jeho nejznámější knihou je Krvavý román (1924, Paseka 1990).

Sborník příspěvků věnovaný rozmanitým aspektům života a díla českého výtvarníka a spisovatele Josefa Váchala.

Vzájemná korespondence Josefa Váchala a Jakuba Demla.

Korespondence Josefa Váchala grafiku Ctiboru Šťastnému. Torzo korespondence z let 1949-58. Třicet jeden dopis vytváří svébytné umělecké dílo originálního českého malíře, grafika, sazeče a spisovatele, v němž pětašedesátiletý Váchal líčí mimo jiné situaci v poúnorovém Československu a svůj vztah k totalitní moci. Edičně zpracovali Martin Brát a Adam Gebert.

Cyklus 20 erotických kreseb s textem,slovy Váchala nakreslených co vhodné zrcadlo současné lidské smečky, pohrdatelem lidských lžizákonů a lžimorálky.

Mystiku čichu považuje celá řada znalců Váchalova díla za jeho nejkrásnější knihu. Vyznačuje se vzácnou jednotou, prostotou a vyrovnaností, úhrnem tedy vlastnostmi, které jsou v autorově díle neobvyklé.

První knižní výbor z Váchalovy korespondence představuje slavného malíře a grafika v roli spisovatele. Odhaluje svérázného myslitele a skvělého humoristu, jenž po roce 1940 začal podivuhodným způsobem rozvíjet svůj literární talent.

K vydání připravil a doslov napsal Jiří Olič.

JOSEFA VÁCHALA DOKONALÁ MAGIE BUDOUCNOSTI, UTVOŘENÁ IMAGINACEMI KRÁSNA A LÁSKY JAKOŽ I PŘETRŽENÍM TRADIC STARÝCH MAGIÍ A VĚR; HLAVNĚ PROTI PŘEDSTAVĚ KATOLICKÉHO BOHA A VŠEM IMAGINACÍM DUCHU SVOBODNÉMU A ČISTÉMU PROTIVNÝM NAMÍŘENÁ A BOJUJÍCÍ, CO HOLUBICE Z ARCHY UPROSTŘED NEČISTÉHO MYŠLENÍ LIDSTVA AUTOREM VYPUŠTĚNÁ V NADĚJI, ŽE BRZY KRKAVEC, BA CELÉ HEJNO JICH NÁSLEDOVATI BUDOU, BY NALEZLI ZEMI NOVOU A OČIŠTĚNOU, K DOPLNĚNÍ APOKALYPSY A GNOSE, NA KONEC POZMĚNĚNÉ VÍTĚZSTVÍM ANTIKRISTA, NEHODNÝM PROROKEM TÉHOŽ BYLA PSÁNA V LÉTECH 1921 AŽ 1922 A JÍM TAKÉ VYSÁZENA. VYTIŠTĚNA A VYDÁNA CO RUKOPIS V 18 EXEMPLÁŘÍCH.

Vzpomínková kniha o vojančení za první světové války v Čechách, Kraňsku a v Itálii a doprovázená reprodukcemi původních autorových dřevorytů.

Šest přednášek pronesených Josefem Váchalem na schůzích Sdružení volné myšlénky.

Váchalův Havran dle světoznámého vzoru přejinačený, do českého převedený a značně rozšířený a modernisovaný, s velmi vtipně na nové brdo upraveným nevermor. Vtipná parodie na světoznámou báseň od E. A. Poea. Knížečku Váchal vytiskl a vydal v roce 1937. Jeho Havran má více než dvojnásobek slok oproti originálu. Báseň naleznete také v knize E. A. Poe: Havran - šestnáct českých překladů, která vyšla v osmdesátých letech u nakladatelství Odeon. Toto vydání od Paseky je obohaceno o 15 barevných dřevorytů k slavným Poeovým povídkám, které Váchal vytvořil pro Pourovo nakladatelství.

Když básník Ladislav Stehlík pracoval na trilogii Země zamyšlená, chtěl připomenout šumavské toulky malíře a dřevorytce Josefa Váchala. Přes jejich společného přítele, ing. Josefa Řeřichy, požádal Váchala o vzpomínky. Váchal, žijící ve Studeňanech, byl zpočátku nedůvěřivý, ale nakonec příteli Řeřichovi odepsal. Stehlík mu v děkovném dopise připomněl další známé, jako faráře Františka Kašpara a malíře Josefa Hodka, a zmínil krajinu kolem Olšan, kde Váchal trávil čas u rodičů své ženy. Vzpomínky na milá místa a přátele Váchala inspirovaly k napsání téměř padesátistránkového dopisu. V únoru 1956 Stehlík obdržel Váchalovo psaní, které místo šumavských putování obsahovalo román Živant a umrlanti, situovaný do krajiny mezi Žinkovy, Sušicí, Horažďovicemi a Kasejovicemi. Váchal zde jako živant na vrchu Spravedlnost u Rabí diskutuje se třemi Stíny o spravedlnosti dějin a lidského údělu. Jejich debata je plná odkazů na společné známé, což naznačuje, že Váchal se psaním bavil a Stehlík jako čtenář také. Dopis byl dlouho uložen v archivu jako cenná relikvie, až ho v roce 1995 dcera Ladislava Stehlíka, historička umění Blanka Stehlíková, zpřístupnila čtenářům a knižně vyšel ve spolupráci s nakladatelstvím Paseka.

Kniha dřevorytů s úvodní básní Josefa Šimánka. 15 dřevorytů Josefa Váchala. Faksimile původního vydání z roku 1911.

Paměti našeho velkého malíře, grafika, dřevorytce a spisovatele zahrnují jeho život od narození do roku 1916, kdy byl povolán na frontu první světové války a kdy uzavírá počáteční období svého života plného hledání a krize počáteční tvorby. Doslov napsala Hana Klinková.

Vychází při příležitosti výstavy Josefa Váchala v Galerii Rudolfinum 9. 12. 1994 – 19. 2. 1995.

Dopis Josefa Váchala Jakubu Demlovi z 21. a 22. dubna 1912.

Snová báseň v próze je meditativním textem originálního českého katolického básníka, který pod vlivem nemoci a pozvolného umírání své sestry rozjímá o otázkách života a smrti.

Vzhledem k tomu že informace o většině "kacířských" sekt byly tak či onak v naší nedávné minulosti širší čtenářské obci prakticky nedostupné, vždyť kde bylo možno dočíst se kupříkladu o hnutí Katarů, stává se kniha, jejímž obsahem je historie bludařství a sektářství, naprosto unikátní publikací. Pochází z dílny mimořádného českého umělce, spisovatele, malíře, řezbáře a grafika Josefa Váchala, a podává přehled sekt a sektářů od počátku křesťanství až po 20. století. Jde o dosud neznámý, nevydaný text z Váchalovy pozůstalosti, který byl napsán již okolo roku 1931. Jsou zde zahrnuta nejen konkrétní jména jednotlivých sekt, ale i stanoviska těch, kteří se vzepřeli oficiálnímu učení katolické církve, odmítli uznávané autority a stali se tak outsidery a pronásledovanými běženci za to, že promýšleli a procítili víru po svém.

V nakladatelství Paseka již druhé (první 1992) vydání reprintu Váchalova originálu z roku 1924. Toto období patří k umělcovým nejplodnějším. V roce 1924 dokončil mimo jiné nástěnné malby v Portmanově domě v Litomyšli a vydal svou nyní nejpopulárnější knihu, Krvavý román, v jehož závěru již je pevně rozhodnut začíti práci lepší a důstojnější - Postylu kacířskou. Přírodopis strašidel je formálně ironizací a parodizací dobově významného vědeckého encyklopedického díla, Brehmova života zvířat, mapuje však svět zcela odlišný, svět vnitřního autorova vědomí a podvědomí.

Bibliofilské vydání humorně laděné básně kritizující „erotické výtvory“ tehdejší doby, vyzdobené několika dřevoryty Josefa Váchala. Soukromý neprodejný tisk, dle původního vydání z roku 1928.

Kniha obsahuje mnoho dějových linií, které se proplétají až na konci. První linie se odehrává v barcelonském paláci, kde se kníže Pedro setkává se svou milenkou Elzevírou. V tu chvíli se Kurt, nemanželský syn knížete, pokouší vniknout do paláce a při pohledu na Elzevíru, kterou zná jako svou bývalou lásku, se jí mstí. Kníže Pedro ji mylně obviní z pokusu o vraždu a uvězní ji. Elzevíra se však podaří uniknout do kláštera, kde se ocitá v nebezpečí ze strany pátera Brůna. Po pokusu o otravu se probouzí a utíká na půdu pitevny, kde se setkává se záhadným mužem. Společně se snaží uprchnout pomocí improvizovaného zařízení. Kníže Pedro umírá, přičemž nevědomky odkázal své jmění jezuitům a zmínil poklad u Honolulu. Jgnác, který se snaží poklad získat, se dostává do potíží s piráty, ale nakonec se mu podaří přežít a setká se s domorodými ostrovany. Další příběh sleduje Marii, dceru hajného, která se snaží najít vraha svého milého Třasoňe. V Pařížském nevěstinci se setkává malíř Fragonard s prostitutkou Klárou, která mu vypráví svůj příběh. Kniha končí postavou spisovatele Paseky, který píše a jeho přítelkyně Anna mu opravuje chyby, což ho přiměje k neuspokojivému závěru.

Nový pekelný žaltář, aneb Diwowé Ďábelští, to jest obšírné vyprávění o planetnich, zemských jakož i pekla obyvatelích, tolikéž pekelná sněmování, Sabath řečená, a Temnoty večné dǔkladně prozkaumané, v patnácti kapitolách vyložené skrze Josefa Wáchala, dřeworytce, na světlo s mnohými dřevoryty vydané: při tom také četně dūkazū, kterežto příběhy hojnými podepříni jsau. Reprint vydání z r. 1913.

Reedice původního autorova tisku z roku 1909. Doslov Jiří Olič.