Zdeněk Koňák Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Vzpomínková kniha nedávno zemřelého autora, kterou k tisku připravila Jarmila Ryšánková a Věra Martinková. Autor, který se narodil roku 1919 na Křemešníku, patřil ke generaci, která intenzivně prožívala historické zvraty našeho národa. Ty ovlivnily kladně i záporně jeho životní osud a publikační činnost, umlčovanou v padesátých letech a za tzv. normalizace. Na sklonku života se dočkal i několika uznání. Obdržel mj. čestnou medaili Masarykova demokratického hnutí a stal se nositelem novinářské ceny Lva Sychravy, u něhož po roce 1945 začínal v redakci svou novinářskou dráhu. Vydávanou vzpomínkovou knihou se vrátíme do roku 1968 a let následujících.

Na břehu pruzračné řeky je Jašikovou prvotinou. Odehrává se na horních Kysucích v předmnichovské republice v letech nejtěžší hospodářské krize. Ustředním dějovým motivem je zde láska dvou mladých lidí Marie a Štefana. Její vznik, růst i tragické zkoušky se odehrávají na břehu řeky,, Kysuce", kde domovem je krása a děsivá bída. Tuto bídu nesou jedni s trpným zoufalstvím, druzí proti ní bojují. Je to doba těžkých třídních zápasů, demonstrací a hladových pochodů.

Nach über zwanzig Jahren kehrt Ladislav Mňačko, ein Autor, dessen Name der jüngeren Generation kaum bekannt ist, in die slowakische Literatur zurück. Nach seiner Emigration im Jahr 1968 verschwand sein Werk aus dem literarischen Diskurs, doch in den fünfziger und sechziger Jahren erregte er mit seinen Büchern und journalistischen Beiträgen große Aufmerksamkeit. Zu seinen bedeutenden Werken zählen die Reportage „Kde končia prašné cesty“ und die Romane „Smrť sa volá Engelchen“ und „Ako chutí moc“, die scharf gesellschaftliche Probleme reflektierten und den Boden für die Ereignisse von 1968 bereiteten. Mňačko setzte seine literarische Tätigkeit auch im Exil fort, wobei seine Texte, wie die Essays „Agresori“ und „Siedma noc“, ebenfalls von Bedeutung sind. Die Neuauflage des Romans „Ako chutí moc“ ist besonders relevant, da sie das Lebensschicksal eines ehemaligen Revolutionärs und führenden Staatsmannes analysiert, dessen Macht ihn allmählich zersetzt. Das Werk kann auch als Kritik an den nicht-stalinistischen Machthabern der letzten zwanzig Jahre gelesen werden und deckt die gleichen Machtmechanismen sowie den demoralisierten Einfluss der Macht auf. Daher ist dieses Werk auch heute aktuell und kann zur gegenwärtigen gesellschaftlichen Erneuerung beitragen.

O horečnatých dnech a katastrofálních záplavách v létě 1965 na jižním Slovensku. V knize se autor ptá: Kde jsme udělali chybu? A udělali jsme ji vůbec? Katastrofu přibližuje očima důstojníka branných sil.Úryvek z knihy:Šel jsem tam, chtěl jsem pomoci. Měl by pomoci každý, kdo může a má k tomu síly. Jsou to naši lidé. Nemůžeme je nechat napospas osudu. Co jim dáme, dáme vlastně sobě.

Román o první lásce osmnáctileté židovky Evy a Slováka Igora, je v jádru balada o očistné síle lásky na pozadí války. Současně je to román o osudu židů v malém slovenském městečku za války, kde se rodí hrdinové i zrádci.

Vzpomínky bojovnic i vyprávění jiných tvoří tuto knihu, která je dokumentem utrpení a hrdinství českých a slovenských žen v boji proti fašismu v třicátých a čtyřicátých letech na frontách domácích i cizích.

Mrtví nezpívají je trilogie slovenského prozaika, básníka a publicisty Rudolfa Jašíka, kterou však už nestihl dokončit. Završení jeho tvorby s tématem protifašistického odboje.