Louis Pergaud war ein französischer Autor, dessen Hauptwerke Tiere aus der Region Franche-Comté in Hauptrollen zeigten. Sein Schreibstil schöpft aus den Strömungen des Realismus, der Dekadenz und des Symbolismus und spiegelt oft eine Spannung zwischen modernen Prinzipien und etablierten Autoritäten wider. Pergauds Prosa bietet eine unverwechselbare Perspektive und erkundet die Welt durch eine unkonventionelle Linse, die seiner Erzählstimme Einzigartigkeit verleiht.
"Jedes Jahr wieder herrscht zu Schulbeginn 'Krieg' zwischen den Jungs zweier benachbarter Dörfer: Sie beschimpfen einander, stellen Fallen und prügeln sich, dass die Fetzen fliegen. Wer einen Gegner besiegt, schneidet ihm als Zeichen der Schande die Knöpfe von der Kleidung. Weil das zu Hause jedes Mal mächtig Ärger gibt, kommt einer der ungestümen Kämpfer auf einen tollen Einfall ..." (www.buchhandel.de)
Rare book
Francouzský spisovatel Louis Pergaud (1882-1915) napsal Knoflíkovou válku již v roce 1912. Je to bezmála zázračná kniha, protože i sto let po svém vydání se těší oblibě mezi dětmi a dospělými. Urputný letitý souboj mezi partami kluků ze dvou znepřátelených vesnic je popisován vesele i vážně a v lecčems připomíná pokřivený svět dospělých jen s tím rozdílem, že tahle válka naštěstí končí jen utrhanými knoflíky a pořádnou ostudou. V českém prostředí si kniha získala neobyčejnou popularitu v překladu Evy Bezděkové z roku 1968, v roce 1962 byla úspěšně zfilmována v režii Yvese Roberta. Komiks se od knižní předlohy odchyluje, aby autoři mohli využít gejzíru svých nápadů a žertíků i originální komiky kreseb Valérie Vernayové. --------------------------------------------------------------------------------
Cela fait des générations que les enfants de deux villages voisins, ceux de Longueverne et de Velrans, se font la guerre. Une histoire de tradition sans doute, pour une guerre qui, bien qu'enfantine, n'en reste pas moins d'un grand sérieux. Moins sanglante que celle des adultes bien sûr, mais tout aussi dangereuse pour l'amour-propre de ceux qui, prisonniers, se retrouvent à la merci de leurs ennemis ! En effet, le butin de guerre des deux armées est constitué des boutons et lacets, attributs indispensables sans lesquels les malheureux tombés aux mains de l'ennemi se voient obligés de s'enfuir tout nus, et même parfois copieusement fessés ! <p>De batailles perdues en revanches, cette guerre épique et truculente rythme la vie des enfants de ces deux villages, menée par des personnages hauts en couleur comme Lebrac, Petit Gibus, Grand Gibus, La Crique ou Camus. On ne peut s'empêcher de rire à certaines des ruses inventées par ces jeunes stratèges mais aussi de s'apitoyer sur le sort des pauvres victimes. Certaines des expressions sont crues comme l'a voulu l'auteur et comme il le précise : </p><blockquote>J'ai voulu faire un livre sain, qui fût à la fois gaulois, épique et rabelaisien ; un livre où coulât la sève, la vie, l'enthousiasme... Aussi n'ai-je point craint l'expression crue, à condition qu'elle fût savoureuse, ni le geste leste, pourvu qu'il fût épique.</blockquote> Un classique de la littérature pour enfants pour tous ceux qui ne craindront pas de s'écarter d'une certaine pudeur verbale. <i>--Xavier Marciniak</i>
